pátek 11. června 2010

Růžování s Petit Verdot ze Španělska

vicario_petit_verdot_2008 Venku zuří vedra, při kombinaci s deštěm odpařujícím se z rozpálených ulic si člověk občas připadá jak v sauně. Přišel čas vinných střiků, dle reklamy taktéž lahví dobrého sektu či šampaňského u bazénu (ta reklama je na demíčko bohémku, ale upřímně… lze zvolit i lepší variantu) a samozřejmě hektolitrů růžového. Billboardy a plakáty vinařského fondu nás sice nemasírují tak silně jako loni, ale kupa lidí po růžovkách sáhne i bez nich. S vínem zabrousíme mimo vody domácího vinařství, do Španělska. Na to, jak je tahle země významnou vinařskou velmocí, tu o ní píšu naprosto minimálně. Nedávno jsem zakoupil balík zajímavých vín a postupně se tím propíjím, takže zde očekávejte trochu jižního slunce (ne že by ho v těchto dnech nebylo dost). Dnešní roséčko pochází z vinařství Pago del Vicario, což je sotva deset let starý vinařský projekt (moderní designová budova vinařství přímo ve vinici spojená s hotelem, restaurací a tak) hospodařící na 130ha ve středním Španělsku, oblasti Castile La Mancha (více na webu dovozce). Víno je zatříděno jako Vinos de la Tierra de Castilla, v podstatě místní „zemské“, dva stupně pod D.O. (specifickou apelací) a jakási obdoba francouzského vin de pays (které bude ovšem brzy plošně nahrazenou termínem indication géographique protégée, ale o změnách systému značení vín nejen ve Francii zase někdy příště, případně na vino.cz). Hlavní pěstovanou odrůdou je tradiční Tempranillo, kterou pro červená vína doplňuje Garnacha Tintorera (Alicante Bouschet), Merlot, Syrah, Cabernet Sauvignon a Petit Verdot. Bílá vznikají z Chardonnay a Sauvignonu Blanc, tedy vše v podstatě internacionální a všem dobře známé odrůdy.

Víno je pak Petit Verdot Rosado 2008, což už mírně netradiční je. Tahle odrůda samostatně moc vidět není, obvykle se používá do červených směsek („Bordeaux blends“). Růžové barvy je dosaženo macerací slupek za nízké teploty po dobu deseti hodin. Vyšší štíhlá hnědá láhev, kovová záklopka, plný kvalitní korek a celkem fajn viněta. Skrz víno je vidět, ale odstín barvy je dost tmavý. Vůně pak hodně výrazná, pěkně červeně ovocitá (třešně, jahody), růžovková, trošku jakoby plastiková, což se opakuje i v suché chuti s výraznou, ale lehce uměle působící kyselinou. Víno je překvapivě těžší, teplejší, dost znát alkohol (je ho tam přes 14%), dochuť delší. Ujde, ale nic zásadního. Ale přese všechno působí dost obyčejně, tak nějak… vyprázdněné, bez duše. Pro mne to není dost zábavné/zajímavé pití samo o sobě a zároveň kvůli tomu alkoholu a teplejšímu projevu dostatečně neosvěží při pití „jen tak“ v aktuálních vedrech.

Co očekáváte od růžového vína? Je to pro vás jen záležitost na osvěžení, nebo předpokládáte, že nabídne i něco víc? Řadíte se mezi ty, co růžovky uznávají hlavně v podobě sektů? Jaké nejlepší růžové jste kdy pili? A nějaký objev v poslední době?

Odkazy: Výsledky ankety „tichá růžová vína…“ | O hledání starorůžové |Slepá láhev a výborná netradiční růžovka | Perfektní růžové před chorobou a hromada ovcí |Červená Morava, růžové Španělsko a k tomu Malbec z Argentiny

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails