úterý 30. listopadu 2010

Svaté vítězství na degustaci Templářský sklepů

sanctus_victoria_traminKopat do templářů je v posledních dnech docela populární. V zápiscích zde na blogu jsem se snažil co nejobjektivněji informovat o všem, co se kolem jejich problému s víny z hroznů blíže neurčeného původu děje, byť má nedůvěra k typické produkci tohoto vinařství byla myslím docela patrná. Když jsem narazil na ochutnávku nové templářské řady vín Sanctus Victoria (neboli Svaté vítězství, velmi stylové vzhledem k situaci…), z vlastních vinohradů, s uvedením tratí na vinětě a popisem „terroir“, nešlo odolat. Akci pořádal Zdeněk Reimann v restauraci Phenix a vína představil templářský sommeliér Jakub Šamšula společně se zástupcem firmy pro Prahu a další kraje Zbyňkem Sirovým. Na Facebooku jsem si, po krátké informaci kam vyrážím, vysloužil dotazy ve stylu „máš to zapotřebí“ či „za co se trestáš“, ale přišlo mi, že ochutnat ta vína prostě smysl má, ať už spor templářů se SZPI dopadne jakkoliv. A to i proto, že součástí degustace bylo i několik jejich bio vín. Jak tedy vypadají top vína firmy, která je obviňována, že možná až do milionu lahví přimíchala hrozny kdo ví odkud?

samsula_reimannTempláři jsou jeden z vůbec největších výkupců hroznů v ČR, rozhodně co do počtu jednotlivých pěstitelů a firem. Pro řadu Sanctus Victoria si prý vytipovali několik vinic, ze kterých jsou stabilně skvělé hrozny, a právě z nich je připravují. Jde konkrétně o trať Hrubé v Čejči, Vyšavy v Blučině a Niva hrbatá, Stará hora a Helezný díl v Čejkovicích. Dokonce uvažují o tom, že vína budou zpracovávat v samostatném provozu. Samotná řada vín má novou láhev (téměř černá sklovina), kvalitní korky, nejspíš pekelně drahý styl viněty (ručně číslované a na webu navíc informace o zbývajících lahvích, po rozlomení pečetí se otevře knížečka s informacemi) a má firmě zajistit vstup na trhy, které ji zatím unikají – vyšší gastronomie a o víně poučená privátní klientela. Navíc chtějí dokázat, že i oni umí v ČR vyrobit špičkové víno, byť se na ně dosud nezaměřovali. Na vinětě se dozvíte detaily o jednotlivých vinicích, ale také (byť tam není vše) o technologii výroby. Ta je též špičková…

sanctus_victoria_rulandske_modreVína jsou totiž učebnicová. V tom smyslu, že učitel na vinařské škole by vyloženě zaplesal. Francouzi tomu říkají vins technologiques. Ostré odkalení moštu, fermentace za řízených teplot v nerezu za použití čistých i aromatických kvasinek a živných solí pro ně, enzymy, čiřidla, dosypané třísloviny, sterilní filtrace. A ještě si tomu dovolí říkat „šetrné enologické postupy“ či přidání taninů u některého vína označit za „cestu dál“, snahu o serióznější víno. Některá vína si sice poleží na kalech či dokonce v dřevených sudech (v případě Merlotu probíhá experiment s 22 různými sudy od pěti různých producentů, z různých oblastí původu a síly vypálení; dříve prý dřevo moc neřešili a teď to napravují), přesto jde spíš o produkty a vína jasně směřovaná určitým stylem než o Vína s velkým V, charakterní či snad dokonce něčím originální. Přijde mi docela zábavné, jak se v EU řeší dokyselení moštu či u nás docukření přívlastkových vín, když do nich jinak můžete nasypat všechno možné. Ale to je téma na jiný článek.

templari_bio_rulandske_bileCo se týče bio vín, tak jejich uvedení templáři označují za „převratné“. Připravuje je pro ně jeden z družstevníků, firma Veritas, a hrozny pocházejí z tratí Stará hora v Bošovicích a Rozehnálky v Borkovanech. Krom bio produkce hroznů by vína měla být připravena spontánní fermentací, bez dodaných kvasinek a enzymů. Jsou ale komplet v nerezu, kvašena za částečně kontrolované teploty a vyčiřena bentonitem.

Na úvod sklenka Sang Real Sekt Brut Classique (Helezný díl), v lahvi kvašeného šumivého vína (odrůdově Chardonnay, Rulandské šedé a Rulandské modré, 12 měsíců na kalech v lahvi, na horní hranici brutu s 12g/l cukru). Čisté, svěží, citrusové s trochou jablka. Nasládlé, plnější, čisté, výrazné, docela fajn kyselina, slušná délka s jemnou hořčinou. Pěkně udělaný líbivější sekt. Stejně jako všechny následující vína za cenu 239,- Kč není-li uvedeno jinak. A ke všemu mám případně analytiky a další detaily, pokud by o ně někdo měl zájem.

Řada Sanctus Victoria

Ryzlink Rýnský pozdní sběr 2009 (Hrubé)
Čisté, linka květin a dominantní ovocitost až do tropických tónů. Sladší byť kyselina tam je a víno není utahané, uni líbivější sladce-ovo styl. Jak prohlásil pan Šamšula, tak to nemusí vonět nutně odrůdově… což se tedy povedlo.

Rulandské šedé pozdní sběr 2009 (Vyšavy)
Zatím jejich asi nejúspěšnější víno, prodává se skoro samo. Sladší, tropiko-citrusová vůně kombinovaná s hruškou. Líbivá, uhlazená. Nasládlé v chuti se snažící se kyselinou, čisté, sušené ovoce a hruška, líbivé moderní techno. Dle sommeliéra „marketingové víno“.

Sauvignon pozdní sběr 2009 (Hrubé)
Velmi výrazné aroma. Schematický příjemný Sauvignon s mixem broskve, angreštu a posečené trávy, dostatečně svěží s náznakem sladkosti. V chuti sladší, kulaté a trochu ulepenější nedostatkem kyseliny. Jemná fajn hořčina na závěr. Hodně voní, sladce chutná… co si přát víc? :-)

sanctus_victoria_hibernal
Tramín pozdní sběr 2009 (Niva hrbatá)
Hodně aromatické do li-či kompotu a růží, přímé a docela fajn. V chuti plnější, výrazné, sladkost nijak zásadní a překvapivě slušně vyvážená kyselinou, důraznost zajišťuje vyšší alkohol. Lehce hořčina ke konci, láká k dalšímu napití. Pěkně udělané a dost fajn pití. Čejkovice a Tramín fungují, že by se tu přeci jen místo původu trochu projevovalo?

Hibernal pozdní sběr 2009 (Hrubé)
Hodně výrazná, květinová a sladší vůně. Citrusy, mango a dokonce, jak nás ale už navedl sommeliér, zelené bonpari! Sladší, mladistvý projev s výrazným cukrem docela dobře doplněným pěknou kyselinou, delší. Hodně dobře udělaná líbivka non plus ultra.

sanctus_victoria_rada
Frankovka pozdní sběr 2009 (Stará hora)
Čistá, kořenitější ovocitá vůně, mladá a poměrně příjemná. Suché, středně plné, trochu tvrdší ale spíš tak „aby nikomu nevadilo“, frankovka v tomhle umí být mnohem větší bestie. Ovocité, dobře pitelné. Hezké normální slušné červené působící o řád poctivějším dojmem než všechna bílá výše.

Modrý Portugal pozdní sběr 2009 (Helezný díl)
Sevřenější temnější aromatika působící trochu plastovým dojmem, z ovoce třešeň (zabalená v igelitu). Nevyhraněné, možná by chtělo trochu času. Suché, působí plnějším dojmem, vrstva třísla, trochu čokoláda, trochu dřevo, pecka. Takový zvláštní konstrukt, kde dílky úplně nezapadají do sebe a nemám tuchy, zda ležením zapadnou.

Rulandské modré pozdní sběr 2009 (Helezný díl)
Srdeční odrůda má i sommeliéra, prý naprosto zásadní a měla by být na Moravě více (můžeme v ní prý konkurovat světu). Víno dost těžko bojuje s větší sklenicí, aroma je neutrálněji ovocité trochu do švestky, nijak zvlášť výrazné ale vlastně docela fajn. V chuti suché, čistě ovocité, peckoviny, hořčinka, mladé. Trochu komplikovanější a zajímavější, klidně bych zkoumal o něco déla.

sanctus_victoria_knizka
Další prezentovaná vína

Dornfelder slámové víno 2006
Malinová barva, velmi výrazná aromatika do medu, malin, jahod a k tomu nějaké ty těkavky a vůně náplasti. Velmi, velmi sladké, kulaté, medově připečené, dlouhé s dochutí jako kdybych pil sladké piliny. Cena 468,- kč za 0.2l (někdo by měl vinařům na Moravě ukázat ceník sedmiček slaďáků ze Sauternes, Barsacu či některých apelací na jihu Francie).

Rulandské bílé BIO pozdní sběr 2009
Čisté a svěží aroma, ovocitost s výraznou zemitější linkou, zajímavé, vrstevnaté, fajn. Hodně sladké v chuti, sladce ovocité s trochou zemitosti, kyselina se snaží cukr krotit, ale bohužel je to nerovný boj. Decentní hořčina v závěru. Cena 216,- Kč.

templari_bio_svatovavrineckeSvatovavřinecké BIO pozdní sběr 2009
Výrazné, selštěji ovocité (ne takový ten umělý, šablonovitý projev), nijak komplikované ale veskrze příjemné, lákající k napití. Čisté, kořenitější, ovocité, divočejší a trochu rozcuchané, neuhlazené, mám chuť to zkoumat i pít. Delší, zemité, vyvážené a výborně pitelné. Tohohle vína bych si dovedl láhev doma představit. Nic zásadního, podobná vína dělá kupa slušných menších vinařů (a lepších díky dřevu), ale působí opravdu sympaticky. Cena 216,- Kč.

Rulandské modré klaret pozdní sběr 2009
Tzv. Terroir collection, Komtur Ekko. Jednodušší, libivé jogurtově ovocité aroma. Čisté, středně plné, trochu nasládlé, obyčejné, jednoduché víno.

sklenkaZávěr? Docela rád bych přechutnal jejich bio řadu celou, působí znatelně méně zmanipulovaným dojmem a milovníkovi vín s charakterem rozhodně nabízí více, než běžná templářská produkce. Nic zásadního, ale fajn pití, tedy kdyby to bílé nebylo tak sladké. Z řady Sanctus Victoria mne zaujala spíše červená, bílá považuji za ukázkové líbivky. Dobře udělané, ale bez čehokoliv navíc. V podstatě nevidím důvod je pro sebe kupovat, v této cenové kategorii bez problémů pořídím vína výrazně zajímavější.

samsulaKrom toho, že jde o líbivá a snadno a jasně uchopitelná technologická vína (je to na nich hodně vidět, viz výše), tak vidím trochu problém s jejich plánem v pronikání do top gastra i v něčem dalším. I přes tu promakanou ambaláž je to přeci jen poněkud kýč a v kombinaci s moderním elegantně založeným stolem bude působit jako pěst na okolo. A pak je tu styl bílých vín ročníku 2009, která jsou všechna polosladká. Možná mám o jídlech servírovaných v opravdu dobrých restauracích v ČR nějakou pomýlenou představu, ale přijde mi, že vína se zbytkovým cukrem 20 – 30g/l se zde užijí nepoměrně méně, než vína suchá (i když se na degustacích či při návštěvách sklípku vypijí nejdříve slaďáky). Dotaz jsem položil a bylo mi řečeno, že to je možná pravda, ale holt ročník 2009 byl sladší a navíc to tak chtěl pan ředitel. Tak jo, proč ne, vedení se neodporuje.

Zobraz celý článek...

pondělí 29. listopadu 2010

Za stolečkem pro hospic

hirtzberger_vetliner_Steinfeder_Donaugarten_2008Včera jsem si zase jednou zkusil být na opačné straně stolku, tedy neobtěžovat svými otázkami ty, co vína nabízí, ale sám je rozlévat a na dotazy odpovídat. Kamarád mne požádal o pomoc při akci pořádané pro sponzory hospicu Dobrého Pastýře v Čerčanech, ve kterém pracuje jeho manželka. Ověřil jsem si, že mne to (čehož si tedy nejspíš už všiml každý účastník ochutnávek, které páchám doma) strašně baví! Pokud zrovna nenarazíte na nějakého magora, tak je strašně fajn řešit s těmi lidmi co jim chutná, snažit se zjistit proč něco naopak nesedí, doporučovat, srovnávat pohled na styl vín. Jako prodejce bych asi fungovat nemohl, na to si až příliš často s některými notuji na téma „tenhle vzorek nic moc, že jo?“, ale jinak podobné zkušenosti poskytují kupu dalších střípků do mozaiky vnímání vína. Na co se typicky ptá běžný konzument? Co zajímá toho lehce poučeného? A jaký typ vína se dopije nejdříve?

kolby_bilaNa stolečku bylo k dispozici celkem 15 různých vín, sedm vzorků z různých ročníků od vinařství Kolby a pak průřez spíše základními ale slušnými víny ze sortimentu Domaine R&W / Vinobraní. První dva požadavky, aniž by se účastníci mrkli na lahve, bylo „růžové“ a „sladší červené“. Asi správě tušíte, že v sortimentu nebylo ani růžové, natožpak sladší červené. Snaha prosadit jako sladší vyzrálejší jižní víno se nesetkalo s úspěchem, jelikož bylo barikované, což paní nemá ráda. Je to boj!

pabiot_puilly_2009Nejzábavnější jsou obraty ve stylu „bílé víno ne, je kyselé a pálí mne z něj žáha“ a následné nadšení z moselského ryzlinku a sauvignonu z Loiry. Přemýšlím, kolik nepovedených vín je potřeba, aby se člověk naprosto zasekl na „vlašák mi nechutná“ a odmítal ho byť jen zkusit. Bavilo mne sledovat reakce na trochu zvláštní, živočišné víno, od dotazů na ten netypický tón v chuti a vůni a zkoumání po klasické prohlášení „zajímavé“ a rychlé vypláchnutí sklenky něčím jiným. U poučených konzumentů navštěvujících Moravu byl zas častý dotaz „Kolby? Odkud jsou, ty neznám.“

Krásně byl vidět pohled někoho, kdo řeší víno pro restauraci, u ničemu nevadícího jemného perlení mladého ryzlinku. Všem se to vlastně, když je ujistíte že to tam patří a je úplně v pořádku, dost líbí. Ale… co když to zákazník bude chtít vrátit jako zkažené, odejdou ty bublinky nějak časem? Nechtěl bych jezdit po restauracích a školit personál, navíc neustále se měnící. Každopádně jestli všechno vyjde, tak mne za nějakou dobu čeká pár večerů na place v menší restauraci jako sommeliéra, to bude teprve švanda!

Poznámky k degustovaným vínům (ve zrychleném režimu):

Weingut Loosen –Riesling Dr. L trocken 2009
O tomhle víně už jsem tu psal dvakrát, poprvé mne vyloženě nebavilo (čerstvě přivezené), podruhé bylo OK, teď mi přišlo dost fajn. Nekomplikované, čisté, živé, s jemnou perličkou, krásně pitelné, spíše lehčí, vyvážené. Povedený mladý ryzlink, byť za požadovanou cenu koupím zajímavější. Pak si něco pište, že jo…

Alain Geoffroy – Chablis 2008
Základní víno slušného producenta. I přes relativně mladý věk už znatelně nazrálé, pomalý posun do takových těch jablíčkových tónů. Korektní, ale pro mne dost nuda.

Weingut Franz Hirtzberger – Grüner Veltliner Steinfeder Donaugarten 2008
Vína od Hirtzbergera mne opravdu baví (psal jsem tu), vinařství jsem letos navštívil a přechutnal většinu produkce, časem doufám sepíšu víc. Především u základních vín mi jejich ceny přijdou příliš vysoké, ale holt je to prestižní producent. Tenhle Veltlín je hodně fajn, klasický, již trochu nazrálý, jemnější, vyvážený, slušná kyselina, mineralita, parádně pitelný. Nijak složitý, ale velmi pěkný.

Domaine Jean Pabiot – Puilly Fumé 2009
Aromatický, líbivější ale zatraceně příjemný Sauvignon. V chuti kulatější, vyvážené, čisté, parádně pitelné. Klidně bych zvládl o trochu víc kyseliny, každopádně moc fajn víno.

domaine_vina
Domaine Pegau – Plan Pegau rouge
Psal jsem zde o Chateauneuf-du-Pape tohoto producenta a jednu dobu (v roce 2007) hodně pil právě Plan Pegau, strašně mne bavilo. A jsem moc rád, že jsem na něj znovu narazil. Ta varianta před třemi lety bylo o dost lehčího střihu, současně prodávané je silnější, temnější, docela hutné, delší, s výraznou živočišnou linku. Parádní pití, navíc dvoustovková záležitost, takové „Chateauneuf light“. Je to z hroznů sklizených mimo apelaci Chateauneuf a se zbytky z jejich ostatních vín, označené jako pouhopouhé stolní víno. Odrůdově přibližně  60% Grenache, 20% Syrah, 10% Carignan, a 10% mix všeho možného (Mourvèdre Merlot, Alicante, Cabernet, …).

Bernard Magrez – Chateau Bois Pertuis 2006
Magrez je jedna z hvězd Bordeaux, jeho nejslavnějším vinařstvím je určitě Pape Clément, a vinaří ještě kdo ví kde všude po světě. Tohle jeho víno je postavené na Merlotu s přídavkem zhruba 20% Cabernetu Sauvignon a 10% Cabernetu Franc. A po pravdě mne nudilo. Korektní, ale úplně obyčejné. Možná je to i ročníkem a potřebovalo by víc času, ale stejně. Prostě neoslovilo.

Sierra Cantabria Crianza 2005
Stoprocentní Tempranillo, již vyzrálé, čisté, dobře udělané. Nijak složité, ale veskrze fajn vyvážené červené.

Fontaleoni – Chianti „Colli Senesi“ Sciroc riserva 2005
Producent je znám spíše bílým, jeho nejznámějším vínem je Vernaccia di San Gimignano. Tohle je jeho pohled na Chianti a po pravdě jsem si u něj vzpomněl na svůj nedávný zápisek Italská párty a malé víno lepší velkého. Dobře udělané, výrazné, voňavé, ovocité, efektní, s důrazným svíravým tříslem a dobrou kyselinou. Ale zároveň opravdu hodně přejeté sudem, hlavně v aromatice je to přespříliš vlezlé.

Kolby Cuvée 1244 ročník 2007
60% Veltlín a 40% Rulandské bílé. Nazrálé až jemně naoxidované, jednodušší, ostřejší. Nezaujalo.

Kolby Ryzlink vlašský 2007 pozdní sběr
Minerální, medový, skvěle udělaný delší vlašák. Vyvážený, perfektně pitelný, kyseliny, tělo. Skvělé víno!

Kolby Ryzlink rýnský 2007 pozdní sběr
Mladý, živý, bylinkový čistý rýňák. Kyseliny, živost, pitelnost. Dost povedené.

Kolby Ryzlink rýnský 2006 pozdní sběr
Nazrálé až mírně za zenitem, nalomené. Kyseliny, zbytkový cukr, celkově ale neharmonické, divné, nebavilo.

kolby_cervena
Kolby Modrý portugal 2008 zemské
Na úvod dost zaprděné, chce rozdýchat. Čerstvá ovocitost, dobře pitelné, spíše jednodušší obyčejné červené na pití jen tak.

Kolby Modrý portugal 2006 výběr z hroznů
Vyzrálé, temnější a hutnější, poměrně zajímavé, uhlazené v chuti. Slušné.

Kolby Cabernet Sauvignon 2006 výběr z hroznů
Výrazné, ovocité, kořenité, seriózní a poměrně komplexní. Již uhlazenější v chuti, plnější, vyvážené, dobře udělané. Velmi pěkně nazrálo, moc povedený domácí Cabernet. Zajímavá zkušenost a důkaz, že ač Cabernet na Moravu nepatří (furt si na tom trvám, v poměru k výsledné ceně moc doporučeníhodných kousků najít nejde), tak někdy se opravdu vyvede :-)

Co myslíte, že se vypilo nejrychleji? Cabernet Sauvignon z Moravy. Trpím! Alespoň že suchý ryzlink byl na druhém místě, to mne trochu uklidňuje, svět ještě není úplně zkažený :-)

Před nějakou dobou jsem tu psal o představení ročníku 2006 z vinařství Kolby, možnost ochutnat nějaká vína po téměř přesně dvou letech byla dost fajn. Vývoj Cabernetu potěšil, u Ryzlinku výsledek nic moc. Každopádně přívlastková bílá ročníku 2007 mi seděla moc, oproti až zbytečně hutnému stylu nulašestky je to o hodně živější a lépe pitelné. Byť ceny 300+ jsou na mne moc a jde najít odpovídající vína levněji, u rýňáku určitě. Dobrých suchých minerálních vlašáků je ovšem pomálu, narážím spíš na vína vyloženě nudná a obyčejná „jakostní“ a nebo naopak přezrálé výběry, se zbytkovým cukrem. Takže tenhle potěšil moc, nějakou láhev bych i zakoupil :-) V poměru ceny ke kvalitě bych si z výše uvedených vzal určitě Puilly Fumé a Plan Pegau rouge. Z těch několika málo prodaných lahví ale suverénně vedl Riesling od Loosena, i přes ten sníh a zimu venku, která volá po svařáku či punči :-)

