pondělí 31. května 2010

Oslava víkendu lahví Blanc de Noirs

rozpad Víkend byl dramatický, plný vzestupů a pádů. Strávil jsem ho na našem oblíbeném tábořišti poblíž Šumavy (viz prázdninové zápisky), s čerstvými pstruhy k jídlu a demolicí staré, přes místní potok postavené, dřevěné kuchyně. Už se v ní naplno rozbujel lesní život, obrostla mechem a začala hnít a rozpadat se. Čas ji strhnout a vybudovat novou. Mezi skřípěním hřebíků a praskání dřeva jsme pravidelně kontrolovali telefony a sledovali, jak se vyvíjejí volby. Výsledek byl docela velkým překvapením, podobně jako odstoupení jednoho neoblíbeného politika z čela strany a taky úspěch s „vykroužkováním“ některých starých struktur. To vše si v neděli si zasloužil zapít trochou bublinek. Neotevíral jsem pravé šampaňské, ale zvolil přeci jen něco umírněnějšího (nastává čas šetření), byť z Francie. Ve sklenkách skončila produkce družstva Wolfberger, konkrétně jejich Crémant d'Alsace Blanc de Noirs, bílé bubliny vyrobeným pouze z modrých hroznů odrůdy Pinot Noir.

wolfberger_blanc_de_noir O tom, co je zač vinařství, jsem se už rozepisoval v článku Rangen na fotkách a ve skleničce. Crémanty jsou jejich silnou stránkou, měl jsem tedy docela vysoká očekávání, a to i přes veskrze nízkou cenu zhruba 170,- Kč (6.44€ přímo u nich, na webu prodávají lehce přes osm euro). Po nalití víno hodně zašumí, následuje bohaté perlení překvapivě hodně malých bublinek. Barva je tmavší, zlatavá. Vůně čistá, svěží a hodně ovocitá, zelené jablko, příjemná s mírnou zajímavou linkou lesa, podhoubí. V chuti suché a řízené krásnou kyselinou, středně plné, ovocité, delší fajn dojezd s dotykem zkaramelizovaného cukru na jablku. Vyvážené, hodně dobře udělané bubliny, za ty peníze doporučeníhodné.

sklenka_sektu Abych byl vyloženě nadšen, tak tomu (až na ono „podhoubí“) chybí nějaké drobné nuance, detaily a menší prvky navíc, které sice nebudou tvořit základ vína, ale doplní ho a posunou trochu dál. Ale podobně to ostatně vypadá i ve výsledcích voleb, takže se tenhle sekt nakonec opravdu hodil :o) Od stejného vinařství mám připravenu k vypití směs Chardonnay, Pinot blanc a Riesling v BIO kvalitě a už se začínám těšit.

Zobraz celý článek...

pátek 28. května 2010

Volební vinotéka & Prague Food Festival 2010

stavegnac Dnes odpoledne začínají dvě poměrně zásadní společenské akce. Aniž bych chtěl jejich význam jakkoliv srovnávat, shrnu je do dnešního zápisku. Nejdříve tedy volební vinotéka. Letos to vypadá dramaticky, zuří souboj plný podpásovek, temných odhalení skoro na úrovni glykolového skandálu v Rakousku, směr vyšších zbytkových cukrů se rve do krve s těmi, kdož raději vína trochu vhodnější k běžnému jídlu a s pěknou kyselinou. Lidé si navzájem trhají viněty, přemlouvají báby, dědky i přátele, co je pro ně nejvhodnější. Po velké televizní debatě dvou nejvýznamnějších vinařů jsem ovšem k volebním menu potřeboval sklenku něčeho ostřejšího, Stavekgnac se ukázal jako dobrá volba, podobně posloužila i whisky Caol Ila z „prvního svobodného“ ročníku 1990. Ale teď je to zatím ještě o víně, zda přejdeme na destiláty trvale, ukáže až sobota. O přízeň se, s reklamou o nových technologiích a větší čistotě v provozu, letos ucházejí vína, která v ročnících minulých nepřesvědčila a zhusta měla opravdu ošklivou vadu. Viněty lákají na kupu ambiciózních „nových“ projektů, za kterými ovšem stojí staří známí vinaři a hrozny nakoupené z poloh, které se dříve moc nepředvedly. Na zdravější život láká produkce z ekologického zemědělství. Kdo nás přesvědčí nejvíce? Kolik zákazníků znovu zvolí nejlepší přátele dělnického lidu, staré dobré řídké víno odrůdy Müller-Thurgau z nesmyslně vysokých výnosů?

Nevšiml jsem si, že by nějaká strana nabízela „vždy už jen dobré ročníky“ či „na Sovici vína jak z Cortonu“, takže holt budu muset volit dle jiných parametrů. No což. Každopádně druhá víkendová událost lidi více spojuje než rozděluje, už tradiční Prague Food Festival se jistě stane dostaveníčkem obrovské spousty těch, co si rádi užijí propracované jídlo. Možná to bude naposledy před tím, než nám někdo takové „buržoazní přežitky“ zatrhne ;-) Tentokrát se sejdeme v hodně nadějně působících zahradách Pražského hradu. Po loňských třídenních „maratonech“ a živých reportážích to vypadá, že i všemožní foodbloggeři letos dají spíše jen jeden vybraný den. Já vyrazím hned dnes a později odpoledne (či spíše navečer) sem přihodím pár fotek, poznámek a tipů na jídla, které by byla škoda vynechat v dalších dnech (pokud tam stále budou). Prozatím alespoň odkazy na mé reporty z let minulých, od loňska po první ročník. Nejvíce mne bavil (vyloženě nadchl) ročník 2008. Uvidíme, zda se mu ten letošní přiblíží, nebo bude tak trochu zklamáním jako festival loňský…

Ročník 2009

Ročník 2008

Ročník 2007

como_nadivane_teleci
Riccardo_Lucque Tak jsem zpět z letošního PFF a dojmy veskrze pozitivní! Prostředí zahrad Pražského hradu má neuvěřitelnou atmosféru, ten výhled vás prostě semele. Skvělé! Navíc je tam dost místa, takže žádné zásadní tlačenice, úzkých sardinkovacích prostor je jen pár. Je to celé ale hodně členité, takže rodiny s kočárky trochu trpí (stejně jako dámy s podpatky na pískové cestě, viz fotka), ale zvládnout se to dá. Příbory plastové, sklo bez zálohy, ceny ne úplně lidové (hlavně tedy některé koktejly či třebas šampaňské jsou cenově nesmyslné), ale úroveň jídel letos hodně vysoko. K tomu nový partner na pivo, takže základem je Stella Artois (osobně mi Plzeň vyhovovala víc), ovšem zároveň mají i Hoegaarden a především Leffe Bruin, zde naopak třetinku za jediný Grand (25,- Kč), čímž jsem totálně zazdil víno (kde je navíc sortiment dost úzký a zklamáním, na nabídku PFF 2008 to ani náhodou nemá). Teď už ale k jídlu, co se vyplatí ochutnat a nevynechat…

podpatekleffe_praha u_ambiente ambi_hovezi
Naprosto zásadní záležitostí celé akce je šedesát dní vyzrálé české hovězí u Ambiente Group. Perfektní! Vyberte si trochu prorostlejší :o) I přes pořádný frmol reagovali na náš požadavek trochu krvavějšího. Bezchybné. O tomhle se bude ještě hodně mluvit…

mandarin_set
Klidně několikrát znovu bych dal hovězí líčka glazírovaná v pepřové omáčce s restovanou zeleninou u Mandarin Oriental, na stejném místě je i chutný zámotek s krevetami a omáčkou, která je vlastně k dokonalosti dotaženým okurkovým salátem (navíc s koriandrem, římským kmínem a tak). Štift na místě a vše řídí :o)

ceviche_svatojakubske
Ceviche ze Svatojakubských mušlí u restaurace Le Grill hotelu Kempinsky… chuťový orgasmus!

como_syr
Restaurace Como předvedla několik moc fajn poctivě udělaných jídel (nadívané telecí hrudí podávané se štouchaným bramborem, pomalu pečený jehněčí předeček s bramborovou tortillou), ale mám obavu, že si je stejně všichni budou pamatovat kvůli „smažáku“ – obaleným kuličkám kozího sýra s akátovým medem. To mne nadchlo už při večeři přímo u nich.

aromi_menu
Celé menu u Aromi je velmi slušné, ale „zásadní“ je jejich dezert. Zauzená panna cotta s omáčkou z lékořice má nápad a výsledek ve vás rozhodně zanechá silný dojem.

alcron U Alcronu opět dohlíží přímo šéfkuchař (Roman Paulus) a menu zaujalo. I „obyčejný“ lososový tatarák je výborný, zprudka pečená mušle Svatého Jakuba, květákový cous-cous a květáková espuma jsou delikátní záležitost, doporučuji. Vanilková kaše s jasmínovou rýží a višněmi prý bylo to první, co jim došlo. Možná je to tím, že Alcron má vybudován velký dětský koutek. Navíc jsou úplně nejníž, takže když už se tam maminky s dětmi (a kočárky) dostanou, tak rovnou zůstanou :o)

zasobovani 
danci_carpacco Velkou pozornost poutala restaurace Bellevue s dančím carpaccimi marinovaným se zeleným pepřem a zeleninkou Brunoise + Créme Fraîche a lanýžový olej. Povedená taškařice! Prostě toho je spousta! Počasí zatím drží a zásoby do areálu stále proudí. Pár výborných akčních nabídek, třeba ústřice po jednom Grandu. Super chladný sklepní prostor provizorní Potrefené husy, pokud by bylo nějak vedro. Záchodky využity ty v hradních prostorách, takže to má úroveň. A vůbec… zajděte, letos PFF za pozornost rozhodně stojí.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 27. května 2010

Tři pinotové směsky a Valtické podzemí

Valtické podzemí sklenka „Pinotové“ směsky, to je věc! Pinot Blanc Pinot Noir, Pinot Gris (Rulandské bílé, modré a šedé) a k tomu něco Chardonnay, v různých kombinacích (sem tam s něčím vynechaným), mohou být více než zajímavý počin. Oblíbil jsem si tyhle směsky jako bubliny všemožně ze světa (tedy nejen tradiční Pinot Noir + Chardonnay ze Champagne) a v podobě tichého suchého bílého vína „burgundského barikovaného střihu“ ročníku 2004 a 2005 z Dobré Vinice, ale vypadá to, že se začínají prosazovat u více našich vinařů. Pár jsem jich zakoupil a postupně otevírám, dnes přijdou na řadu vzorky z Reistenu, Chateau Lednice a výše zmíněné Dobré vinice. A k tomu pár fotek a poznámek k Valtickému podzemí, jejich vínům i sklepení pro turisty.

Reisten Pinot Grande Cuvée 2007 Nejprve Pinot Grande Cuvée 2007 (Valtice, viniční trať Nad Nesytem) z vinařství Reisten, které je sestaveno z 60% Pinot blanc, 15%, Pinot gris a 25% Chardonnay, to vše vyzrálé v k přívlastku pozdní sběr. Uloženo v zelené lahvi tvaru bordeaux, pod plastovou záklopkou a z drti lepeným korek s pevnou dvojploškou. Pěkná zlatavější barva. Nazrálejší příjemná medovo-minerální vůně s citrusovou linkou, evokuje sladkost a plnost, ale zároveň upozorňuje na kyselinu a vyvolává sbíhání slin :o) Chuť středně plná, kyselin opravdu docela dost (a jakoby mírně „odtržené“ od zbytku vína, hodně dominantní), příjemná ovocitost, velmi slušná délka právě na vlně kyselin. Vyložená gastro záležitost volající po „páření“ s jídlem, fajn víno. Nedávno jsem tu psal o nulaosmičkách z Reistenu v článku Čerstvě bílé v lahvích Reistenu.

Dobrá vinice Quatre 2007 Pokračujeme Dobrou vinicí a jejich Quatre 2007 (Čtyřka, dříve Pinot-Chardonnay, původ v tratích Přední a Zadní hora ve Velkých Bílovicích), směs 25% Pinot blanc, 30% Chardonnay, 30% Pinot gris a 30% Pinot noir, kvašeno dohromady, zhruba rok v sudu na kvasnicích, minimum síry, bez filtrace. Láhev tvar bordeaux, plastová záklopka, plný korek a hezká viněta. Tmavší barva do zlaté, velmi pěkná, efektní. Aroma květinovo-ovocité, znát dřevo, krémovější žluté ovoce, ale zároveň lehce naoxidované (ne oxidativní, to mám naopak moc rád). Suché, svěží, fajn délka, dřevo, opět to krémové ovoce a k tomu zase jablečno-peckový náznak oxidace (resp. hodně divná kombinace svěžesti/mladosti a oxidace). Pro podezření na vadnou láhev jsem otevřel druhou a chovala se prakticky stejně, nepomohla dekantace, několik hodin dýchání ani vyšší či nižší teplota. Korky vypadaly celkem v pohodě. Obecně mi přijde, že Quatre je od ročníku 2006 znatelně méně komplexní víno než dříve (mladší vinice?), ale zde bych u obou vzorků navíc opravdu tipoval lahve ne úplně v kondici, nebo jsem to víno fakt vůbec nepochopil (a to mám praxi s jejich vyloženě oxidativními víny a desítkami lahví starších ročníků tohoto). Nebylo to vyloženě špatné, ale ta „vadná“ linka mi tak neseděla. Máte s tímhle vínem někdo zkušenost? Měl jsem štěstí hned na dvě ujeté lahve najednou, nebo je to víno fakt takhle zvláštní? Více k Dobré vinici třebas v článcích Chřestění do rytmu VŘSR či Dobrá (a leckdy skvělá) vinice, ke starým ročníkům Pinot-Chardonnay pak v Čtyři odrůdy, čtyři roky potěšení.

Valtické podzemí Grand Cuvée Pinot 2008 Kolonáda Valtice Valtické podzemí Grand Cuvée Pinot 2008 Kolonáda Valtice (mikulovská podoblast) je směs 50 % Pinot gris, 30% Pinot noir a 20% Chardonnay. Uloženo v lahvi pistole, s plastovou záklopkou i špuntem. Matnější barva. Vyzrálá nasládlá „uni“ vůně směrem k modernímu a poněkud pouťově líbivému ovocnému stylu (především) šardonky, ale dobře zvládnutá. Suché, čisté, středně plné s lehkým dotykem cukru, fajn délka, celkem typická „na jistotu vyrobená“ sladce ovocitá záležitost, která ve mně nevyvolává žádné emoce, ale je poměrně vyvážená a slušně se pije. Neurazí, nenadchne.

Valtické podzemí obsluhá nestíhá U vinařství Valtické podzemí, alespoň tak je uvedeno na lahvi, mne úspěšně matou názvy. Titulek Kolonáda Valtice beru jako označením jedné řady vín, ale webové stránky zároveň vinařství označují jako Chateau Lednice a píší toto: „Ochutnejte vybranou kolekci přívlastkových vín KOLONÁDA VALTICE, CHATEAU LEDNICE nebo odrůdově typická moravská svěží lehká vína VALTICKÉ PODZEMÍ a MINARET LEDNICE“. Tak nevím :o) Každopádně ten podnik sídlí v areálu na výjezdu z Lednice směrem na Pavlov, ovšem hlavním propagačním prostorem je právě to neustále opakované Valtické podzemí. Což je celkem fajn místo, kam si zalezete, koupíte balík degustačních kupónů a můžete ochutnat cokoliv z produkce vinařství, ale zároveň projít ty podzemní prostory, kde jsou různá zákoutí k posezení, výstavka cihel, vinařských nástrojů, zkamenělin, sektárna a tak. Navíc tam mají všelijaké tematické degustační programy + pronajímají jednotlivé části na soukromé akce. Celkem ambiciózní projekt. dýně valtické podzemí
Během naší návštěvy a ochutnávání se tam postupně vystřídalo několik skupinek, včetně jedné veliké cyklistické výpravy (několik desítek osob) a obsluha sotva stíhala. Opravdu paf jsem ale byl z neuvěřitelné obliby Rulandského šedého. Chtěl ho skoro každý, prostě šeďák byla téměř vždy první volba. Nechápu. Projel jsem jakýsi průřez bílými i červenými víny a moc se mi o nich nechce rozepisovat, ten popis Cuvée Pinot to tak nějak shrnuje. Technicky bezproblémově zvládnutá vína, líbivější, často s lehkým zbytkem cukru. Velmi „korektní“, pro účely zastávek desítek tisíc turistů a jako velmi dobře konzumovatelný suvenýr z výletu ideální. Nic víc a nic míň, alespoň pro mne. Ale pokud budete brouzdat po Valticích, tak do sklepení zaskočte. My měli štěstí na výstavku pumpkin-artu (dýňořezby, viz fotky), ale i běžně je tam toho k vidění dost.

dýně minaretvaltické podzemí ryzlink Lednice areál západ slunce 

Valtické podzemí cihly

Valtické podzemí lahve

Lednice minaret

Lednice areál podvečer

Zobraz celý článek...

středa 26. května 2010

Hrozny, láska a čas ročníku 2007

Sklenka vína a měsíc Jsou lahve, na které se děsně těšíte, máte od nich obrovské očekávání, ale když je nakonec otevřete, obsah je… inu… obyčejný. A pak takové, od kterých očekáváte „jen“ dobré a snad i zajímavé víno, ale bezvýhradně vás dostanou. Na obloze včera zářil měsíc, byť úplněk to ještě nebyl, a trochu mne inspiroval vylovit z chladničky Weißburgunder 2007 vinařství Strohmeier ze Štýrska, tedy Rulandské bílé z oblasti, které se nejvíce proslavila růžovými víny (Schilcher). Je to totiž víno připravené biodynamickými postupy, vyzrávané v dřevěných sudech na kvasnicích bez přídavku síry a čehokoliv dalšího, nefiltrované. Z řady Trauben, Liebe und Zeit, nic než zdravé hrozny, láska k vinaření a životu ve vinici a také čas ke zrání ve sklepě. Franz Strohmeier se považuje za „zahradníka“ a svou filozofii shrnuje citátem J.V. Goetheho (omluvte můj amatérský překlad z verzí v němčině a angličtině): „Tichý pohled, klidná důslednost, každé roční období, každou hodinu učinit jen co je patřičné, jest patrně vyžadováno toliko od zahradníka.

Záklopka Weißburgunder 2007 vinařství Strohmeier Na lahvi mne zaujala už ambaláž. Záklopka je totiž tvořena složeným papírovým kolečkem, které má na jedné straně důležité informace (hlavně vysvětlení filozofie vinařství) v němčině a na druhé v angličtině. Jedním z tipů je nechat víno pořádné rozdýchat v karafě a podávat při vyšší teplotě, ideálně někde 14 – 15°C. Vyzkoušel jsem širší pásmo okolo téhle teploty a vinař má pravdu :o) Pod papírovým „návodem“ se skrývá kratší ale kvalitní plný korek a za ním… víno! Už přelévání do karafy prozradí, díky matnější barvě, vrstvě bublinek CO2 a opravdu netradiční vůni, že máme tu čest s něčím ne úplně obvyklým.

Láhev Weißburgunder 2007 Strohmeier  Trauben Liebe und Zeit Následující řádky budou, mám obavu, něco říkat pouze mně a možná úzké skupině lidí, se kterými jsem někdy ochutnával vína podobného typu. Ale což, však si tenhle „vinný deníček“ píšu i pro sebe a chutnané víno byla emocionální pecka :o) Strohmeierův Weißburgunder je víno aromaticky komplikovanější, bohaté, s jasným vlivem delšího zrání ve dřevě na kvasnicích a vzduchu. Máslovo-oříškové, decentně oxidativní, se spíše náznakovými vrstvami ovoce a květin. Navíc se poměrně rychle mění na vzduchu a také projevuje značně odlišně v různém skle. V tulipánové ryzlinkovce je aromaticky jakoby „chlupatá koule“, kulatější, s trochu více ovocem z něhož vylézají a dráždí různé drobné vůně, nitky které chytáte a sledujete. Ve sklenici Montrachet, „ideálu“ na barikovaná Chardonnay z Burgundska, trvá déle než se aroma nahromadí a pak vystoupí, je znatelnější dřevo, ale celek je delikátnější, ještě komplexnější, a spíše evokuje dojem rubikovy kostky, je hranatější, propracovanější (a sem tam lehce připomíná Pinot-Chardonnay, když je v nejlepší formě, říznuté troškou vína z Jury). Nemohl jsem si vybrat a pil z obou sklenek. V chuti velmi suché, s výraznou živou kyselinou, šťavnaté, krémovost, čistota, vyváženost a délka. Velmi dobré, ale ta vůně!

