čtvrtek 1. července 2010

Bordeaux 09, En Primeur a procenta na pochodu

mouton Jak shrnout letošní kampaň En Primeur a Bordeaux ročníku 2009? Psal jsem si poznámky, sbíral odkazy na zajímavé texty a různé analýzy, ale vše tak nějak odbočovalo od vína a směřovalo k penězům, v tomhle duchu tu budu dneska trochu nesouvisle těkat. Myslím, že vzhledem k charakteru celé téhle podivné hry by vlastně ale stačila krátká statistika: Ch. Mission Haut Brion 16.280,- Kč (+391%), Ch. Latour 18.200,- Kč (+362%), Ch. Margaux 16.520,- (+323%), … Po hodnocení mladých vín, kde jich (i přes různé výrazné neshody hlavně u mastodontů typu Cos d’Estournel či Montrose, a to nejen mezi pohledem Evropy a USA, viz starší zápisek, příspěvek Tylera Colmana či zajímavý text na Decanteru) snad až příliš dosáhlo neuvěřitelně vysokých skóre (u některých zámků nejvyšších v historii, Jamie Goode se na twitteru hezky ptal, proč se vůbec klade takový důraz na hodnocení nehotových vín, když u knížek se taky veřejně nerecenzují rozpracované kapitoly; Robert Parker právě přehodnotil vína ročníku 2000 a hned třem odebral původní absolutní stobodové skóre, které tenkrát brutálně nakoplo jejich prodeje a ceny), následoval velmi pomalý a tápavý rozjezd samotné kampaně, spojený s očekávaným nárůstem cen oproti loňsku v řádu několika desítek procent, aby se pak závěr kampaně stal masakrem, chaosem nabídek a ořezaných alokací (cituji jednoho dovozce: „některá château jsou vyprodaná, některá „uzavřela“ nabídku, jiná jsou v pohodě, je v tom hokej jako nikdy…“). Obludnou explozí několikanásobných zdražení v kombinaci s uvolněním pouze malé části dostupných vín (především velká vinařství typu Lafite či Mouton jsou obviňována z toho, že na trh pouští v EP stále méně a méně vína jako „show pro diváky kampaně en primeur“ a nechávají si čím dál větší zásoby pro prodej v následujících letech za značně vyšší ceny, prostě podrývají tenhle systém prodeje a hodně tak upozorňují na nutnost změn) a leckdy až neuvěřitelnou poptávkou. A, světe div se, dalším brutálním vzestupem cen v následném předprodeji. Ráj pro investory, peklo milovníků vína.

montrose Už při prvních vstupních cenách bylo zdražení o několik set procent „normálním“ jevem, byť to celé vypadá o něco méně šíleně, pokud zařadíte i nedávné superdrahé ročníky a ne jen loňské nulaosmičky: Angélus 2009 je sice +256% na 2008, ale +110% na 2000 a „jen“ +36% na 2005. Průměr spočítaný na zhruba čtyřech stovkách vín (Decanter) v En Primeur pak říká, že navýšení cen je +18.6% proti moderní legendě 2005 a +47.6% na 2008. Pokud ale budete pracovat jen s balíčkem nejslavnějších značek, pak je to +57% na 2005 a brutálních +226% na 2008, tedy výrazně výše, než byl kvalifikovaný odhad LiveEx (+6% a +120%). Krize možná ještě trvá, ale „fine wines“ z Bordeaux jsou očividně stále vnímána jako výborná investice (k tomu připomínám zajímavý citát, který jsem dával do zápisku s výsledky en primeur ankety) a třeba Decanter v dubnu odhadoval, že top nuladevítky se budou do konce prázdnin prodávat za 1000€ láhev, v čemž se bohužel asi nepletou. Amíci se dušovali, že nebudou nakupovat „za jakékoliv ceny“, ale nakonec jim stejně moc možností nezbývá, pokud chtějí hrát tuhle hru i roky příští a udržet si alokace při investičním apetitu Asie.

batailley Web Berry Bros & Rudd, asi nejslavnějšího prodejce v UK, opakovaně zkolaboval pod tlakem objednávek (např. u Ch. Batailley), některých vín prodalo BBR kompletní zásobu v řádu několika hodin, třeba Ch. D'angludet 500 bedýnek během pěti hodin (prvních sto bedýnek za 20 minut) a do druhého dne už neměli jak uspokojit poptávající, Ch.du Tertre se prý stalo jejich nejrychleji se prodávajícím vínem v historii. Zároveň ale BBR dodávají, že třeba Calon Ségur se i přes cenu +110% proti loňsku vyprodal v řádu minut, zatímco Prieure Lichine vyšel ve stejný den, zdražil „jen“ o 50%, stojí půlku toho co Calon Ségur a bodově je na tom skoro stejně, ale na konci dne neměli prodanou ještě ani bedničku. Tématu investic do vína se věnovaly domácí deníky a dokonce i docela slušně Česká televize (první díl, druhý díl od zhruba deváté minuty videa). Do toho spekulace s ještě nevydanými víny (dle očekávání u Lafitu, na oficiální obchodní platformě v podstatě docházelo k dražení vína ještě před jeho vydáním na trh, jako snaha si ho pár bedniček určitě zajistit), podvody (podobný systém, prodej ještě nevydaných vín od lidí, kteří se k nim ale nikdy ani nedostanou), smutek vinných nadšenců bez milionových úspor a zároveň problémy producentů běžných Bordeaux…