Odkazy: Na druhé straně barikády (jak jsem stál u stolečku na akci prezentující vína z Maďarska)

Zobraz celý článek...

pátek 26. listopadu 2010

Obarvené víno, Chauvet, nové vínoblogy

svatomartinske_sklenkyO tom, co všechno má vliv na degustaci vína, a jak i relativně nevýznamná změna prostředí (například osvětlení) může ovlivnit názor na obsah sklenky už jsem tu psal několikrát. V článku BBC o éčkách v potravinách najdete vtipné krátké video, ve kterém partička vinných odborníků dostává do sklenek červené víno a má si tipnout, co to tak asi je, a napsat k tomu degustační poznámky. Ve skutečnosti šlo o Pinot Grigio obarvený na červeno. Všichni se nechali oblafnout. Před pár lety jsme na jedné ochutnávce zkoušeli degustovat se zavázanýma očima a rozpoznat nějaké lehčí spotřební červené, pokud jej podchladíte na deset stupňů, od bílého je docela těžké. Schválně si to někdy vyzkoušejte sami.

Když jsme u těch aditiv a úprav „nejzdravějšího a nejhygieničtějšího nápoje“, jak kdysi pravil Louis Pasteur … v nedávné době jsem přečetl tři zajímavé knihy o víně z pera různých vinných odborníků, které se zde postupně pokusím představit detailněji, protože mají mnoho co říct. A díky úryvkům na Veltlínu narazil na další „nutné“ čtení. Všem těm, kteří hledají ve vínech pravdu, autenticitu, doporučuji k přečtení krátké zápisky Vin naturel podle Julesa Chauveta a Vin naturel podle Julesa Chauveta II. Rezonují ty texty i ve vás?

richard_stavekVinných blogů není nikdy dost a obzvláště těch od vinařů a dalších odborníků z oboru, kteří mají přeci jen trochu jiný pohled, než my konzumenti a nadšenci. A tak mne strašně potěšilo, že po svém úvodníku v časopise Vinařský obzor, kde mluvil o blogování (děkuji za pěknou zmínku o Jižním svahu!) a vínoblogerské konferenci ve Vídni, se na tenhle styl publikování vrhnul Richard Stávek. Richard je jedním z vůbec nejzajímavějších domácích vinařů (a krom toho i chovatel různorodé zvěře, výrobce sýrů, klobásek, povidel…), psát umí a především má mnoho co říct. Budu sledovat pravidelně.

Čas od času jsem zaskočil na (a v doporučených stránkách zde vpravo na blogu linkoval) web Vinoforum od Petera Handzuše, ovšem když o něm dnes začal psát, tak zjistil, že nefunguje. Stejně jako přestal fungovat Peterův osobní profil (i stránky Vinohradníctvo a Vinárstvo Handzuš & Handzuš). Tak snad jde o nějaký dočasný problém a ne Peterův exodus z internetu, přinášel zajímavý pohled na situaci ve světě vína u našich slovenských kolegů. Budu adresu proklikávat a doufat v návrat :-)

Nově sleduji i vinné zápisky hornisty a dirigenta Ondřeje Vrabce, zde tedy ne vinaře ani someliéra (byť degustátorské zkoušky složil), ale vůbec ničemu to nevadí. Narazil jsem na něj při vyhledávání nějakých hudebních informací a šlo o velmi příjemné překvapení. Na svém webu přináší přehled přechutnaných vín z různých oblastí s body, ale i detailnější popisy, reportáže z cest za vínem, rozhovory s vinařskými osobnostmi… pěkné to je! A dost mne mrzí, že jsem přišel o jeho nedávný dirigentský debut s Českou filharmonií. Tak snad někdy příště.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 25. listopadu 2010

Vídeňská potulka – svařák, Plachutta a tak

hrnecek_svarakuUž podruhé v krátké době jsem strávil pár dní ve Vídni a nasával místní atmosféru (i vína), zkoumal restaurace a vůbec se měl docela dobře, tedy v podvečer a večer po práci. Teď už sedím ve vlaku domů. Není to vlak ČD, kde je funkční elektrická zásuvka exkluzivní záležitost v první třídě i v jejich top vlaku Pendolino, ale nějaký normální rychlík našich německy mluvících kolegů. Takže elektřina do notebooku v pohodě proudí a já mohu páchat tenhle výtvor, prostě takový deníkový zápisek. O některých podnicích se asi zmíním detailněji na Scuku nebo i v článcích zde na blogu, dnešní zápisek je spíše souhrnem pár kratších poznámek a dojmů. Kupříkladu z vánočních trhů, kterými je Vídeň proslavena. Taková úplná blbost a nic nového, ale svařák či punč (obvykle chutnější než sortiment stánků v Praze, byť i tam se kvalita v poslední době lepší) dostanete do zálohovaného (2€) hrníčku. Sice vypadá poněkud kýčovitě, ale celkově je ten dojem prostě o moc lepší, než z kelímku. Pohled na lidi toulající se mezi stánky s hrníčky v rukou je moc sympatický. Když si vzpomenu na debatu o skle na vinobraních a dalších vinných akcích (v článku Trojské vinobraní a plastiková kultura a pak tuším i na O víně), je mi z toho trochu smutno. Všechno jde, když se chce…

Vlastně jsem si to ze začátku ani neuvědomoval, ale Vídeň je parádně obklopená vinicemi, v podstatě k nim, a samozřejmě i vinařstvím, můžete dojet tramvají z centra za pár minut. Pro nadšence do šumivek jsou asi nejblíže sklepy vinařství (spíš taková dost veliká továrna) Schlumberger, kde jde absolvovat i prohlídku v šampaňském stylu a nechat se nadchnout stovkami tisíc zrajících lahví. Ale jen o pár zastávek dál jsou i normální vinařství, sklípky a heurige s tradičními chuťovkami. Pokud vyrazíte k Plachuttovi na tafelspitz, tak vinice najdete v docházkové vzdálenosti od jejich provozovny v Nussdorfu (slavná je samozřejmě ta původní v centru, ale v hodnoceních různých magazínů dopadají pravidelně o kousek lépe provozovny novější a navíc je větší šance, že si tam bez problémů sednete i bez rezervace, obzvláště takhle s blížícími se Vánocemi).

tafelspitztafelspitz_2morkova_kost
Tafelspitz. Být ve Vídni a vynechat ho by byl hřích. A Plachutta je jím proslaven. Vlastně na tom nic není, vývar z hovězího prostě, ale dotažený k dokonalosti. Na fotkách můžete vidět, jak krásně to vypadá. A ta chuť! Každého šéfkuchaře, který používá různé „kostky“ a jiné umělé vývarové koncentráty, bych donutil konzumovat Plachuttův poctivý vývar tak dlouho, dokud neodpřísáhne, že už v restauraci po konvenienci nikdy nesáhne. A několik litrů téhle tekuté dokonalosti bych si prosil domů (na vaření i jídlo). Vlastně mi na tom všem vadila jediná věc. Celá porce (tak akorát maso a obludně moc vývaru) stojí snesitelných 22€ a rozšíření pro dvě osoby (větší porce masa, brambor, křenu s jablky, topinek k morkové kosti a tak) je za příplatek jen 8€. Takže se za 30€ dva lidi fakt nacpou báječného jídla ve slavné restauraci. Jenže vám, tak nějak bez upozornění, surově napálí skoro 3€ za porci nudlí či 4€ za špenát (fantastický, ale přesto…). A to nemluvím o cenách vína nebo malého panáka šnapsu na lepší trávení potom, co to do sebe vše vpravíte :-)

herinkove_zavitky
K Plachuttovi se chodí (alespoň turisti určitě) hlavně na tafelspitz, ale perfektně zvládají i další jídla. Opravdu bych se tam nebál telecího řízku, vyloženě parádní je herinek, hezky závitek s hořčicovou omáčkou.

meinklang_blauburgunderDalší úplná blbost, co mne tu bavila, je Spar Gurmet. Koupil jsem tam náhodně tři vína z Rakouska, všechno bio či biodynamika a od docela prestižních producentů (Sepp Moser, Nikolaihof, farma Meinklang), průměrně pod 10€, dvě z těch vín speciální řada po podporu jednoho projektu od World Wide Fund for Nature. Místní vína mi přijdou v obchodech i restauracích cenově docela nastřelená (národní hrdost funguje bezvadně, marže jsou u nich větší než u vín z ciziny), ale tohle bylo myslím naceněno fér. Mít možnost vlézt takhle do supermarketové sítě (o častých frančízách obchodů jako Wine & Co nemluvě) a snadno chňapnout dostupnou láhev slušného vína by se mi líbilo i doma. Sortiment běžných poboček Sparu u nás ale takhle lákavě fakt nevypadá. Vůbec, i po všech těch letech vývoje, si občas v zahraničním supermarketu v Německu, Rakousku, Francii či kdekoliv jinde připadám jak návštěva z necivilizované země. Ale ono to přijde, časem, možná :-) Na druhou stranu u nás mají kšefty alespoň otevřeno, tady vám zabouchnout před nosem, zavírají docela brzy a v neděli máte dost často smůlu úplně i u větších řetězců.

Předvčírem jsem vlezl do vinotéky podezřele otevřené po osmé večer, což mne mělo varovat. Chlapík za pultem hned vyskočil a ptal se, co bych si tak přál. Neměl jsem čas nastudovat lahve a pronesl něco o „vínu z Burgenlandu“. Prodavač se zatvářil smutně, že jako Rakousko nevedou, ale může mi nabídnout kupu dobrých vín a pálenek ze Srbska, Moldávie, Bulharska, Rumunska, Gruzie či Makedonie. Nechal jsem se ukecat na růžovku „s příběhem“ a přechutnal několik různých pálenek. Jen tak, za nic, automatická nabídka. Pravda, báječnou hruškovici jsem pak koupil, ale i tak. V kolika domácích vinotékách mají otevřených několik lahví vína či doplňkového sortimentu pálenek a dají vám ochutnat? Je to zlomek. Ze zkušenosti vím, že z podniku, kde mne přesvědčí k otestování několika vín co neznám, prakticky nikdy neodejdu s prázdnou (i kdyby jen kvůli pocitu, že jim něco dlužím).

Zobraz celý článek...

středa 24. listopadu 2010

Pfingstberg vůni, chutí, obrazem i hmatem

Pfingstberg_terroir_kamenJiří Matějka, jeden z malých nadšeneckých dovozců vína, se zamiloval do Alsaska. A degustací vín z Grand Cru Pfingstberg, vinice patřící k obci Orschwihr, zahájil ambiciózní projekt postupného prochutnání vín od různých producentů ze všech alsaských vinic, které nesou Grand Cru statut. Jelikož právě i z Pfingstbergu mají vína dvě vinařství, která dováží, a snad i proto, že šlo o první vinici po které se v Alsasku prošel, začal právě jím. Sešli jsme se desátého listopadu v restauraci Hladomorna na Barrandově, přechutnali celkem jedenáct vín z této polohy od sedmi různých producentů a ze čtyř různých odrůd (největší důraz byl kladen na Riesling s hned pěti víny), prohlédli fotky, ohmatali kámen z okraje vinice a prostě to byla věru zajímavá zkušenost. Vyskakoval ze sklenek úplně jasný terroir? Měla vína něco snadno rozpoznatelně společného?

Nejprve něco o vinici z pera pana Matějky: „Svah vinice Pfingstberg, která je jednou z 51 alsaských vinic klasifikovaných do nejvyšší kategorie zvané Grands Crus, je orientován na jih a jihovýchod. V půdě převažují vápenité slíny a pískovce. Výrazně svažitý terén si postupně vynutil stavbu teras zpevněných kamennými zídkami. Pfingstberg je věhlasný nejméně od středověku. Písemné záznamy pocházejí už z roku 1299, kdy se stal předmětem daru rytíře Richarda de Epfig klášteru Unterlinden v Colmaru. Jeho název znamená "Svatodušní vrch".“ A já bych doplnil nějaké další technikálie, jako že celková rozloha je 28.15ha a svah stoupá od nadmořské výšky 250m po 350m. Někteří alsaští vinaři se nechávají pravidelně slyšet, že v systému Grand Cru je tam poněkud moc vinic, respektive jsou příliš velké a odlišné v jednotlivých částech (více o klasifikaci vín z této oblasti najdete ve starším článku Alsasko medové, květinové i plné kyselin). I v případě Pfingstbergu se jeho horní a spodní část významně liší, na vrchu převládají vápenité pískovce, zatímco ve spodních částech už výrazně přibývá jílu.

Pfingstberg_korky
Mám hodně rád vertikální ochutnávky – různé ročníky jednoho vinařství či oblasti, a stejně tak i ochutnávky horizontální, srovnání jedné odrůdy či oblasti od různých producentů. Nejlépe demonstrují témata terroir, způsob zpracování, dávají vyniknout rukopisu vinaře. Jako ve všech takových ochutnávkách se člověk neubrání srovnávání a hledání vítěze (což dotazem podpořil i Matějka, hlasovali jsme o favoritech), ale ve výsledku to není tak důležité a zásadnější je nějaký ucelený obrázek, který si odnesete. Ochutnávka probíhala v příjemném klidném tempu, se spoustou vyprávění o vínech, vinařích, Alsasku, životě a světě obecně.

Na zavínění přišel Valentin Zusslin Riesling Orschwihr 2007, tedy ne Grand Cru ale základní víno producenta, a docela mne dostal. Svěží, slinosbíhavá vůně, citrus, med, živé, s mladou elegancí. Čisté a spíše lehčího střihu, vyvážené, kyseliny, med, bylinky, mineralita, délka, říznost, pitelnost. Opravdu parádní mladý ryzlink.

Lucien Albrecht Riesling GC Pfingstberg 2006
Jeden z mých oblíbených vinařů, byť nejčastěji kupuji jejich crémanty. Spíše bledá barva, nazrálejší a lehce jablíčkové aroma, květiny, nástup barev & laků, staré dřevo, vše spíše jemnější a nedává se příliš snadno. V chuti suché, čisté, živé, fajn kyseliny, vyvážené. Ale hlavní dojem je jemnost a elegance, tohle víno se nesnaží samo sebe nějak urputně prodat a vyžaduje soustředění. Záležitost na celý večer. Nebyl to zrovna zářný ročník, ale tohle víno jej zvládlo dobře. A pěkně demonstrovalo jeden tradiční omyl a chybné očekávání konzumentů, kteří si myslí, že připlacením za Grand Cru získají víno mohutnější, silnější, důraznější. Leckdy je to přesně naopak.

Camille Braun Riesling GC Pfingstberg 2007
Opět spíše bledá barva. První dojem z aromatiky je trochu jednodušší, květiny, med a lehce těkavky a opálený plast (netypická variace na barvy & laky, respektive petrolej), ale vlastně příjemný. I lehkým zvýšením teploty se ale výrazně kazí a ztrácí na harmonii, chce ji to držet spíše nízko. V chuti plnější, výrazné, trochu zbytkového cukru i dost kyselin na vyvážení, nahořklý připečený cukr v delším dozvuku. Hutnější styl, ale víno pro mne ne stoprocentně zvládnuté, zas tolik neoslovilo.

zusslin_riesling_orschwihr_2007albrecht_Riesling_Pfingstberg_2006camille_braun_riesling_Pfingstberg_2007


François Braun Riesling GC Pfingstberg 2007
Bledá barva (ha, že by se objevoval první společný znak té vinice nebo spíše problém s osvětlením?) a výrazně expresivnější aroma, znatelně ovocité do citrusů, mandarinky. Nástup barev & laků, ale projev celkově spíše mladistvý. Suché, živé, řízná kyselina, delší, plnější a vyvážené jen s trochu divným ocáskem, ale celkově dost zajímavé a docela snadno uchopitelné.

Joseph Gsell Riesling GC Pfingstberg 2007
Bledá barva. Nazrálá vůně, znatelně podhoubí a houby a snad i pižmo, květiny, ovšem zároveň také trochu naoxidovaná (ne oxidativní, to já naopak rád), což mi celkový dojem dost kazí. Hodně suché, řízné, opět známky naoxidování. Možná by si zasloužilo více času pro zkoumání, ale přijde mi, že tahle láhev byla trochu mimo

Valentin Zusslin Riesling GC Pfingstberg 2007
Biodynamik, chutnal jsem již více jeho vín a často si nebyl úplně jist, v mladé podobě ta vína nenabízela příliš. Zde barva hlubší, zlatavější. Elegantní, nazrálé bohatší aroma, med, mineralita, kouřovost, sofistikované, skvělé. Plnější, živé a bohaté v chuti s jemnou perličkou na jazyku na úvod. Mineralita, med až do lehce připečených tónů v závěru, ale zde to funguje, byť je to takový ten teplejší styl vína. Delší, stále ještě mladičké, ale moc pěkné. Velké víno na začátku cesty.

camille_braun_riesling_Pfingstberg_2007gsell_riesling_Pfingstberg_2007Zusslin_Riesling_Pfingstberg_2007


Lucien Albrecht Pinot Gris GC Pfingstberg 2007
Bledší barva, lehce nazlátlá. Vyzrále ovocito-květinová vůně trochu vyvolávající dojem, že půjde o kulaté, sladší víno. Trochu chlebovina, mírná dřevitost, líbivější ale přitom elegantní projev. V chuti výrazné a trochu sladší, ale dobře zvládnuto kyselinou, vyvážené, pěkná mineralita, dost fajn.

Camille Braun Pinot Gris GC Pfingstberg 2007
Bledší jiskrná barva. Velmi výrazná, hutná aromatika. Kompotované hrušky s kořením (hřebíček) a jahodový kompot, sladší, ale vrstevnaté a hodně zajímavé. V chuti pak překvapivě spíše suché, plnější, silné s výraznějším alkoholem a opět kompotovaným ovocem, dlouhé a zajímavé. Nijak komplikované, ale lákající ke zkoumání a dobře pitelné.

Bernard Haegelin Muscat GC Pfingstberg 2005
Bledší barva. Nazrálá aromatika až taková exoticky přestřelená, je tam toho spousta, od ovoce po bolehlavovou výraznou květinovost. Trochu zbytkového cukru, víno stále působí velmi živě a poskakuje po jazyku, je delší a plnější, výrazné, s moc fajn kyselinou, kořenité a překvapivě elegantní. Ta vůně je na mne snad až moc, každopádně v chuti překvapivě výborné.

albrecht_pinot_gris_Pfingstberg_2007camille_braun_pinot_gris_Pfingstberg_2007bernard_haegelin_muscat_Pfingstberg_2005


François Braun Gewürztraminer GC Pfingstberg 2007
Velmi bledá barva. Vůně růží (růžová voda), sladší, liči, čisté a na tramín překvapivě nepřestřelené, vyvážené a elegantní. Sladší, plnější a delší v chuti, ale pěkně doplněno kyselinou, vyvážené, hodně dobře udělané. Čistý, pěkný mladý tramín, který má to nejlepší ještě před sebou a bude skvělý.

Bernard Haegelin Gewürztraminer GC Pfingstberg 2004
Zlatá barva. Nazrálé směrem k ovocným čajům, jemnější elegantní aromatika, pomerančová kůra, květiny a vůně vánoc (koření, cukroví). Sladší, delší a plné, bohaté, komplexní, vzácné dřevo, dlouhé doznívání. Výborně pitelné a zároveň skvěle zkoumatelné, parádní víno.

Materne Haegelin Gewürztraminer GC Pfingstberg 2006
Sladší, divočejší zemitá aromatika. Kandované ovoce, houby, těžší květinové a kořenité vůně. V chuti sladší a hodně výrazné, ale dobře podpořeno kyselinou. Delší, živé, přirozené, zajímavé. Zatím dost mladé a přímé, ale má velký potenciál pro další vývoj. Líbilo se.

francois_braun_Gewurztraminer_Pfingstberg_2007bernard_haegelin_Gewurztraminer_Pfingstberg_2004materne_haegelin_gewutztraminer_Pfingstberg_2006


Co jsem si odnesl o Pfingstbergu, když to tedy zjednoduším tak přehnaně, až to možná bude závěr nesmyslný? Možná mám na Riesling větší nároky, takže mi přišlo, že ač leckterá vína téhle odrůdy byla skvělá (Zusslin především), tak hlavní devizu té vinice ukazuje v plné kráse Gewürztraminer. Jak tuhle odrůdu obvykle příliš nemusím, tak zde (ale po pravdě to platí obecněji o jejích Grand Cru představitelích) dostává další rozměry, které jí obvykle chybí. Zaujala mne poměrně bledá barva mnohých vín, při třech či čtyřech letech věku bych čekal tmavší odstíny.

Jedno Grand Cru za námi, další padesát nás ještě čeká. U některých vinic bude sehnat zajímavý počet vzorků mnohem složitější než u Pfingstbergu, kde prý stačilo projít hlavní ulici v Orschwihru. Každopádně držím panu Matějkovi palce, aby vydržel co nejdéle. Podobné ochutnávky, pokud je dělá někdo opravdu nadšený do tématu, vždy bývají tím nejzajímavějším, čeho se může vinný nadšenec účastnit. Takže díky a přeji hodně sil! :-)

Pfingstberg_zaklopky


P.S. Jak už se stalo u některých ochutnávek tradicí, tak uveřejňuji reportáž společně s P.J. ve stejný den. Hezky tak bude možné srovnat pohled na jednotlivá vína a třeba se vám z těch dvou podaří vydestilovat nějaký závěr (krom toho, že co degustátor to jiné chutě). Tentokrát jsem dokonce seděl na opačné straně místnosti a ani jsme si o vínech moc nepovídali, takže jsme navzájem ovlivněni prakticky nulově. Ve čtení můžete pokračovat na O Víně v článku „Prvním krokem k pochopení Alsaska: Pfingstberg Grand Cru“.

Zobraz celý článek...

úterý 23. listopadu 2010

Výsledky ankety „Řízek mám nejraději“

rizek_detailNedávný pobyt ve Vídni (kde se znovu vyskytuji i teď a docela mne překvapilo, že k nejbližšímu vinařství to mám čtyři zastávky tramvají a k vinicím sotva dvakrát tolik… šťastné to město) mne nakopl do ankety nevinné, věnované řízkům. Trochu jsem se tu o nich už rozepsal v článku Souboj vídeňských řízků – tele vs. vepř!, samotná anketa se ptala na něco podobného – z jakého masa (či případně zeleniny) máte řízek nejraději. Celkem logicky spolu svedl největší souboj řízek z telecího a vepřového, ale ten vepřový nakonec zvítězil s 39% hlasů (94 z celkových 239). Telecí okupuje druhé místo, získal 35% (84) hlasů. S velkým odstupem a 15% (37) hlasů je na třetím místě řízek kuřecí. Další možnost viz tabulka níže.

anketa_rizek
Osobně mám moc rád řízky z hub (i když jsem hlasoval pro telecí), vzpomínám na dětství a žampiony z vlastní zahrady u babičky. Pár hlasů si odnesla i varianta „z jiného masa“, kupříkladu takové řízky z divočiny (srnčí, zaječí stehno) mohou být opravdu parádní!

I další anketa je odskok od hlavního tématu tohoto blogu. Téma dobré kávy je podobně zajímavé, jako je tomu u vína. A lze u něj řešit kvanta podobných záležitostí – druhy (odrůdy), místa původu, bio pěstování, způsoby zpracování a jména profi pražičů… je docela snadné téhle zábavě podlehnout. Zatím ji sleduji jen z povzdálí, mám dost starostí s vínem, ale je to vyloženě fascinující svět (ovšem totéž by šlo napsat třeba o čajích). V anketě mne prostě zajímá, jak jsou na tom vinní nadšenci (a další čtenáři tohoto blogu) s přípravou kávy doma a jaký bude poměr zajímavých metod přípravy k těm v domácnostech nejčastějším. Hlasujte!

Zobraz celý článek...

pondělí 22. listopadu 2010

Fajn Beaujolais, dvě Svatomartinská, víno ve vlaku, SZPI a templáři, degustace

vissoux_les_griottes_2010Po loňské ochutnávce mladých Beaujolais doplněné o test jejich serióznějších bratříčků jsem to letos s nákupy mladých francouzů nepřeháněl a šel na jistotu, zakoupil víno z  Domaine du Vissoux, jejich Beaujolais Primeur „Les Griottes“ 2010. O samotném vinařství jsem se nejvíce rozepisoval v článku Jiný pohled na Beaujolais, prostě to dělají jinak a lépe než je tam typické, zažil jsem s jejich víny jen málo zklamání. Letošní mlaďoch je v burgundské lahvi s kovovou záklopkou a plastovým špuntem (zde bych, obzvláště ve vlaku viz text níže, ocenil uzávěr šroubový). Barva rozumně hluboká, nafialovělá. Mladá čerstvá přímá aromatika směrem ke třešním, hravá, svěží, přirozená a lákající k napití. V chuti spíše lehčí a skvěle pitelné ve větším množství, příjemná kyselina, jemná perlička, živé, vyvážené, docela dlouhé. Nijak složité, ale i přes svou mladost poctivé a překvapivě dobře postavené víno. Výraz víno zvýrazňuji, protože spousta mladých vín (ať už našich nebo i Beaujolais) působí spíše jako nápoj vinného typu. Prostě jsem si Les Griottes užil a to moc.

moravcik_svatomartinske_201Se vzpomínkou na toto víno jsem pak, při víkendovém sraze s bývalými spolužáky a večerním posezení s příbuzenstvem, ochutnal hned dvě konkurenční červená Svatomartinská. Rozdíl byl drastický. Nejdříve to byl Modrý portugal 2010 od Moravčíka (překvapivě s uvedeným konkrétní trati původu, Pod Martinkou v Horních Věstonicích, to se u Svatomartinských moc nenosí). Docela tmavá barva, hodně neutrální ovocitá aromatika a chuť naprosto ovládaná jednou složkou, kterou je kyselina. Jednoduché, obyčejné a velmi kyselé červené, nic víc a nic míň. Každopádně nepůsobilo jako produkt moderního chemicko-technologického průmyslu, alespoň že tak.

mikulov_svatomartinske_2010Svatovavřinecké 2010 z Víno Mikulov mělo výrazně odlišný projev. Vůně byla až podezřele hotovější, spíše než letošní mladé víno evokovala běžné levné jakostky minulého ročníku. I chuť byla hotovější, kyselina znatelná ale ovládnutá, chuť měkčí, ovocitá, plastově kulatější. Samozřejmě že tohle víno se pije lépe než předchozí od Moravčíka, jde o velmi dobře zvládnutý výrobek a zavděčí se většině konzumentů. Ale prostě mu nevěřím, až příliš ve mně vyvolává otázky na způsob výroby, nepůsobí důvěryhodně. Jsem otravnej, furt se mi něco nelíbí :-)

vino_ve_vlakuS mladým vínem z Domaine du Vissoux jsem se výborně pobavil ve vlaku. Včera večer jsem se ženou k večeři (obložená houska s báječným uzeným, nakládanou okurkou a tak, mmmm!) vybalili a odšpuntovali láhev, nalili si hezky do skleničky a cesta utíkala mnohem lépe. Jen tedy spolucestující na nás koukali fakt divně. Chápal jsem tu paní s lékařskou knihou o cukrovce, ta nás, při pohledu na životosprávu, litovala. U ostatních jsem si nebyl jist, zda nás považují za blázny či prostě jen závidí :-) Otevřít si ve vlaku plechovku piva přijde všem normální, sklenka vína k jídlu vypadá podivně. Možná to bylo tou sklenkou a ne vínem samotným, kdo ví. Když mně to z kelímku (viz skoro tři roky starý zápisek, kdy jsem zkoušel Vavřince přímo z nabídky jídelního vozu) nebaví.

Dnes dorazila tisková zpráva z Templářských sklepů Čejkovice, kde se mimo jiné praví, že „V pátek 19. listopadu při osobní návštěvě zanechali pracovníci Státní zemědělské a potravinářské inspekce Brno (SZPI) v Templářských sklepech Čejkovice rozhodnutí, kterými zrušili svůj vlastní předchozí zákaz uvádění vín z Templářských sklepů Čejkovice do oběhu i povinnost stahování vína z trhu.“ Celý text jsem vložil do komentářů k článku Templářský průšvih plný emocí a hrdosti. Je klidně možné, že SZPI znovu vydá stejné rozhodnutí jako minulou středu, až definitivně dokončí šetření (v tom je totiž hlavní problém, že šetření stále probíhá). A nebo také ne. Je to tu drobátko Kocourkov. Každopádně jsem od templářů dostal i vyjádření k onomu „podezřelému“ Svatomartinskému (viz konec předchozího článku). Ještě čekám na drobné upřesnění a pak text taky přihodím na web.

Doplnění: Aktuální vyjádření SZPI najdete zde. Nemohu si pomoct, ale přijde mi, že templáří tvrdí naprostý opak, než SZPI: „Nová znění opatření byla předaná kontrolované osobě dne 19. 11. 2010 s tím, že skutkový stav zůstává nedotčený, tj. bylo zjištěno, že byla uváděna klamavě označená vína co do jejich původu a nebyla řádně vedena vinařská evidence. Termín pro stahování nevyhovujících vín z tržní sítě rovněž zůstal zachován.“

A na závěr něco zajímavějšího. Pravidelný čtenář tohoto blogu jistě nemohl přehlédnout komentáře Simona „Dva duby“. Sám jsem si dlouho říkal, že musím vyrazit do jeho vinařství a ověřit si, jak zajímavá vína jsou za tou spoustou silných prohlášení. Nevyšlo to, ale už tenhle čtvrtek proběhne degustace v Praze, alespoň něco. Zatím jsou prý ještě volná místa. Přidáte se někdo?

Zobraz celý článek...

pátek 19. listopadu 2010

Italská párty a malé víno lepší velkého

le_strade_del_vino_2Nevím jak vy, ale já když přechutnávám vína nějakého nového neznámého producenta, nejraději zkouším ta úplně základní, spíše než jeho referenční prestižní a slavnější kousky. Prostě si tak říkám, že vinař, který i svému vínu na běžné pití dá takovou péči, že mne opravdu baví, tak u něj bude bezpečné investovat i do vín lepších, dražších, různých specialit a tak. Platí to více (ale ne exkluzivně) pro oblasti jako Burgundsko či Alsasko, kde rozdělení vychází prostě z apelace, potenciálu místa původu, spíše než pro různé „kvalitativní řady“ velkých vinařství. Ale už opakovaně se mi stalo, typicky u menších zahraničních vinařů, že když mne základní víno nadchlo, tak u těch kvalitnějších následovalo spíše zklamání. Jedním z důvodů může být fakt, že to obyč víno si vinař dělá mnohem víc pro sebe, bude ho často pít, kdežto to „velké“ je připraveno dle moderních trendů a tak nějak na body. Včera to krásně demonstroval jeden fajn vinař na otevíračce nové italské vinotéky.

renatoPodnik Dora Renato sídlí v méně proslavené piemontské apelaci Pinerolo. Sympatický vinař i jeho žena, oni neuměli anglicky a já italsky, občas nám někdy vypomohl s překladem, ale jinak to bezproblémově fungovalo i bez něj. Vyloženě mne nadchlo jejich víno z odrůdy Freisa, báječně voňavé, čerstvé, divočejší a bezvadně červeně ovocité (maliny, jahody a k tomu různé lesní vůně), lehké a krásně pitelné s nižším alkoholem a mírným zbytkem CO2, decentně perlivé. Netradiční, zábavné, moc fajn. I jejich základní Barbera a Dolcetto jsou vína lehčího střihu, vyvážená, typická, dobře pitelná. I u Pinerolese Rosso „Argal“, směsi odrůd Barbera, Freisa a Neretto, bych si dal říct, tady je dokonce vidět kladný vliv zrání ve větším starém dřevě, které možná trochu chybělo Barbeře a Dolcettu.

dora_renato_freisa
Vinař, potěšen jak mi jeho vína jedou, nadšeně nalévá jeho dvakrát tak drahé speciální víno (a není překvapením, že nenese DOC status), cuvée Velutto. Voní to a v podstatě i chutná jako čokoládová tyčinka Margot, má dost alkoholu a je, alespoň pro mne, zavražděno novými barikovými sudy, vzhledem k tomu kokosu ještě ke všemu (minimálně z části) americkými. Chudák Barbera a Dolcetto, jejich projev ve víně najdete jen těžko. Zajímalo by mne, jak často si vinař s potěšením popije Freisu či Barberu a kolikrát Velutto. Čímž netvrdím, že taková vína nemají smysl, ale ať si je páchají v Paso Robles, Napa či Maipo Valley, když tak vyhovují recenzentům z Ameriky. Stačí se podívat na aktuální výsledky TOP 10 vín podle Wine Spectatoru. Jak k tomu hezky poznamenal Doug Cook z Ablegrabe: „Vypadá to, že odhalit algoritmus pro Spectator Top bylo snadné: seřadit dle vzestupného alkoholu. Ani jedno pod 14.5%, top 2 jsou 16.0, 15.8. Smutné“. Hodně smutné.

anne_borgognoNo nic, nemohl jsem si pomoct, tohle mne vždycky zamrzí. Já vím, že boj za lehká vína k pití a proti přebarikovaným obludám je teďka v kurzu, ale ono je tak snadné to cítit stejně :-) Ta včerejší akce byla ve skutečnosti moc fajn a dost vín potěšilo. Čekal jsem, že vinotéka (http://www.lestradedelvino.eu/) otevře tři lahve, sdělí nám svou „filozofii“ a tím to skončí. Dost mne překvapilo, že valná většina účastníků mluvila italsky, vinaři jednotlivých zastupovaných podniků (většinou menší až střední rodinná vinařství, konkrétně Tenuta Ambrosini, Dora Renato, Cascina Zoina, Cantine Fratelli Serio & Battista Borgogno, L'Azienda Agricola La Trava + něco málo dalšího) byli přítomni a k ochutnání šlo ukázat na kterékoliv víno z nabídky. Postupně se to posunulo do dost příjemné párty. Navíc je sympatické, že základní vína tam stojí někde od dvou stovek a nejdražší končí pod devíti za ročníkovou Franciacortu či Barolo Riserva Cannubi. Chystají se pořádat pravidelné ochutnávky zaměřené na jednotlivé oblasti, určitě je doplním do kalendáře. Prostě malý sympatický přírůstek do pražské vinné scény.

emanuele_borgognomarcole_strade_del_vino_3

le_strade_del_vino

Zobraz celý článek...