pátek 6. května 2011

Mrazy likvidující vinice, James Suckling pod palbou, levná vína chutnější drahých

mraz_stromPo loňském komplikovaném (leckdo používá i výraz špatném) ročníku asi každý doufal, že letos to bude lepší, kvalita i výnosy vyšší… inu příroda leckde rozhodla jinak. Před pár dny do republiky dorazil studený arktický vzduch, trochu v předstihu před svátky ledových mužů (Pankrác, Servác, Bonifác), a způsobil pokles teplot často na rekordní minima za posledních padesát let. A to naneštěstí po naopak velmi teplém dubnu, který vývoj mnohého rostlinstva nakopl a urychlil. Třešně, švestky, meruňky (u kterých je to ale častěji moniliový úžeh) a další peckoviny na tom jsou prý nejhůř, ale i vinice to zasáhlo. Zprávy o škodách přicházejí nejvíce z Čech, něco se objevuje ale i z Moravy. Na mrazem sežehnuté listy a další zimní škody (popraskané kmínky) je dost smutný pohled. A samozřejmě to vyvolává i úvahy o vhodnosti některých poloh pro pěstování vína, obzvláště když si člověk přečte poznámku (silně zasaženého) vinařství Chrámce: „Čím prudší svah, tím menší škody. Na historických terasách na Hněvíně vše ok.“ Ale třeba je to jen náhoda. Ostatně takové slavné Chablis mrzlo v minulosti úplně pravidelně, svah nesvah, a rozumná sklizeň bývala jednou za tři roky. Vinaříte? Jak jste na tom?

Nedávno jsem se tu trochu rozepisoval o kontroverzích, které vyvolává vinný kritik James Suckling. Další úspěšný autor, Tom Maresca (píše především o vínech Itálie), už to poněkud nevydržel a sepsal dlouhou kritiku jednoho Sucklingova článku pro Decanter. Bod po bodu ukazuje, co je na něm špatně, a že jde v podstatě o PR na spřátelené vinaře a Sucklingovu prezentaci italských vín. Bez servítek, drsně a upřímně. Člověk musí být vděčný za blogy zavedených profíků, protože na papíře by tohle nejspíš nikdy nevyšlo. I několik desítek komentářů si zaslouží pozornost. K tématu si ještě přisadil Tyler Colman (Dr. Vino). A Suckling si z toho očividně nic moc nedělá…

Pravidelně se objevují výsledky experimentů, ze kterých naprosto jasně vychází, že pít drahá vína je hloupost a čisté snobství, protože slepé testy na davu vždy dokážou, že běžná levná vína lidem chutnají srovnatelně nebo spíš víc. Ale že zároveň informace o vyšší ceně prohlubuje zážitek z vína. Jednoduše… ti, co si užívají drahá vína, si je užívají pro cenu a ne proto, že by byla lepší než vína levná. Můžete si o tom přečíst třeba tady, psycholog se ptal šesti stovek lidí, která jim přijdou dražší. Propadlo hlavně Bordeaux, ale i průměr spíše odpovídal náhodnému tipu. Já vám nevím… v anonymním davu několika tisíc lidí zjistíte, že nejvíce z nich si kupuje Blesk a ten je tudíž asi nejlepší deník na trhu, logicky. Vzhledem k tomu, kolik se vytočí desítky Gambrinusu, tohle pivo asi tak nějak koresponduje s většinovým pohledem na to, co je dobré pivo. Podstatná část dotázaných bude pravidelně koukat na různé telenovely. Prostě dostanete průměrný pohled na to, co je dobré a co má smysl sledovat a konzumovat, co odpovídá požadované ceně. Šestá symfonie Bohuslava Martinů v Rudolfinu pod taktovkou Johna Eliota Gardinera je lepší než další kolo ČeskoSlovenské SuperStar. Nebo že by oboje bylo určeno jen pro jiné publikum a jinak je srovnatelné? Vždycky jak pro koho. U čehokoliv. K tématu jsem se tu dostal už několikrát, nejvíce asi v článku Snobský příplatek za historii?. Docela zajímavý graf cena/kvalita vyšel z nedávné slepé degustace sudovek. Mnohem větší korelace než čistě náhodný typ, ale také poučenější publikum. Že by na jazýčku naučeném na kvalitní vína něco bylo? Každopádně ten článek na Wired doporučuji, je to docela zajímavé a cituje hned několik větších pokusů, třeba jeden na Caltechu s měřením odezvy různých částí mozku při srkání stejného vína ale s jinak uvedenými cenami.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails