úterý 31. května 2011

Vinařský zákon a nová výsadba, Hospoda v New Yorku, víno v Patagonii a podceňování alkoholu

chranene_zemepisne_vinoV uplynulých dnech došlo na poli domácího vinařství ke dvěma papírovým změnám. Tak především návrh s pozměňovacími návrhy upraveného vinařského zákona podpořil ve čtvrtek zemědělský výbor Poslanecké sněmovny (viz třeba Mediafax), takže už to s ním vypadá dost definitivně. Co to znamená a dotkne se to nějak i konzumentů? Ano. Můžeme se těšit na nápisy Chráněné označení původu (CHOP) a Chráněné zeměpisné označení (CHZO) na vinětách, viz pravidla označování jak je chce EU. Staré známé přívlastky ale zůstávají, jen napsané na zadní vinětě. A ani s VOC se loučit nemusíme. Nově je tu povinnost uvádět evidenční číslo jakosti i u běžných jakostních vín, dochází k omezením při používání některých výrazů (Chateaux) a pár dalším změnám, mimo jiné je tu nově legální možnost dokyselování vín (předpokládám, že se jedná jen o implementaci možnosti požádat o výjimku pro určitý ročník z pravidla, že naše vinařská oblast dokyselovat nesmí). Detaily určitě časem. Další zajímavou zprávou je totiž možnost vysadit (pro komerční výrobu vína, jinak si můžete sázet v klidu, jen výsledek nemůžete prodávat) dalších tisíc hektarů vinic (Mediafax). Tak kdo z malopěstitelů stihne své kousky půdy přihlásit? Nebo to všechno vyžerou velkoproducenti, kteří už dneska nemají kde brát a sahají po hroznech z Maďarska a kdo ví odkud? :-)

Zobraz celý článek...

pondělí 30. května 2011

Dvakrát z nejhlubších částí sklepa

champagne_mercierTitulek dnešního článku berte v přeneseném smyslu, žádný (natožpak hluboký, bohužel) sklep nemám, řeč bude prostě o dvou starých lahvích. Z nichž u jedné vůbec netuším, kolik let jí vlastně je. Ve sklence mi totiž včera skončilo základní neročníkové Champagne Mercier Brut, které kamarádka vylovila z pozůstalosti po dědečkovi. Hrubým odhadem se ve sklepě mohlo válet někdy od začátku osmdesátých let, možná déle, možná naopak přišlo až později. Každopádně viněta je starý typ, ani nějaké (dnes již povinné) zmínky o množství alkoholu či obsahu síry na ní nenajdete, korek byl už dost jetý a i projev prozrazoval nemalé stáří. Champagne Mercier je jednou z vůbec nejprodávanějších značek na francouzském trhu (snad dokonce jednička), spadají do skupiny LVMH (Louis Vuitton Moët Hennessy), a jejich kvalita šla podle všeho dost dolů od doby, co prodali Moëtu značku Dom Pérignon a následně se stali tak nějak jejich levnější odnoží. Ale tím si radost při otvírání sklepního objevu kazit nenecháme :-)

Zobraz celý článek...

sobota 28. května 2011

Prague Food Festival 2011… naposledy?

masterNa Prague Food Festival 2011 (web s nabídkou restaurací etc.) jsem se těšil, byť z velké části jakožto na akci společenskou, rozhodně jsem neočekával, že pro mne půjde o zásadní gastronomickou událost roku jak je prezentována. A přesto jsem odcházel, v ruce svíraje sympatický dárek pro každého v podobě degustačního setu piva Master, poněkud rozčarovaný. A opravdu za to nemohl déšť, který se v pátek v podvečer začal valit z oblohy. Možná jsem už poněkud zmlsaný, ale problém vidím v něčem jiném – v restauracích a jimi nabízených jídlech, obzvláště pak v poměru k požadovaným cenám, ale i v kontextu nabídky minulých let. A též naprosto nedostatečné kapacitě stolků a jiných odkládacích prostor pro konzumaci, která vedla k pojídání i mezi odpadem na stolech odkládacích. Pravda, to vše sice v nádherných zahradách u hradu, národní kulturní památce, která zrak potěší, ale po zbytek akce už jen hromadou omezení vyloženě nas***á. Šlápnete kousek za obrubník na trávník, abyste se vyhnuli procházejícímu davu, a hradní stráž už vás napomíná. Odložíte si jídlo na zídku a totéž. Najdete místo k sezení, ale tam se zrovna jíst a pít nesmí. Zlatý Žofín v ročníku 2008!

Zobraz celý článek...

pátek 27. května 2011

Nejen Vranec aneb Makedonie (ne)přesvědčivá

titulka_vranecSledoval jsem poměrně slušnou návštěvnost velké ochutnávky vín z Makedonie, kterou zorganizovala Víno Revue, a přemýšlel, jak jsou vína z téhle země u nás asi vnímána. Vzhledem k tomu, že jsem opakovaně slyšel v rozhovorech padnout jméno země úplně jiné, Moldávie, asi v tom budou mít zákazníci stále ještě trochu zmatek :-) Sám mám makedonská vína spojena především s hodně nízkou cenou a tomu odpovídající kvalitou, často viděná v podobě sudovky (a leckdy tipovaná jako příměs ve vínech z Moravy) či lahvích svou vinětou jakoby někdy ze sedmdesátých let. Včerejší ochutnávka sice přesvědčila, že tahle země umí i vína skvělá, ale bohužel jejím základem byl stále důraz na nízkou cenu a kvalita pokulhávala. Což dost možná bylo způsobeno tím, že tři z pěti zúčastněných vinařství produkují přes deset milionů lahví vína ročně (resp. jedno z nich přes 17 milionů litrů vína, lahvují jen desetinu), nejmenší přítomné vinařství stále dělá přes milion litrů. A ještě jeden důležitý faktor tu sehrál roli…

Zobraz celý článek...

čtvrtek 26. května 2011

Mladé zelené víno a dvě růžovky

seixoso_vinho_verdeVčerejšek byl vyloženě ideální pro degustaci – v biodynamickém kalendáři se skví květový den a víno by tak mělo nabídnou nejen aromaticky nejvíce, navíc se 25. května uctívá sv. Urban, patron vinařů (Praha si z toho nic nedělá a nejvíce ochutnávek je v kalendáři až na dnešek, čtvrtky jsou vždycky narvané). Sešli jsme se u nás doma a přechutnali jedenáct různorodých vín a jedno domácí pivo, poznámky tentokrát rozdělím do víc zápisků na „logické celky“. A začnu úvodními jarními a letními víny. Jako první vzorek přišlo zelené víno, Vinho Verde z Portugalska. Původ jména není jistý, možná odkazuje k zelenému vzhledu regionu Minho, možná se používá protože vína se většinou pijí velmi mladá a čerstvá (a bílá mají skutečně zelený odlesk v barvě), možná je to jméno díky blízkosti regionu ke Costa Verde, Zelenému pobřeží. Důležité je, že vína jsou typicky hodně lehká, jemně perlí (jak přirozeně, tak často i díky přídavku CO2, ale celkový tlak je pod jeden bar) a velmi osvěží. Nejvíce se jich vypije samozřejmě přímo v Portugalsku, hlavně těch úplně suchých variant, ale obrovským trhem je pro ně třeba Německo, kde je to hodně oblíbený aperitiv. U nás na Vinho Verde narazíte spíš sporadicky a je to dost škoda. Často jde o kousky třeba jen za 3€ a v tomhle počasí by se sklenka k obědu vyloženě hodila.

Zobraz celý článek...

středa 25. května 2011

Letní osvěžení aneb šumivé víno na ledu?

ice_imperial_moetChampagne se už vzpamatovala z krátkého propadu prodejů během finanční krize a opět chrlí do světa miliony lahví (báječných!) šumivých vín, které si během té doby nasyslila ve sklepích. Ale nenechávají nic náhodě, je třeba jít s dobou a hledat nové cesty jak zaujmout zákazníka, ideálně pak nové skupiny zákazníku. Třeba tu, která hledá „opravdové letní osvěžení“ (to je jak z reklamy na zmrzlinu), ale šampaňské má pro ně příliš výraznou auru luxusu (vzhledem k cenám se nelze divit) a přijde jim nepřirozené pít ho jen tak. Jak takové lidi oslovit? Stačí připravit nový produkt, Champagne koncipované tak, aby ideálně fungovalo s pár kostkami ledu (tj. mimo jiné výrazně ovocnější a tedy především z červených odrůd, trochu sladší aby lépe zvládalo naředění,…). Jsem možná barbar, ale v některých silnějších whisky a bourbonech si docela rád hraju s trochou ledu, změny teplot a koncentrace dělají s tím destilátem divy. Ale sypat led do šampaňského?!?

Zobraz celý článek...

úterý 24. května 2011

2x velice chutná biodynamika

montchovet_bourgogne_2009Dnes nerozlučná dvojka mých vinných zásob, Ryzlink rýnský (Riesling) a Rulandské modré (Pinot Noir). Navíc připravené vinaři, kteří vyznávají biodynamické zemědělství. Obě vína v dostupné cenové kategorii a kvalitou značně překračují papírová (tj. dle zařazení či pozice v sortimentu vinaře) očekávání. A začnu novým ročníkem vína, o kterém jsem tu už psal dříve v článku Začátek podzimu a dva fajn pinoty, kam bych vás i odkázal pro detaily. Bourgogne Hautes Côtes de Beaune rouge 2009 (skvělý rok pro bílá i červená té oblasti) z Domaine Didier Montchovet je nejmladší prodávaný ročník základního burgundského tohoto vinařství (pravda, ještě dělají Bourgogne Grand Ordinaire z Gamay, to mají neceněno ještě o kus níž, ale je to dost svébytné víno a nechal bych ho mimo řazení). Těžší burgundská láhev, kovová záklopka, plný korek bez potisku a zajímavá černo-šedá viněta. A víno?

Zobraz celý článek...

pondělí 23. května 2011

3x nové čtení o víně česky

filosofie_vina_hamvasRozhodl jsem se, ze napíšu modlitební knížku pro atheisty. Cítil jsem s těmi, kdo trpí bídou našeho věku, a chtěl jsem jim pomoci. Nesnáze svého úkolu vidím jasně. Vím, že to slovo - Bůh - nesmím ani vyslovit. Chci-li o něm mluvit, musím místo něj užívat jiných slov, jako například polibek, opojení nebo čerstvě vyuzená šunka. Klíčové slovo, pro nějž jsem se rozhodl, je však víno. Proto se tato kniha jmenuje Filosofie vína a proto jsem za její motto zvolil, že nakonec zbudou dva, Bůh a víno. K tomuto kejklířství mne donutily okolnosti. Atheisté jsou totiž, jak je všeobecně známo, politováníhodným způsobem ješitní. Stačí, aby jim v knize padl zrak na jméno boží, a už ji odhazují na zem. Stačí, aby se někdo dotkl jejich utkvělých myšlenek, a začnou zuřit. Budu-li mluvit o jídle, pití, tabáku a lásce, použiji-li tato skrytá boží jména, myslím, že je bude lze ošidit...“ Tak ve zkratce popsal obsah své knihy Filosofie vína maďarský (ale narozený v Prešově) spisovatel a svérázný filozof Béla Hamvas.

Zobraz celý článek...

pátek 20. května 2011

Podoby Sangiovese od Il Molino di Grace

il_molino_di_grace_1999Už je to skoro tři neděle, co se v pražském vinném baru Red Pif uskutečnila degustace a degustační večeře s vinařstvím Il Molino di Grace (web, a jejich spřízněného Castello di Montefioralle). Pořádal ji dovozce František Neuman z winez.cz. Na večerní párování vín s jídly jsem neměl čas, ale dorazil alespoň na degustaci pro odbornou veřejnost (i tam šlo párovat některé typické italské dobroty) odpoledne, kde byl na upovídaného vinaře překvapivě téměř sám. A měl tak možnost s ním a nad jeho víny nerušeně hovořit přes dvě hodiny o všem možném, navíc překvapivě dobrou angličtinou, na vinaře z Itálie až zázračně bez klasické úpravy leckterých slov takovým způsobem, že už to angličtinu ani nepřipomíná. Důvod se ukázal velmi záhy.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 19. května 2011

Výsledky ankety „Viněta na lahvi vína by ideálně měla obsahovat“

osicka_pinotDalší anketa u konce, měla obludné množství možností (a variantu „jiné“ zvolilo jen procento hlasujících, takže nabídka byla asi docela vyčerpávající) a nejspíš leckteré návštěvníky blogu vyděsila, i tak vás odpovědělo slušných 170 :-) Cílem bylo zaškrtnou položky, u kterých si myslíte, že mají na vinětě k vínu smysl či by se vám prostě líbilo je tam mít. Poměrně logicky naprostá většina (až na šest odvážlivců) chce na vinětě jméno vinařství, dokonce o jednoho víc pak ročník. Překvapivě na třetím místě je množství alkoholu, které předčilo i zemi původu hroznů na čtvrtém a detailní místo původu na pátém místě. Osobně by mi, u leckterých tradičních vinařských oblastí rozhodně, stačilo právě jen jméno vinařství, odkud přesně víno je a ze kterého roku. Zbytek je příjemný bonus. Co dalšího by se na vinětě líbilo vám?

Zobraz celý článek...

středa 18. května 2011

Nepříliš růžový Svět piva aneb slevomor

tatarak_svet_pivaVčera se konal Mezinárodní den proti homofobii a sice jsem si na sebe nevzal nic růžového, ale měl alespoň v úmyslu zajít na ochutnávku roséček. Nepovedlo se, zkusím dnes. Každopádně jsem alespoň vyzkoušel opravdu moc dobré pivo Červený král, dvanáctku sváteční speciál pivovaru Konrád s bylinným extraktem, a to má růžovou pěnu :-) Setkání s ním proběhlo v nekuřáckém (!!!) žižkovském podniku Svět piva, který by mohl být skvělým místem pro setkávání pivních nadšenců, kdyby… no kdyby se majitel nezbláznil do slevových serverů a hospodu tak nezazdil. Kamáradka jednu slevu zakoupila právě kvůli červenému králi a nepřečetla si předem poměrně dost drastická hodnocení podniku. Typickým hostem je totiž ten, kdo jde využít voucher na tatarák a k němu pár piv, v horším případě přichází na „neomezenou“ pivní konzumaci. A podnik jejich přítomnost často řeší dost svérázně. Z jedné návštěvy nemohu potvrdit zkušenosti s nerudným personálem, voláním police na „podnapilé hosty“ a špatně ošetřeným pivem, v tomhle směru ještě v pohodě (servírka byla spíš jen netečná a rychlost dodávek piva nijak velká; překvapilo mne ale, jak jsou tam ceny i běžně dostupných piv proti průměru v Praze nesmyslně nastřelené, bez slevenky se návštěva může opravdu nemile prodražit), ale slevový tatarák, a předpokládám že i ten na běžnou objednávku za plnou cenu, je skutečné zlo…

Zobraz celý článek...

úterý 17. května 2011

Poznámky k Champagne Billecart-Salmon

denis_billecartUž dlouho se mi válí na stole kvanta poznámek z degustace šampaňského domu Billecart-Salmon (web, o jejich základním víně jsem se zmiňoval například v článku Bublinkové výročí těchto stránek) a stále ne a ne si je zpracovat pro blog. Ale jelikož jsem nedávno doma otevíral jejich roséčko, bral jsem tuhle investici jako malou přípravu na své brzké životní jubileum (člověk si musí podobné poklesky umět vysvětlit), zas přišla příležitost pustit se do práce. Degustace proběhla už v prosinci minulého roku a pořádal ji dovozce, společnost AdVivum (1. června slaví desetileté výročí fungování a to třetím ročníkem Wine & Food Festivalu, bude tam k dispozici právě i Billecart-Salmon). Ten den příšerně chumelilo, bylo vidět jen na pár kroků a v uličkách Prahy se mi povedlo po dlouhé době trochu zabloudit, restauraci V Zátiší jsem téměř nenašel :-) O vínech mluvil a čas na další soukromé povídání si našel Denis-Roland Billecart. Dnes odhrnu poznámky k degustovaným vínům a pár dalších poznatků, které jsem z vinaře vyzískal.

Zobraz celý článek...

pondělí 16. května 2011

Morava vhodná k žehlení

vino_k_zehleniO víkendu jsem přechutnával docela dost vín z Čech a Moravy na moc sympatické akci Vinaři z Podskalské, o které se rozepíšu ještě detailněji. Jedno z vín, živé lehké roséčko na letní popíjení, na sobě mělo značku žehličky. Podle manželky vinaře je prý vhodné právě do tepla k žehlení, protože ona „mnohem častěji žehlí, než leží u bazénu“. Prý dlouho váhala, zda to tam může dát, ale nakonec ji sám profesor Kraus přesvědčil, že je to dobrý nápad. A já si tak říkal, kolik dalších vín z Čech a Moravy, napříč cenovými kategoriemi a všemožnými přívlastky, je vhodných jen tak k žehlení či k nenáročnému popíjení a nenabízí nic víc, jen to nepřiznává na první pohled. Projížděl si své orientační značky u jednotlivých vzorků a cestou z ochutnávky dával dohromady nějaký obrázek, jak vlastně vnímám domácí vína a proč se mi ve sklence doma objevují čím dál méně (stále dělají 2/5 toho, co se u nás vypije, a že toho není málo), respektive už prakticky vůbec nekupuji lahve naslepo a spíše je jen zkouším na větších degustacích či při průřezových ochutnávkách sortimentem jednoho vinaře. A to, co mám doma pravidelně, je od poměrně hodně úzké skupiny snad jen pěti vinařů, neustále se opakující vína o kterých už tu vlastně ani moc nepíšu.

Zobraz celý článek...

pátek 13. května 2011

Mikulov a Modré hory – dvě nová moravská VOC

bezny_konzument_se_vyznaSchválení prvního VOC (Víno originální certifikace, variace na apelační systémy známe ze zemí jako Itálie či Francie, kdy víno není označeno nějakým přívlastkem podle množství cukru, ale definováno jasným geografickým umístěním a pravidly s ním souvisejícími), kterým se stalo Znojmo a některá jeho bílá vína, se táhlo několik let a vyvolalo tenkrát hromadu debat, úvah a předpovědí, jak se bude systém označování vín v ČR, a potažmo i vnímání pojmů jako odrůda/místo původu/přívlastek u konzumentů, vyvíjet dál. Uteklo pár let, VOC Znojmo tak nějak funguje, do toho pomalu přichází novela vinařského zákona a pojmy jako Chráněné označení původu (CHOP) a Chráněné zeměpisné označení (CHZO), pár podniků se sdružilo a prezentuje vína ze tří, na vinětě uvedených, různých podloží, ale jinak klasické přívlastky (a stále častěji prostá zemská vína s jednodušší administrativou) vedou a domácí vinný svět se vlastně nijak moc nezměnil. A bez většího humbuku pak přicházejí hned dvě nová VOCčka.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 12. května 2011

Přehlídka německých vín – ryzlinky, pinoty i nečekaná překvapení

enjoy_a_rieslingMinulý čtvrtek se Pavilonu Grébovka uskutečnila ochutnávka několika desítek německých vín, často i se zástupci vinařství, které do ČR nadšenecky dovážejí Mikuláš Cylek a Petr Kos z jinak především projektové kanceláře CC PLAN (web tu, ale zatím prázdný, lepší požádat mailem o ceník). Ostatně jsem se o jejich sortimentu zmiňoval už několikrát dříve, nejvíce v článcích Mladé i vyzrálé Ryzlinky a Pinoty od Rýna (prezentace vinařství J.B. Becker) a A přišla Domina s velkýma… strmými svahy (Weingut Werner Höfling). Krásné počasí a příjemná pohodová atmosféra skvěle dotvářela dojem z často opravdu výborných vín, od základních kousků na jen tak pití po ambiciózní záležitosti, navíc prodávaných za hodně férové (= na rozdíl od nabídky mnoha jiných dovozců nemám potřebu nakupovat totéž sám v zahraničí) ceny. Neustále jsem obracel trochu nešikovně připraveným katalogem ze strany na stranu a vybíral, kam zainvestuji své žetony. Nakonec, čas je mrcha, neochutnal zdaleka vše co bych si přál, ale i tak bych si velmi snadno vybral nejednu láhev domů. A navíc zažil pár příjemných překvapení.

Zobraz celý článek...

středa 11. května 2011

Petrolejová vůně v ryzlinku je… chyba?!?

Beyer_comtes_riesling_2004Jak nejlépe upoutat pozornost k úplně novému vinařství? Stačí, když je v něm zainteresována nějaká slavnější vinařská osobnost. A jako bonus nahlas prohlásí něco hodně kontroverzního, co zvedne ze židle obrovskou část takových těch opravdu zapálených milovníků vína. Michel Chapoutier, známý pro svá vína ze svahů okolo Rhôny, nově hospodaří i v Alsasku a lahvuje Sylván, Ryzlink či Pinot Blanc pod značkou Schieferkopf. A kontroverzní prohlášení? „Ryzlink by nikdy neměl vonět po petroleji. Ten je důkazem chyby při vinifikaci.“ Všeho moc škodí, samozřejmě, ale vyzrálý ryzlink bez decentního petroleje?!? Budeme Chapoutiera lynčovat rovnou, nebo ještě chvilku počkáme? :-) Tvrdí, že tento zápach je důsledkem rozkladu cévních svazků v dužině, a dá se mu zabránit šetrným pomalým lisováním. Teda… vzhledem k tomu, kolik jsem byl ochoten dát za láhev v titulce, tak doufám, že Léon Beyer při lisování trošku přitlačil. Onen petrolej / kerosin, sám mu říkám spíše barvy & laky (a vědci pak TDN, 1,1,6-trimethyl-1,2-dihydronaphthalene), tam prostě očekávám. A je pro mne téměř neoddělitelnou součástí charakteru vyzrálého velkého ryzlinku. Co pro vás?

Vlastně mi nepřijde, že by zrovna petrolejovinka byla vnímána jako problém u nějak podstatného množství milovníků vína, samozřejmě pokud je řeč o odrůdách Riesling či Chenin blanc (případně ještě Sémillon a občas Viognier; u jiných je, světe div se, výskyt tohoto aromatu považována opravdu spíše za vadu). I když na degustaci pro SCUK v rýňáku z Mělníka pár lidí dost vyděsila (očekávali klasický květinový / ovocný projev jaký znají z mladých vín), zdaleka nejde o tak kontroverzní téma jako „mineralita nasávaná hluboko zakořeněnou révou“ či „živočišné tóny kvasinek Brettanomyces nejsou vada“. Zrovna brett použil Chapoutier jako argument toho, jak jsme se v průběhu let naučili vnímat jeden z častých defektů vína jako jeho nejen tolerovanou, ale dokonce i vyhledávanou součást. Ale brett je skutečně nákaza (což tak trochu je i vlastní rozkvašení hroznového moštu, pokud to budeme hnát do extrémů, i v tomto případě mošt napadají kvasinky), k jejímuž rozšíření mají některé odrůdy více prekurzorů než jiné, zatímco „petrolejovinka“ nemá s nějakou externí kvasinkou nic moc společného, vzniká hydrolýzou některých látek obsažených (ve větším či menším množství) už ve vlastních hroznech. Navíc i ten brett, u Syrahu či Mourvèdru, v rozumné koncentraci… já vám nevím, ale on charakter vína opravdu trochu rozšiřuje, svým způsobem je za ty roky už součástí terroir a leckterá vína by bez něj byla o něco chudší. Ano, chapoutierovsky čistá, výrazně ovocitá… ale ne každý hledá tenhle směr.

petrolejkaJsou známy postupy, jak petrolejovinku v ryzlinku podpořit (a teď nemluvím o aplikaci prostředků jako Lafazym Arom nebo Trenolin Bukett DF), redukce množství hroznů, vodní stres či správné odlistění révy (= větší množství světla dopadajícího na hrozny) v tu správnou dobu vám šanci na podobná aromata může zvednout. V posledních letech, asi jak stoupá cena ropy na mezinárodních trzích, se vůbec množí různé studie na petrolejovinu, stačí si trochu pohrát s googlem (nebo začněte u zajímavého článku Toma Stevensona). Že by šlo o problém, se kterým jsme se jenom sžili, se zrovna často neozývá. Vlastně je Chapoutier spíš pionýrem tohoto přístupu, za pár desítek let ho možná budeme oslavovat. Ale ne dnes. Jsem ochoten uznat, že brett do vína nepatří (byť stále budu čekat, že v nějakém tom poctivém spontánně fermentovaném Côte-Rôtie či Hermitage ho trošku bude…), a že příliš mnoho petroleje, typicky ve vínech z horkých a slunečných zemí (Chile, Austrálie) hraničí s nepříjemným projevem a vadou, ale na decentní petrolejovinku ve vyzrálém Alsasku či Německu mi nesahejte! :-) Ostatně vzpomínáte na článek „S vůní petroleje aneb ryzlinkový experiment“ a následné vínografy?

P.S. Typickou náplní do petrolejky je dnes spíše lampový olej, dokonce se dělají různé varianty s přídavkem čehosi smradlavého na odpuzování hmyzu a jiné zhůvěřilosti :-)

P.P.S. Narazil jsem na tuto poznámku na webu vinařství Metroflora: „8. Příchuť po petroleji u vín, která se dostanou do styku s těmito látkami. Vada se většinou nedá odstranit, proto je nutné styku s látkami zabránit. Další vady můžou být příchuť po korku, kouřová, zemitá apod.“ Krásné míchání a zmatení pojmů…

Zobraz celý článek...

úterý 10. května 2011

Valtické vinné trhy a Café Fara ve zkratce

IpsmillerÚspěšné absolvování senzorických zkoušek jsme hned ze školy vyrazili oslavit na 44. valtické vinné trhy. V bývalých stájích a jízdárně zámku Valtice bylo k ochutnání přes osm stovek dobře temperovaných vzorků, porce nezvládnutelná i kdyby tam člověk strávil celý pátek a sobotu. Navíc to celé vybízelo spíše k popíjení než degustování. Venku zuřilo léto, davy (z podstatné části docela mladých) slunících se lidí bylo možno spatřit na každém vhodném místečku poblíž zdroje vína. Piknik na trávnících, posedávání na zídkách… sálala z toho pohoda. Vlastně mi přišlo, že takhle nějak by to mělo vypadat. Nic vážného, ale příjemně strávený čas ve společnosti dobrého vína. Přechutnal jsem jen pár desítek vzorků a zaměřoval se přitom na lákavé kousky spíše mimo kategorii těch oceněných – za jednu víněnku a tedy pětikačku vždy dostal snad půl deci vína, ze kterého se dva vždy v pohodě napili. Vyloženě dumpingová cena to byla.

valtice_jizdarnavinne_trhy_sekty
Nějaké objevy? Určitě Konrad a Theresia Ipsmiller (web) z Schrattenbergu, což je sice už Rakousko, ale do Valtic je to odtamtud blíž než z Valtic do Hlohovce nebo Lednice. Překvapivě mi sedla jejich červená – efektní, výrazný, tmavě ovocný, pryskyřičný a silněji nadubovaný (více vypálené sudy, tipoval bych) Zweigelt 2008 (78.67b), klasická tvrdší ale silná a bohatá Frankovka 2007 (85.33b, jako jediné z jeho vín dosáhla na medaili, bronzovou… vůbec jsem rakušáky docela litoval, jejich vína mi přišla opravdu dobrá, ale v bodování proti Moravě zrovna úspěchy neslavila; třeba ve veltlínech ani jedno ocenění) a živočišný tmavý Cabernet Sauvignon 2008 (78b). Vavřinec 2009 (75.67b) byl trochu rozjetý, škoda. Každopádně od tohohle podniku zkusím něco nakoupit.

WoditschkaDelší dobu jsem strávil u stánku s „archivy“, novou soutěžní kategorií pro bílá ve věku 3+ let a červená 4+ let. Ano, jinak byla v soutěži především vína ročníků 2009 a 2010, častěji u červených se sem tam objevil i ročník 2008. Z „archivů“ zaujal Merlot no. 11 ročníku 2006 od Rudiho Woditschky (86b), plnější pěkně postavené víno s aromatikou připomínající kompletní směs koření pod svíčkovou omáčku i s kusem nějaké divočiny. Pěkné. Od stejného vinaře byl dost sympatický i Blend Noir 222 (Pinot, Merlot, Vavřinec) 2006 (87.67b), aromaticky trochu sevřené, ale výborně strukturované víno teprve na cestě. Potěšil sympatický, nazrálý příjemný Pinot v podobě Roučí 2006 vinařství Stapleton-Springer (78.33b). Nevadil by mi ani plnější, bylinkový Alibernet 2006 z Vinselektu Miloše Michlovského (85b).

valrice_scukvaltice_prasatkovaltice_venku
Ověřil jsem si, jak mám rád Riesling Maidenburg 2006 z Reistenu (79.67b). Projel jsem i pár suchých sektů, tady zkusil i vítěze kategorie (Chateau Bzenec Brut, 86b) a nic mne tam obzvláště nezaujalo. Otestoval jsem Pinoty od Sůkala, až novosvětsky nabušené mladé záležitosti s dominantním dřevem, chtělo by to uložit a sledovat další vývoj. I nějaký ten veltlín byl, třeba poměrně levné kousky od Neustiftera ročníku 2010, krásně živé svěží záležitosti.

valtice_syryI když je to, hlavně v sále u stánků (a děsí mne představa, jak by to vypadalo, kdyby venku nebylo tak krásně), dost davovka, stejně mne to celkem bavilo. Možná to fakt bylo dobrým pocitem ze zkoušky a skvělým počasím, ale korzování okolo zámku se sklenkou vína bylo víc než fajn. K tomu za velmi rozumný peníz široká nabídka kvalitních sýrů, točená plznička, pečený vepřík... taková pěkná pouť prostě :-) A náladu ještě jen zlepšil přejezd do Klentnice, do zvláštního zjevení v gastronomickém marastu okolí, Café Fara.

bio_zelenina 
O tomhle podniku jsem se zmiňoval už v dřívějším článku Pálavská potulka v obrazech, na SCUKu pak má jasné „mňam“ doporučení. Podnik se pomalu ale jistě rozrůstá, z kavárny už je nyní i ubytování s výhledem na vinice, ale to zásadní si stále drží – bezvadnou kvalitu kávy, výborné zapečené pečivo a další slané pochoutky, ještě lepší dortíky a sladkosti, pozorný servis. To vše na krásném místě a s cenami pravda trochu „pražskými“ a určenými pro turisty, ale kvalitou tomu více než odpovídající. Jestli budete mít někdy cestu poblíž, tak zastávku nevynechejte, byla by to škoda. Tedy pokud bude místo, když je pěkně bývá tam dost narváno :-)

cafe_fara_ubytovanicafe_fara

cappuccino

dortik

jogurt_orechy_medmerunkovy_bitter_koktejlcafe_fara_vstup

Zobraz celý článek...

pondělí 9. května 2011

Certifikované čmuchání a chutnání ve Valticích

duo_trioUž několik let, vlastně od doby, co jsem si absolvoval jakýsi základní praktický kurz s Doc. Ing. Josefem Balíkem, přemýšlím o tom, že bych si pořídil nějaké to oficiální degustátorské osvědčení. Nemyslím, že bych ho k tomuhle blogu nějak potřeboval (jako je mi úplně nanic, že jsem byl v minulosti členem Syndikátu novinářů, ani jsem si členství neprodlužoval), dotaz na kvalifikaci dostávám opravdu velmi výjimečně a spíš tak mezi řečí. Ale každý oficiální papír se může někdy hodit. Podmínkou účasti na vinné certifikaci je ověření, že máte v pořádku smysly, tedy absolvování tzv. základní senzorické zkoušky (zkoušky prvního stupně, viz stránky školy) podle ČSN ISO 8586-1. I na tu jsem chtěl jet už několikrát a nikdy si to pořádně nezorganizoval. Až tuhle sobotu, kdy na certifikaci vytáhl Cuketka celou skupinu přispěvatelů na SCUK. I když jsem ten papír nějak zvlášť nepotřeboval, stejně jsem se poměrně dost stresoval. Mám obavu, že kdybych neprošel, tak bych tu nejméně týden všechny degustační poznámky o kyselinách a cukrech v chutnaných vínech vynechal a psal jen fakta o vinařstvích :-) Naštěstí to ale dopadlo dobře a navíc bylo docela zábavné.

vstup_do_skoly
Jak zkouška funguje? O tématu se detailně rozepisoval Cuketka a ze stejné zkoušky, které jsem se účastnil i já, pak Marek Lutonský. Vezmu to zrychleně se svými dojmy. Dorazíte do Vinařské školy Valtice a po letech se zase posadíte do lavice, divný pocit. V tomto případě je lavice pokryta baňkami s tekutinami, vodou na zapíjení a plivátkem. Zostříte smysly na celkem osm zkoušet – čtyři na chuť, tři na vůni a jednu na barvu. V každé zkoušce můžete prospět na pět let, tři roky, jeden rok nebo propadnout. Pokud proletíte jen v jedné zkoušce, máte možnost ji okamžitě opakovat a stále mít plné hodnocení. Pokud ve dvou a více, končíte bez možnosti nápravy (leda udělat celou zkoušku znova). Certifikace se uděluje na nejnižší zvládnutou dobu, tj. pokud máte sedm zkoušek na maximálních pět let a jednu na tři (můj případ), tak papír dostanete na tři roky. Celé to trvá přibližně tři hodiny, vypijete při tom hromadu vody, opakovaně navštívíte toaletu a zažijete několik momentů, kdy přestáváte vlastním smyslům věřit.

zakladni_chute
Úvodní kalibrace – voda, sladká, slaná, kyselá, hořká, svíravá, umami, kovová. Osm chutí, které si můžete předem nachutnat a ověřit, co si pod nimi v následujících zkouškách představují. Bohužel jsem zjistil, že základní demineralizovaná voda mi přijde mírně nahořklá (což je prý normální, pokud je člověk zvyklý na běžnou vodu s obsahem všeho možného) a zároveň i lehce nasládlá, což se později ukázalo (společně se zjištěnou lehkou necitlivostí na opravdu hořkou) jako komplikace. Svíravá sice opravdu trochu svírala, ale snadněji se mi identifikovala podle pocitu jakoby „korkové vady“. Umami mnohým přišla fakt slizká, nepříjemná. Já ji chutnal stále dokola a odpornost necítil, přišlo mi to spíš jako trochu slanější voda. Někomu přijde primitivní detekovat kyselost či slanost a špatně cítí sladkou či hořkou, zatímco jiní to mají přesně naopak – a stejně to je s vnímáním vína. Je dobré na tohle pamatovat při absolutních odsudcích.

parove_vune
Zkouška č. 1 – Identifikace chutí
Jedenáct baněk s tekutinou a papír s chlívečky jednotlivých chutí, do kterých musíte zapsat kódy baněk. Ve vzorcích může být všech osm výše uvedených chutí a nebo také ne, některé se vyskytují víckrát, jiné vůbec. Osm vzorků šlo snadno, bez váhání a nutnosti nějakého dalšího ověřování, u dalších třech jsem se naopak hodně potrápil a opakovaně je srovnával mezi sebou, proti vodě a tak. Nakonec ale bez chyby prošel na pět let.

prahova_citlivostZkouška č. 2 – Prahová citlivost
Postupně dostáváte vzorek s vyšší a vyšší koncentrací některé ze čtyř základních chutí (sladká, slaná, kyselá, hořká) a máte identifikovat o kterou jde. Do pátého vzorku projdete na pět let, po pátém se to začíná snižovat. Když nevíte ani u sedmého, tak smůla. Hned na úvod jsem si napsal hořkou, u druhého vzorku hořkou a mírně nasládlou. Totéž u vzorku tři a čtyři. U pátého pak z těch dvou možných zvolil hořkou, ale ve skutečnosti stoupala koncentrace sladké. V tomhle testu nás prolítla a test opakovala asi půlka. To se zvyšovala kyselost a byl jsem si jist už u minimální koncentrace (ale stejně počkal až do pátého vzorku), takže nakonec též na pět let.

Zkouška č. 3 – Dvojice / trojice chuť
Máte celkem čtyři trojice baněk, v každé trojici jsou pak dva vzorky se stejnou koncentrací některé chuti. Znáte ten základní a hledáte k němu druhý do páru. Nepůsobilo to nějak zvlášť složitě, výsledek jsem měl poměrně rychle. Ale pak si to zkusíte znovu v jiném pořadí a začnete váhat. Pokud jste zvyklí degustovat v poklusu, pak paradoxně může zafungovat dát na první dojem. Jak se v tom začnete babrat a válet po puse vzorky znovu a znovu, akorát si v tom uděláte zmatek :-) Udělal jsem na pět let.

Zkouška č. 4 – Paměťová zkouška
Masakr. Především kvůli tomu, že na zapamatování byla použita zrovna hořká, se kterou jsem měl docela potíže. Celkem čtyřikrát se opakuje stejné schéma – napijete se vzorku (ten je vám rychle odebrán), zapamatujete intenzitu chuti, čekáte na zvukové znamení značící tři minuty, napijete se druhého vzorku, vyznačíte který byl výraznější. Nejjistější jsem si byl hned u prvního páru, u druhého naopak vůbec a začal stresovat (v tu chvíli už bylo jasné, že projet další zkoušku nejspíš znamená konec… z prahové citlivosti bylo očividné, že polovina to má správně a druhá ne). Tohle nakonec jen na tři roky.

razeni_barev_cichani
Zkouška č. 5 – Identifikace vůní
Deset flakónů s vatičkou nasáklou nějakou vůni, máte co nejpřesněji určit o jakou jde. Zde se počítají i půlbody – když napíšete ovocná/kořenitá a spletete konkrétní ovoce/koření, stále to ještě není nejhorší. Můžete vyjmenovat více ovocí s podobným projevem a zlepšit si šanci, ale už se nepočítá sada „třešeň, višeň, ananas“. První, druhý i třetí vzorek totální zmatek, jakési „jak si chemik představuje… co asi?“ vůně, panika. Pak jsem snadno poznal kmín, hned po něm malinu, vrátil se i k těm prvním třem a šlo to už docela dobře. Krom příjemných vůní se tam skrývalo i cosi nejvíce připomínajícího zatuchlý popelník :-) Tahle zkouška dala pár lidem zabrat, leckomu srazila výsledek dolů a jeden účastník, byť měl možnost ji opakovat, kvůli ní prolétl. Úplně primitivní to není a ti, co mají ve zvyku psát si degustační poznámky k vínu či vnímat svět nasáváním pachů a odhadováním co vaří sousedé, mají velkou výhodu :-) Dal jsem na pět let.

parove_vune_2
Zkouška č. 6 – Párová zkouška vůně
Sedm párů lahviček s vůní (nepříliš příjemnou, spíš zápach), v každém páru jedna silnější a druhá slabší. Tohle mi přišlo poměrně jednoduché, vlastně zrovna tenhle test jsem odevzdával asi nejspokojeněji. Na pět let.

Zkouška č. 7 – Pořadová zkouška vůně
O pořádný kus těžší než předchozí test, alespoň pro mne. Pět flakónů s různou intenzitou vůně je nutno seřadit od nejslabší po nejsilnější. Určit nejslabší nebyl problém (ukázalo se, že v jednom z flakónů byla voda), ale pak to začalo být docela drsné. Několikrát jsem pořadí přeházel a po nějakých deseti minutách už neustálým srovnáváním necítil skoro nic. Nakonec ale taky na pět let.

gradient_barev
Zkouška č. 8 – Pořadová zkouška barvy
Deset baněk s různou intenzitou barvy, které musíte seřadit od nejslabší po nejsilnější, a to hned dvakrát – na vzorcích červených a žlutých (o dost těžší). Tady funguje docela dobře celkový pohled, kdy jsem ten gradient vnímal snadno (a na fotce je to taky krásně znát). Když jsem si ale pak dvě baňky ležící vedle sebe vytáhl a srovnával proti bílému papíru, tak jsem tam rozdíl prakticky neviděl. Vrátíte do sady, podíváte se na celek… a najednou je jasné, které dvě musíte prohodit. Docela zábavné. Na pět let, byť u žluté jsem tam myslím chybu měl.

certifikat_senzorikaOvěřil jsem si, že smysly mi tak nějak fungují, a po dlouhé době mám zase nějaký oficiální certifikát, byť je mi (krom možnosti jít na vinnou zkoušku) úplně nanic :-) Navíc už doma nemohu ženě vytýkat, že ji nějaké víno třeba přijde nahořklé když já to tam necítím, protože absolvovala lépe než já – na plných pět. Mnohem silnější v kramflecích jsem se cítil u vůní, ostatně i víno si vlastně nejvíce užívám ve fázi očichávání :-) Teď mne ještě čeká zkouška vinná, dle ČSN ISO 8586-2, tam je i nějaká teorie a různé gradienty a dvojice/trojice se řeší už na vzorcích vína, kde je ve sklence samozřejmě nejen určitá intenzita kyseliny, ale plete se do toho i cukr, alkohol a tak. Nejbližší volný termín je už za dva týdny, ale podmínkou účasti je bohužel buď absolvování dvoudenního výcviku specializovaných expertů posuzovatelů pro senzorickou analýzu vín (obsazený, navíc si myslím, že v tomhle ohledu mám docela dost praxe a mohl bych ho vynechat) či předchozí studium na konkrétních školách (např. obor Vinohradnictví SOŠV a SOUZ Valtice). Tak snad někdy příště. Určitě dám vědět, jak jsem dopadl :-) A v týdnu se ještě rozepíšu o programu po zkouškách, návštěvě Valtických vinných trhů a Café Fara.

Zobraz celý článek...

pátek 6. května 2011

Mrazy likvidující vinice, James Suckling pod palbou, levná vína chutnější drahých

mraz_stromPo loňském komplikovaném (leckdo používá i výraz špatném) ročníku asi každý doufal, že letos to bude lepší, kvalita i výnosy vyšší… inu příroda leckde rozhodla jinak. Před pár dny do republiky dorazil studený arktický vzduch, trochu v předstihu před svátky ledových mužů (Pankrác, Servác, Bonifác), a způsobil pokles teplot často na rekordní minima za posledních padesát let. A to naneštěstí po naopak velmi teplém dubnu, který vývoj mnohého rostlinstva nakopl a urychlil. Třešně, švestky, meruňky (u kterých je to ale častěji moniliový úžeh) a další peckoviny na tom jsou prý nejhůř, ale i vinice to zasáhlo. Zprávy o škodách přicházejí nejvíce z Čech, něco se objevuje ale i z Moravy. Na mrazem sežehnuté listy a další zimní škody (popraskané kmínky) je dost smutný pohled. A samozřejmě to vyvolává i úvahy o vhodnosti některých poloh pro pěstování vína, obzvláště když si člověk přečte poznámku (silně zasaženého) vinařství Chrámce: „Čím prudší svah, tím menší škody. Na historických terasách na Hněvíně vše ok.“ Ale třeba je to jen náhoda. Ostatně takové slavné Chablis mrzlo v minulosti úplně pravidelně, svah nesvah, a rozumná sklizeň bývala jednou za tři roky. Vinaříte? Jak jste na tom?

Nedávno jsem se tu trochu rozepisoval o kontroverzích, které vyvolává vinný kritik James Suckling. Další úspěšný autor, Tom Maresca (píše především o vínech Itálie), už to poněkud nevydržel a sepsal dlouhou kritiku jednoho Sucklingova článku pro Decanter. Bod po bodu ukazuje, co je na něm špatně, a že jde v podstatě o PR na spřátelené vinaře a Sucklingovu prezentaci italských vín. Bez servítek, drsně a upřímně. Člověk musí být vděčný za blogy zavedených profíků, protože na papíře by tohle nejspíš nikdy nevyšlo. I několik desítek komentářů si zaslouží pozornost. K tématu si ještě přisadil Tyler Colman (Dr. Vino). A Suckling si z toho očividně nic moc nedělá…

Pravidelně se objevují výsledky experimentů, ze kterých naprosto jasně vychází, že pít drahá vína je hloupost a čisté snobství, protože slepé testy na davu vždy dokážou, že běžná levná vína lidem chutnají srovnatelně nebo spíš víc. Ale že zároveň informace o vyšší ceně prohlubuje zážitek z vína. Jednoduše… ti, co si užívají drahá vína, si je užívají pro cenu a ne proto, že by byla lepší než vína levná. Můžete si o tom přečíst třeba tady, psycholog se ptal šesti stovek lidí, která jim přijdou dražší. Propadlo hlavně Bordeaux, ale i průměr spíše odpovídal náhodnému tipu. Já vám nevím… v anonymním davu několika tisíc lidí zjistíte, že nejvíce z nich si kupuje Blesk a ten je tudíž asi nejlepší deník na trhu, logicky. Vzhledem k tomu, kolik se vytočí desítky Gambrinusu, tohle pivo asi tak nějak koresponduje s většinovým pohledem na to, co je dobré pivo. Podstatná část dotázaných bude pravidelně koukat na různé telenovely. Prostě dostanete průměrný pohled na to, co je dobré a co má smysl sledovat a konzumovat, co odpovídá požadované ceně. Šestá symfonie Bohuslava Martinů v Rudolfinu pod taktovkou Johna Eliota Gardinera je lepší než další kolo ČeskoSlovenské SuperStar. Nebo že by oboje bylo určeno jen pro jiné publikum a jinak je srovnatelné? Vždycky jak pro koho. U čehokoliv. K tématu jsem se tu dostal už několikrát, nejvíce asi v článku Snobský příplatek za historii?. Docela zajímavý graf cena/kvalita vyšel z nedávné slepé degustace sudovek. Mnohem větší korelace než čistě náhodný typ, ale také poučenější publikum. Že by na jazýčku naučeném na kvalitní vína něco bylo? Každopádně ten článek na Wired doporučuji, je to docela zajímavé a cituje hned několik větších pokusů, třeba jeden na Caltechu s měřením odezvy různých částí mozku při srkání stejného vína ale s jinak uvedenými cenami.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 5. května 2011

Chřestové chutě v Proseccu

prosecco_sezeniPříchod čerstvého chřestu je jeden z mála momentů, kdy se v téhle zemi opravdu mluví o sezónních surovinách. Něco podobného jsem tu ale psal už loni. Opět je tu doba vaření a smažení (zkuste někdy připravit chřest v tuku na pánvi místo vaření ve vodě, je to skvělé) bílých i zelených křupavých výrostků, jejich obalování ve slanině, polévání holandskou omáčkou a vůbec kulinářských experimentů. Ostatně se o tom rozepsal docela dobře Cuketka, včetně tipů na zdroje čerstvého chřestu. Já včera vyrazil na chřestové hody do jedné fajn restaurace a byl více než příjemně překvapen úrovní celého degustačního menu.

petr_bednarV Ristorante PROSECCO, umístěném v administrativní budově kousek od jednoho z výlezů metra Prosek, jsem předtím byl už několikrát. Prostředí je fajn (jen bych otočil pořadí kuřácké a nekuřácké části, nebo tu kuřáckou prostě zrušil), moderní, laděné do zelena, s kupou dřeva, pohodlným sezením, designovými lampami… ostatně na webu mají fotky. S jídlem jsem tam byl pokaždé dost spokojen. Něco bylo skvělé, něco dobré, ale nikdy jsem nezaznamenal nějaký větší kiks a úroveň jídel byla typicky dost vysoko a požadované ceny jsem zaplatil rád. Včerejší menu spadalo do tzv. Prosecco Flavours (již čtrnáctých), určitým jasným směrem směřovaného degustačního menu, které pravidelně vymýšlí executive chef restaurace Dušan Jakubec a mladý šéfkuchař Petr Bednář (na fotografii si zrovna nadšeně prohlíží současné zásadní gastronomické dílo Modernist Cousine, ve kterém bezpečně poznával styl různých slavných restaurací, sám vařil v jednom z top podniků v Londýně, projevuje obrovské nadšení pro věc a nejspíš o něm v budoucnu ještě hodně uslyšíme). Na celkem šesti chodech představili čerstvý (= ten den sklizený) mělnický chřest v několika různých úpravách, od tradičních po trochu méně obvyklé, a z restaurace jsem odcházel vyloženě nadšen. Takže teď trochu jídelní pornografie s krátkými popisky. Musím přiznat, že podobný výkon jsem od podniku, kde dělají pizzu, snad ani nečekal :-)

tunak_s_chrestem
Zauzený filet ze žlutoploutvého tuňáka s paprikovo–kari espumou a marinovaným chřestem s polosušenými tomaty. Studený předkrm, perfektně ochucený, vizuálně velmi pěkný, skvělý úvod večera.

chrestova_polevkaChřestová polévka s bonbónem z kozího sýra a ligurských oliv v křupavém těstě. Těch bonbónů bych si prosil víc! :-) Samotná polévka našlehaná, výrazná, bohatá. Jedna z nejlepších chřestovek, co jsem za poslední roky jedl. Šéfkuchař tvrdil, že dny předtím byla trochu nadýchanější a tentokrát to nevyšlo úplně dle jeho představ. Hodně by mne zajímalo, jak chutnala v podle něj ideální podobě, protože i takhle byla bezchybná.

chrest_holandska
Grilovaný zelený chřest s lehce vařeným farmářským vejcem, prosciutto San Daniele a holandskou omáčkou. Opět parádní, klasická kombinace v bezvadně funkční podobě.

kruta_risotto
Mladá jarní krůta s chřestovým rizotem a smaženým chřestem se silným lanýžovým jus. Sosík mel v momentě servisu na talíři trochu táhnoucí se povlak, podobně jako u kýty v dalším chodu, ale to byl tak jediný drobný problém. Chřest v podobě obalovaných válečků neměl chybu, to musím zkusit doma, stejně jako perfektně připravené rizoto. Krůtí prsa nevysušená, stehna připravena jako konfit (obrané maso bylo zatočeno v potravinářské fólii do válečku, zachlazeno, následně nakrájeno na kolečka a ohřáto s tukem… rozpadalo se na jazyku, práce se vyplatila).

kyta_chrest
Do růžova pečená jehněčí kýta na salátu z chřestu, medvědího česneku a nových brambor s gremolátovým máslem. Mmmm….

jahodova_variace
Jahodové jarní trio – cappuccino z jahod s panna cottou, mille feuille s mascarpone a jahodami, jahodové želé s pěnou z růží. Nečekaně s chutí čerstvých a dobrých jahod, především to cappuccino mne dostalo. U pěny z růží jsme se tak nějak shodli, že byla až zbytečně vlezlá a vlastně ji nikdo nepotřeboval :-)

Cena kompletního chřestového zážitku? 550,- Kč. A momentálně mne nenapadá mnoho pražských podniků, které jsou schopny předvést šestichodové menu na této úrovni v podobné cenové relaci. Nevím, jestli si do Prosecca nějak častěji zajedu na jídlo z běžné nabídky, na to je mám přeci jen trochu z ruky, ale na Prosecco Flavours si výlet hodlám udělat i příště.

montepulciano_zoninJo… nezmínil jsem se o víně. Ono totiž… jak to říct. V Proseccu jsem si zatím nějak zvlášť neužil. Nějak tam nemám chuť kupovat dražší lahve a ty za běžný peníz, tj. v cenách 250 – 450,- Kč, jsou takové úplně obyčejné, korektní, fungují opravdu spíše jen jako doprovod k jídlu bez větších ambicí. Nejde na ně ani nadávat, ani je nějak vychvalovat. Po sklence lehkého květinového prosecca na úvod (dle lístku special edice „Ristrorante Prosecco“ od výrobce Bisol) jsme pili Cuvée 6 - Asparagus z Nového Vinařství, korektní překvapivě kulaté lehčí bílé, jednoduché. Za 440,- pro mne investice nic moc. Costalupo 2009 (Controguerra Bianco D.O.C., vinařství Illuminati), směs  Trebbiano 70%, Passerina 15%, Riesling 15%, bylo přeci jen zajímavější, poměrně aromatické květino-ovocité, kulatější, čisté, jednoduše pitelné. A stojí 320,- Kč. U červeného jsem protentokrát sáhl po prakticky nejlevnějším co tam mají, Montepulciano d’Abruzzo 2008 podniku Zonin, supermarketovky za stovku (v restauraci 250,-). Čisté červené, ovocité, středně plné, dobře vyrobené (= nepůsobí vyloženě průmyslově), snadno pitelné. Dříve mne tam celkem potěšila Vernaccia di San Gimignano 2008 z Agricoltori del Geografico, byla myslím k pěti stovkám a šlo o elegantnější, harmonické bílé, opět velmi dobře pitelné a přeci jen vybízející k nějakému zamyšlení, což o předchozích třech říct moct nešlo.

Zobraz celý článek...