Čím dál častěji slyším slovo Ryzlink, objevuje se v hromadách článků, jako vítěz soutěží z různých koutů světa, v doporučeních „hodnoty za rozumný peníz“, všude. Vypadá to, že má milovaná odrůda se chystá sesadit Chardonnay z trůnu těch nejoblíbenějších. Zase jednou jsem svět v nějaké módě předběhl, když u oblečení se mi to nedaří (klobouk jsem přestal nosit přesně v momentě, kdy lidé okolo začali). Bude se na místech, kde typicky pěstuji cool & trendy odrůdy, Chardonnay hromadně vytrhávat a vysazovat Ryzlink? Půjdou nahoru ceny? :o) Nesnažím se o nějakou sofistikovanou analýzu, prostě mne zrovna tohle napadá při mých toulkách po článcích v časopisech a na tematických webech. Váš názor? Pozorujete vzestup ryzlinků? Nebo jich snad sami dokonce pijete více než dříve?
Ve Vinném sklepě Újezd proběhl moc zajímavý experiment. Na loňský Štedrý den otevřeli láhev Clos de Coulée de Serrant 2003 (na mé fotografii je jiný ročník), legendárního biodynamického vína ze Savennières od Nicolase Jolyho, a postupně jej konzumovali až do 17. ledna. Můžete si přečíst degustační poznámky v průběhu mnoha dní, kdy víno dosáhlo prvního a druhého vrcholu a vůbec je to moc fajn. Tak dlouho bylo lidem vtloukáno do hlavy, že vzduch je nepřítelem vína, až málokdo dnes zkusí nechat láhev otevřenou do druhého dne. Často je tenhle efekt až neuvěřitelný a mnohá vína vyloženě rozkvetou.
Už je to skoro dva roky, co jsem tu psal malé zamyšlení na téma co bude umět korek pro velká vína (následně jsem text trochu upravil a rozšířil pro Vinařský obzor, ale v zásadě je i zde to hlavní). Znovu se o něm zmiňuji proto, že Tenuta dell'Ornellaia, jedno z vůbec nejslavnějších „supertoskánských“ vinařství, začíná cpát na svá vína (nejprve Masseto a následně i Ornellaia) RFID čipy, které mají plnit jak funkci pro snadnější logisticku, tak i fungovat jako ochrana před padělky. Pravda, čip jde na zadní vinětu a ne do korku, ale i tak pobavilo. Bude mít běžná vinná chladnička brzy čtečku a displej se seznamem umístěných vín, detaily o doporučené spotřebě a párování s pokrmy? Těším se!
Bio víno je velkým tématem a zkoumá se u něj všechno možné. V nedávné analýze (resp. výzkum je už dva roky starý, ale teprve nyní jej shrnulo a upozornilo na něj Science Daily a následně Vinography) šlo třeba o hledání souvislostí mezi cenou a body v soutěži v kombinaci s tím, zda víno bylo či nebylo vyrobeno z organic/bio hroznů a zda je tato informace uvedena na vinětě. Čísla byla zpracována u 13,426 vín z 1,495 různých vinařství v Kalifornii po osm po sobě jdoucích ročníků (1998 to 2005). Výsledek? Vína z bio hroznů získala ve Wine Spectatoru v průměru o bod více než vína z hroznů konvenčních, ale zároveň, pokud bylo „bio“ jasně uvedeno na vinětě, se prodávala za ceny o sedm procent nižší. Pro mne, jako nadšence do přírodnějších vinařství, je to samozřejmě hezký závěr. Za lepší vína a navíc v bio kvalitě platíte méně, to je trhák! :o) Ale co za tím vším vězí nechám vyzkoumat spíše ekonomům. Bio nálepka možná lidi odrazuje, podobně jako biodynamika, představují si pod tím nějaké oxidativní či jiné „podivnosti“. S tímhle názorem se setkávám nejčastěji a většinou není těžké ho vyvrátit. Bohužel ale zároveň nepozoruji, že by bio(dynamická) vína byla byť náznakově levnější než jejich konvenční kolegové, asi to platí jen pro Kalifornii. Na domácím trhu je určitě výjimkou produkce Abrlových z Pavlova, u nich koupíte láhev v klidu pod stovku.
Když jsme u těch peněz… The Nielsen Company udělala v USA docela zajímavou analýzu, kolik která generace konzumentů ročně utratí za různé věci. Nás samozřejmě zajímá víno. Vypadá to, že důchodci (věk 64+) a generace babyboomu po druhé světové (věk 45 až 63) si užívají nejvíce ($124 a $125 ročně), zatímco lidé ve věku 33 až 44 už utratí velmi výrazně méně, jen $78. Generaci 15-32 nelze objektivně započítat, její část samozřejmě ještě legálně pít nesmí (každopádně ta skupina utratí $61). Víno stále „mlékem starců“? :o)
A peníze naposledy. Nedávno jsem se dotkl vinných podvodů v článku Něco málo o falešných vínech a teď narazil na další zajímavý případ, minimálně pro jednu zvláštní kategorií lidí, investorů do vína. Scotland Yard zatkl šest osob, kterým se promyšleným podvodem povedlo získat za krátkou dobu tři miliony liber. Jak? Stačilo k tomu nabízet investice do velkých novosvětských vín. Telefonicky kontaktovali možné zákazníky, rozesílali kvalitní detailní brožury a vůbec vše vypadalo skvěle. Jen ve skutečnosti nevlastnili ani láhev, v požadovaných množstvích je ani nikdy nebyli schopni zakoupit a prostě se chystali s penězi zmizet. I na našem trhu občas narazíte na nabídky vín, která prodejce ani náhodou nevlastní (byť je uvádí skladem) a v případě objednávky by jen těžko, dlouho a často neúspěšně sháněl. Když už takového prodejce oslovíte, pokusí se vám rovnou prodat jiný ročník či ukecat na „obdobné“ víno. To sice vyloženě podvod není, nikdo s vašimi penězi neuteče, ale taky mne to pěkně vytáčí.