V průběhu večera se popisky rozrůstají a bobtnají, ve vůni přibývá mineralita a až náznak slanosti, výrazné křísnutí křemenem, vůně sklepa s čerstvě kvasícím vínem. Připomene bouračku na kole – rozbité koleno, rozpálený štěrk drhnoucí o sebe a následně i vůně náplasti. A pak víno dojde a už není co zkoumat. Nádherná věc, čistý zásah na srdeční komoru :o) Ale těm, co mají v oblibě obvyklý měkčí ovocitý styl Rulandského bílého často se zbytkovým cukrem z Moravy, bych se tohle víno bál doporučit, láhev by mohla skončit ve výlevce jako vadná. Má k tomu ovšem hodně daleko. Asi bych podobná vína nedokázal pít každý večer, zdaleka se ovšem nejedná o nějaký experimentální extrém jen na vyzkoušení. A jsem fakt rád, že podobné věci začínají zkoušet i vinaři u nás, tohle víno bych doporučil jakožto „studijní vzorek“ právě jim :o)

Zobraz celý článek...

úterý 25. května 2010

Mladá vína s pěkným výhledem

Veronika z Víno-klubu v obležení V Praze se minulý pátek a sobotu chutnala mladá vína, zajímavý to fenomén našeho vinařství :o) V prostorách klubu Lávka, hnedka vedle Vltavy a s moc fajn výhledem na Pražský hrad a taky Karlův most, se sešlo několik desítek producentů a přehršel vín mladých a ještě mladších. Pod „mladé“ totiž většina dovezla vína loňského ročníku 2009, jen občas (v případě červených) se vyskytla nulaosmička (či, světe div se, ročník 2007). Některé kousky vypadaly dokončeně, z části šlo o vína do lahve poněkud uspěchaná (horší případ, ta už se tolik nezlepší) či jen pro tuto akci stočená z tanku a zatím neurovnaná (lepší případ). Akci pořádal vinný sklep Monarch za dobře viditelné spolupráce Víno klubu (+ s několika dalšími partnery, tím nejvýraznějším byla, včetně loga na fajn degustační sklence Spiegelau, UniCredit Bank) a za návštěvu stála, už pro široký výběr vinařství mnoha různých kategorií.

Pražský hrad Slušně udělaný katalog s prostorem na poznámky (jen mu chyběl obsah, takže bylo nutné zuřivě listovat a hledat), dostatek oplachovadel na sklenky i odlivek a plivátek na stolech, vyhovující prostor s možností vyjít se sklenkou ven a kochat se výhledem (snad jen zvenku táhlo do místnosti hodně výrazně aroma z grilu). Vstupné na akci stovka (v ceně katalog a sklenka), za každý vzorek se platilo desetikorunovým žetonem. Jakostka měla být za žeton jeden, přívlastky za dva. Jenže jakostek tam bylo jen pár, to už spíš něco zemského nebo VOC, naprostá většina vzorků spadala do pozdního sběru a výš. Ovšem ne každý cenovou politiku dodržoval, při požadavku čistě menších degustačních dávek (a ne běžných půldecek) si leckdo vzal za prochutnání několika vzorků jen „symbolickou“ částku či to prostě bral rozumně jako propagaci svých vín a zaplatit nechtěl vůbec, ovšem jiní vám to spočítali do poslední kapky :o)

veverka Na úvod ještě trochu odskočím. Jedním z vystavovatelů bylo i Nové vinařství, jejich produkci jsem minul a byla to chyba, možná na dlouho šlo o poslední šanci jejich vína zkusit. Asi o tom už víte, ale v sobotu brzy ráno zachvátil budovu Nového vinařství požár a prakticky úplné ji zlikvidoval. Při troše štěstí zbylo v podzemí něco nepoškozeného (a nebo také poněkud „zmadeirizovaného“) vína v tancích, ale jisté to není. Ze začátku se hodně spekulovalo, a autoři titulků zpráv si s tím už vůbec hlavu nedělali, že požár byl úmyslně založen (vzhledem k nějakým podobným problémům jejich mateřského Beskydu Fryčovice). Uvidíme, co ukáže vyšetřování. Vína Nového vinařství jsem nějak zásadně nevyhledával a na Moravě měl jiné favority, ale rozhodně šlo, a to nejen obaly, o dravou firmu s kupou nápadů, jejíž aktivity jsem rád sledoval. Dá-li Česká pojišťovna, zase se vše vrátí do přibližně stejných kolejí. Držím palce!

ruzne_2
Ale teď už k vínům. Co mne nebavilo? Zbytkáče. I když se mnohým vínům cukr dařilo více či méně korigovat kyselinou (či byla prostě postavená tak, že nějaký ten gram vůbec nevadil), tak najít v prezentovaných moravských nuladevítkách kousky vyloženě suché byl dost problém. Šest gramů cukru žádná míra, leckdo začínal spíš na gramech desíti a více, ostatně na webu je přehled prezentovaných vín i s analytikami. Zástupce vinařství Lahofer, kde to bylo patrné opravdu nehezky, se vyjádřil, že by jako raději měli i něco suššího (tj. jednu odrůdu ve více šaržích, pro různé cílové skupiny), ale ročník tomu nepřál. Jejich nejsušší prezentované víno byl VOC Veltlín z Babičáku s jedenácti gramy, Müller Thurgau ze stejné trati už měl 16.8 g/l a pokud máte rádi lahoferské Neuburské, pak vězte, že letošní varianta z trati U Hájku má vysokých 30.3 g/l cukru. Nebyla to vína blbě udělaná a své zákazníky si asi najdou, jen mám obavy, jestli je tohle ten správný směr, kterým by se naše vinařství mělo a chtělo ubírat. Pokud máte rádi opravdu suchá vína s živou kyselinou, pak je snazší poohlížet se jinde než na Moravě, bohužel. Jak jsem měl pocit, že tahle móda už ustupuje, tak jsem se pletl. Stejně jako jsem stále narážel na vyloženě unifikovaná „pouťové žužu“ vína, technologií výroby o jakýkoliv vlastní výraz připravené kousky, které sice možná někde dostanou medaili, ale nikdo nemá šanci poznat, zda hrozny jsou ze Slovácka, Slovenska či Slovinska.

croy concept
Co mi chutnalo? Potěšilo červené Cuvée 2008 (Svatovavřinecké, Modrý portugal, Frankovka, Cabernet Moravia) vinařství Croy Concept, velmi pitelné vyvážené moravské červené, které nic nepředstírá, netají kyseliny a vůbec je moc dobře udělané. Celkově mne vína téhle firmy překvapila, vzhledem ke vzhledu vinět a především webu jsem očekával nějakou supermoderní uni produkci, ale vína se tváří překvapivě přirozeně, poctivě.

Petr Koráb Dost mne bavila produkce vinařství Koráb, u kterého to prezentující Petr Koráb pojal kompletně ročníkem 2009 (na prezentaci mladých vín sdružení „Autentisté“, které proběhne 17.6. v Míšenské, budou ale i kousky z let minulých) i u červených vín, ale v podstatě nic ještě není lahvováno a teprve zraje. Na vínech bylo každopádně vidět, že cestu mají před sebou, ale půjde o dost příjemné kousky. Těším se na Neuburské z trati Víckov a hlavně na poněkud tvrdší ale klasickou a velmi pěknou Frankovku z trati Dukejský. Na ukázku bylo k dispozici i Černé starosvětské, Frankovka dolihovaná vinnou pálenkou, dost povedené (byť se musí ještě zharmonizovat, alkohol zatím dost leze).

spielberg Překvapivě příjemné překvapení byla vína od Spielbergu, možná tím, že v kontextu okolí nebyla tak přezrálá a jela více do sucha. Mladý pozdněsběrový Rýňák z trati Maliny bych si klidně doma zkusil znovu, stejně jako Zweigeltrebe 2009 ze stejné trati. Bavil mne i pozdněsběrový muškátový Müller Thurgau od Šlechtitelské stanice Velké Pavlovice (vše trať Nadzahrady), jejich trochu tvrdší a moc zajímavé André 2008 a ostatně i výrazně nabarikované Rulandské modré 2007, cokoliv z toho bych zvládl i podruhé.

spalkovy Zajímalo by mne, jak bude za rok vypadat Sauvignon 2009 p.s. od Trpělky & Oulehly, momentálně taková intenzivní nabušená moderna, ale hodně zajímavá. Zaslouženou pozornost sklidilo Chardonnay 2009 v pozdním od vinařství Ilias, kde se vůně zatím rozvíjí, ale chuť je výrazná, minerální, hutná, grepfruit s trochou cukru, pikantní, dlouhá. Jak nemám Chardonnay se zbytkovým cukrem v oblibě, tak tohle je pozoruhodný kousek (své dělá 8.5 g/l kyselin).

sal
Projít všechno nešlo, z důvodů časových, finančních a také proto, že kdyby člověk občas něco spolknul, tak kvůli těm cukrům za odpoledne přibere dvě kila :o) Pokud někdo byl, rád si v komentářích přečtu vaše postřehy, tipy a objevy…

Zobraz celý článek...

pondělí 24. května 2010

Tmavě rudá barva, výrazná vůně…

Guerrieri-Rizzardi Valpolicella Classico 2009 Stalo se mi to už několikrát. Otevřu láhev, naliju sklenku a host reaguje na barvu moku: „tý jo, to je ale tmavé, to asi bude pořádné víno…“. Je to zvláštní, jak se zrovna tohle snadno a rychle usídlilo v hlavách konzumentů. Temná barva je vnímána jako jasný klad, i kdyby ještě před deseti lety všechna vína z té či oné odrůdy či oblasti připomínala spíše současné růžové. Poučený konzument pak přemýšlí, jak bylo té tmavé dosaženo (obzvláště u vína, které jinak působí dost řídce), a u domácích neprůhledných pinotů s fialovým nádechem často pohledy degustujících vyjadřují němou otázku: „Dornfelder?“. A vůbec nejde jen o barvu, většinový (a nejen ten) zákazník jako by od vína požadoval „ohrom mne“ za všech okolností, vytrhával jej z kontextu, chtěl i po ochotníkovi výkon herce Národního divadla. A tak vinaři dělají všechno proto, aby i základní vína nabízela „zážitek“, byla tmavá, hodně voněla, i kdyby kvůli tomu novou technologii museli nakoupit a to, co příroda ten který rok nabídla, k nepoznání překroutit. Sami si za to můžeme…

Znojemsko kostel Přemýšlel jsem o tom u včerejšího vína, základní lehké mladé Valpolicelly, obyčejné ale vlastně nic nepředstírající. O předsudcích a o tom, co vlastně od vína chci a proč jsem někdy zbytečně tvrdý na láhev, která si to nezaslouží. To víno bylo z loňského ročníku, už někdy v březnu lahvované, což samo o sobě mi u červeného nesedí a na podobnou láhev koukám s jistým podezřením. A jelikož mám opravdu rád hutnější Valpolicella Ripasso, tak mi tenhle kousek přišel takový… nudný. Vonělo to i chutnalo trochu jako mladé Beaujolais, docela dobře se pilo (= úplně v pohodě na rozlévání z džbánku k obědu), ale takhle k fajn večeru šlo o velmi obyčejnou záležitost bez jakéhokoliv přesahu nad „lehké svěží červené na rychlé vypití“. Ale mohl jsem chtít víc? Typická mladá Valpolicella je prostě přesně takovéhle lehčí víno a to, že já si oblíbil minoritní část produkce a chtěl jeho kvality i po běžném víně, je jen můj problém.

Někdy si říkám, že všechno tohle hodnocení, zbytečně analytický přístup ke každému přivonění a napití, celý požitek z pití vína dost mrví. A jsem strašně rád, když atmosféra nějakého setkání či večera všechny podobné snahy utlumí, poznámkový blok odsune někam do pozadí a já se přistihnu, jak si víno užívám, popíjím v pohodě a nesnažím zjistit, jestli vůně náhodou není poněkud méně výrazná, než by se slušelo…

Zobraz celý článek...

pátek 21. května 2010

Chladný večer u krbu se sklenkou koňaku

delamain_pale_dry_xo Před pár dny jsem měl možnost posedět na obědě s Olivierem Jadeau, zástupcem Delamain Cognac pro Evropu. Velmi příjemné setkání se neslo nejen v duchu povídání o jejich vlastní značce (Pale & Dry X.O., jakýsi „základ“ produkce Delamain, mám doma skoro vždy; parádní byť lehce netypická záležitost, o které se pořádně rozepíšu až časem), ale především o tomhle nápoji obecně. Vyzvídal jsem trendy, snažil se vyzvědět odpovědi na pár otázek a doufal, že budou vyvráceny či potvrzeny některé mé dojmy. Tak nějak mi totiž přijde, že koňak je v téhle zemi vnímán jako nápoj dob minulých, našich „dědečků“ či otců, a pak též různých zbohatlíků a lidí z podniků, kam „obyčejný“ člověk nechodí. Prostě je normální, aby si mladý člověk dal whisky nebo dobrý rum, ale koňak?!? A to nemluvím o variantě koktejlů. Když se před někým zmíním, jak je panák koňaku úžasný v kombinaci s tonikem či zázvorovým pivem, jsem považován za téměř úchyla a hovado, které si neváží drahého pití a s něčím ho míchá. A přitom většina tohohle destilátu (odhadem 70%) se vypije právě v podobě různých long drinků. Možná je problém v cenách, možná v „tradičnosti“ našeho trhu, kterou by šlo nazvat i strnulostí…

godet_vs_cognac Když se zeptáte zahraničních vinařů, tak ČR je skutečně vnímána jak trh „korek“ spíše než „screw-cap“, prostě místo, kde se tyhle novoty zatím moc neujímají a jestliže lahvujete jak s tradičním tak moderním uzávěrem, tak lépe se bude prodávat ten tradiční. V Americe se koňak rozjel mezi černochy (tvoří tam tři čtvrtiny konzumentů, částečně je to jakýsi poválečný pokus o odlišení od bílého konzumenta bourbonu/whisky, pokud tedy chytré knihy nelžou), stal součástí hip-hopové kultury (i v textech skladeb ho najdete), trendy mezi mladými a vůbec nabývá na popularitě, možná právě díky té větší otevřenosti vůči koktejlům. Jenže tohle se zde nějak nevnímá a koňak je stále spojen s buclatou sklenicí „napoleonkou“, kterou drží gentleman (nejlépe u krbu s předložkou z v Africe zastřeleného lva) v jedné ruce, zatímco druhou drbe za uchem svého chrta. A hned tak se to nezmění, vzhledem k cenám. Představa, že si někdo v supermarketu koupí obyčejné V.S.ko za 700-1000,- Kč na „jen tak panáka po večeři“ či míchání s tonikem je poněkud scestná. I přímo od zdejšího dovozce stojí třeba Cuvée Jean Godet VS, celkem slušné běžné pití (rozhodně o pořádný kus dál, než základní vinné destiláty od našich producentů, ale zároveň natolik v jednoduché, že ani popíjení pod svíčkou na lavičce v kempu nevypadá jako plýtvání), pětistovku. Totéž jsem v Rakousku v pitomé Bille koupil za 12€ a nevypadalo to, že jde o nějakou speciální akci. Takže velmi výrazně levnější nejen vzhledem ke kupní síle obyvatelstva, ale i v absolutních číslech. A to je smutné…

Ale třeba jsem úplně mimo a koňak tu expanduje a získává na popularitě, jen to nevidím :o) Jak to přijde Vám? Čím je pro Vás koňak mezi ušlechtilými destiláty? Máte pocit, že je to „něco víc“ než třeba whisky, nebo na podobné úrovni? Přijde vám koňak v kombinaci s tonikem jako hereze? A vaše oblíbená, cenově dostupná, značka koňaku? Prostě takové diskusní téma na nejspíše dost chladný a deštivý víkend, úplně se před tím krbem se sklenkou něčeho ostřejšího vidím. Čas navštívit dědu s babičkou a přivézt jim (i sobě) dárek. Třeba příjemnou, skoro deset let v sudu vyzrávanou, pálenku z veltlínu, koupenou u našich sousedů za krásných 10€ …

Zobraz celý článek...

čtvrtek 20. května 2010

Ryzlink z Alsaska, Malbec z Argentiny a Zweigelt z Rakouska

sparr_riesling_2007 Dnes zase odhrnutí poznámek k několika lahvím. Na úvod Ryzlink (odpůrci téhle odrůdy už sem stejně nejspíš přestali chodit, mám obavu), byť počasí zrovna láká spíš na svařák. Riesling Sélection 2007 vinařství Pierre Sparr z Alsaska je základním vínem tohoto producenta, poznáte je vždy snadno podle výrazně žluté dělené viněty, připraveno z částečně dokupovaných hroznů. O vinařství jsem toho psal více v článku Riesling Wineck-Schlossberg Grand Cru 2000 a hodnocení dalších jejích vín bylo i v zápisku Vína z Alsaska v hladomorně, můžeme tedy přeskočit rovnou k dnešní lahvi. Ta je nově pod screw-capem (šroubový uzávěr), tenhle trend u svěžích vín na rychlejší (3-5 let) vypití posiluje i v Evropě a jsem tomu rád. Zde je uzávěr ještě upevněn průhlednou plastovou záklopkou, omylem láhev neotevřete :o) Na zadní vinětě najdete základní info a stupnici suché-sladké (zde úplně suché), užitečná věc co by se dost hodila na Moravu. Už dříve jsem psal, že v USA mají na ryzlinky ještě něco propracovanějšího, s cílem potlačit stále převládající mýtus, že Ryzlink je víno především z Německa a obvykle sladké (což bohužel podporuje i tvar lahví). Ale to jsem zase odbočil…

sparr_stupnice_sladkosti
Riesling Sélection 2007 má zlatavou fajn barvu. Vůni si snad nelze splést, naprosto klasická odrůdová záležitost v trochu nazrálejší podobě (a pak že pod šroubovým uzávěrem víno nezraje…). Aroma květinového medu a petroleje, bylinek, lehce citrusů, čisté, příjemné, moc pěkné. Sice nenabízí hromady vrstev, komplikovanějších aromat a změn po celý večer, ale rozhodně ani v nejmenším nejde o víno jednoduché či nudné. V chuti úplně suché, křupavé, s parádní živou kyselinou, minerální, s trochou podbělu a medu, dobře postavené a s delší dochutí. Vyvážený lehčí nazrálý klasický alsaský ryzlink ve své nadprůměrné podobě, za požadovaných přibližně 8€ lze s klidem doporučit. Užili jsme si ho s vinnou klobásou zapečenou společně se zelím v listovém těstě, a ač vinař doporučuje spíš ryby a korýše, tak ani tohle nebyla špatná kombinace :o)

la_chamiza_malbec_profi_200 A pokračujeme dál, k vinařství La Chamiza z Argentiny a jejich Malbec Reserve Polo Profesional 2007. Už dříve jsem tu nepříliš nadšeně psal o „amatérské“ řadě, navíc s dovětkem, že mám ještě tu „profi“ a uvidíme, co předvede. Zelená láhev lehce zkosená dolů jak je v Argentině zvykem, kovová záklopka a plný korek (= lepší než u levnější varianty). Barva temná odstínem do fialky, ve vůni mladé, „technické“ (jakoby z plastové krabičky) červené ovoce. Totéž se opakuje v chuti, víno působí mladě, čerstvě, něco třísla, dost ovoce, slušná délka. Jinak řečeno korektní novosvětská moderní „plastovina“, veskrze pitelné a neuráží, ale nemá duši. V kontextu supermarketovek do 150,- Kč jde ale o to lepší.

kracher_steppenwolf_zweigel A na závěr odskok do Rakouska, konkrétně pak Burgenlandu a obce Illmitz. Vinařství Alois „Luis“ Kracher (web), které se proslavilo především sladkými specialitami (a muž stojící za jeho úspěchem bohužel nedávno podlehl rakovině), má ve svém sortimentu i vína červená. Na zkoušku jsem zakoupil Steppenwolf Zweigelt Cuvée 2006 (lahvováno pro „Selection Alexander von Essen“, obchod Alexandera, barona z Essenu). Tenhle „kojot“ je stoprocentní Zweigeltrebe vyzrávané deset měsíců v rok starých dubových sudech, lahvováno do vysoké štíhlé lahve (která trochu evokuje zdvojnásobenou 0,375L lahvičku jejich slaďáků) s průhlednou plastovou vinětou, uzavřeno plným korkem pod kvalitní kovovou záklopkou. Víno má temnější barvu, ale skrz je vidět bez problémů :o). Vůně příjemná svěží ovocitá s velmi netypickou citrusovou kůrou na úvod, ale později dominuje už normální peckovinové ovoce. Je to čisté, příjemné, ovšem nic zásadního. V chuti suché, středně plné, působí mladě, znatelnější tříslo, slušná kyselina, delší dochuť. Nic komplikovaného, vyvážené ale trochu obyčejné červené chladnějšího střihu. Pije se dobře, ale zaplacených 14€ je příliš mnoho.

Zobraz celý článek...