leoville Jak totiž mohou výše uvedená čísla působit závist v očích vinařů z jiných oblastí, tak ne v celém Bordeaux je situace pro producenty takhle růžová. Slavná vína zběsile zvyšují ceny a roky budují obraz oblasti jako zdroje velmi drahých vín (což může leckoho úplně odradit poohlížet se po nějakých „výhodných nákupech“), zatímco běžnou produkci (AOC Bordeaux a některá AOC Bordeaux Superieur) čím dál více ohrožují ceny zahraničních dovozů a její cena klesá (viz Decanter). Za tonneau (od toho „tonáž“ u lodí historicky vycházející z daně za jeden takový sud, jde o 900 litrů = 1,200 lahví; klasický barikový sud je čtvrtina tohoto objemu, člověk si skoro říká, zda tahle velikost vznikla primárně z enologických či spíše logistických důvodů) se letos platilo €600 i méně a pro výrobce jde o ceny likvidační. Pak se člověk diví, jak může stát nějaké supermarketové Bordeaux padesát korun… proč ne, pokud obchodník platí za obsah lahve půl eura. A přesto se ta vína těžko prodávají a následně ve velkém a za podpory dotací destilují, končí pak třeba v palivu do aut. Snadněji se pak též chápou obrovské tlaky oborových organizací ve Francii na zjednodušení apelačního systému, uvádění odrůd na lahvích a možnosti míchat kdo ví co pro udržení konstantního projevu, aby byla vína konkurenceschopná, zákazníkům snadno pochopitelná a tak. Ještě před pár lety by byl jakýkoliv zástupce vinařské organizace ve Francii, který by prohlásil, že musejí dělat víno „více jako coca-colu“, utopen v druháku. Ale přesně takové prohlášení nedávno padlo a ředitel té nové vinné marketingové organizace stále žije…

dominec_radi Ale abych tu jen nespílal na vysoké ceny… špičková vína z Bordeaux teprve teď začínají jako mladá dosahovat cen, které měly leckteré kousky z mého milovaného Burgundska už dávno :o) Stejně mi ale přijde, že i když i u Burgundska jsou to ceny scestné, lze je alespoň malinko omluvit velikostí vinic a produkcí často v počtu několik málo tisíc (a někdy i jen stovek) lahví o které má zájem celý svět, zatímco v případě Bordeaux mají i ti nejslavnější a nejdražší často produkci s klidem čtvrt milionu lahví prvního vína a další desítky tisíc vína druhého. A i ta na cenách raketově stoupají jak přímo z vinařství, tak na druhotném trhu. Viz včerejší e-mail Tomáše Domince: „Pavillon rouge byl za 1.800,- Kč, dokupoval jsem po týdnu za 2.450,- Kč, uplynuly  tři dny a je na úrovni 3.300,- Kč“. A to víno šlo na trhu s cenou +131% oproti loňsku a nemá zas nějaké extra úžasné hodnocení. Brrr…

bila_bordeaux
Že jsem se tu nevěnoval tomu, jaká jsou vlastně ta vína, a jen brblal kvůli tomu, že si je v podstatě nemohu dovolit? O kvalitách ročníku jsem něco psal už dříve, na webu je navíc k nalezení spousta detailních analýz ročníku (např. Denis Dubourdieu) i konkrétních vín - Tim Atkin, Decanter, David Bolomey, Berry Bros & Rudd (články, vína), placeně Wine Spectator, Robert Parker, Neal Martin, Jancis Robinson či Bettane & Desseauve (u všech + pár dalších najdete alespoň udělené body na bordOverview, ač mi jen číslo bez komentáře přijde zbytečné), z domácích psal tradičně parádní zábavné texty k různým vínům (a nejen jim, jde o skvělý pohled do zákulisí) Tomáš Dominec a spáchal i analýzu jednotlivých oblastí, vše popisoval Adolf Kalina i tým Merlot d´Or. Sám jsem přechutnal pouze několik desítek těch mlaďochů a zhusta mi přišla netypická, jiná než obvykle (při minulých EP ochutnávkách) a často s přezrálým stylem, co od Bordeaux nečekám (= „neevropská“), byť třebas dost zajímavá a leckdy skvělá. Suchá bílá mne tentokrát nenadchla, přišla mi utahaná a neměla říz let minulých, sladkým jsem se nevěnoval. Celkově jsem tak úplně nevěděl, co si o tom všem myslet, a nechci se pokoušet o nějaké velké soudy, v tomhle směru lidé s většími zkušenostmi poradí lépe.

korky
Nakonec jsem nakoupil opravdu jen pár zajímavostí a (pro účely vertikálního srovnání) některých svých oblíbenců z nižšího cenového spektra (kde při pečlivém výběru, protože střílet tak naslepo jako u nulapětky nejde, jde stále najít výborné věci se skvělým poměrem ceny/kvality). Hlavně mám ovšem pocit, že u většiny prodaného objemu těch dražších vín už o obsah lahví ani tolik nejde. Pro leckoho je to totiž jen efektnější verze podílového listu či akcie se slušným ratingem, prostě investiční prostředek, který dost možná nikdy neochutnají, aby „nerozdělávali bedýnku, která se prodává za vyšší ceny než jednotlivé lahve“. A to mne jako neba…

P.S. Paralelně s kampaní EP se objevily další zajímavé zprávy z Bordeaux, třeba že část bývalých Cru Bourgeois Exceptionnels bojkotuje novou logiku systému Cru Bourgeois a chce spíše vystupovat samostatně. A slavné bílé z Château La Mission Haut-Brion bude od ročníku 2009 nově prostě Château La Mission Haut-Brion Blanc, místo původního Château Laville Haut-Brion, ať v tom máme zmatek. Prostě to tam žije :o)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails