pátek 22. května 2009

(Norma)lizované víno

O vínech průmyslových, stejných nezávisle na místě původu, o vínech levných. No dobře, tak tedy spíše o víně z diskontu Norma :o) Před několika lety jsem, v jejich obchodě uprostřed kladenského sídliště Kročehlavy, kupoval zvláštní víno a vpravdě produkt dnešního globalizovaného světa. Byl to Cabernet Sauvignon z Kalifornie, ale vyráběn a dovážen firmou z Hong-Kongu, lahvovaný v Německu a následně do ČR dopraven českou firmou a prodáván, jak už naznačeno výše, v německé síti obchodů. A stál tuším 69,- Kč. Kolik z toho byla cena vína samotného si asi dokážete představit, ale po pravdě to chutnalo (tenkrát mi to tak přišlo) docela slušně. Dostal jsem tip, že v Normě mají nějaký „zajímavě vypadající sortiment“ za dobré peníze, a rozhodl se tedy zavzpomínat na časy dávno minulé :o) A vlastně se mi to celé hodí i pro upozornění na jeden cizí článek s tematikou levných vín pro masy.

Z obchodu jsme si odnesli lahvičku bílé Sicílie od firmy Baronia dei Feudi, konkrétně odrůdy Inzolie (moc známá není, ale stává se stále více populární a je jednou ze součástí sladkých fortifikovaných vín Marsala) za asi padesát korun. Víno jednoduché, očividně rychle přezrálé ležením někde v teple, ale s podivnou až „tokajskou“ medovostí ve vůni (která se mi vlastně líbila, mám tyhle podivnosti sem tam rád) a jednoduchou, suchou ale vlastně nijak problémovou chutí. Pít to jde a určitě nikoho neotráví. Ještě nám skončila v košíku německá směs Pinot Noir a Dornfelder (alespoň to přiznávají, u nás se míchá tajně :o), ovšem zaprášená láhev ročníku 2005. Tak uvidíme. Vůbec mi přišlo, že v tom obchodě končí nějaké neprodané zbytky z civilizované země typu Německo, již vyřazené pro prodej v jejich vlastních obchodech. Ale možná je to jen můj dojem…


O levných vínech určených pro masový prodej, na příkladu řady Two-Buck Chuck (měl je ve svém pořadu i Gary Vaynerchuck), se v článku „Nothing Wrong, but Nothing Right“ krásně rozepsal Eric Asimov. Nadhazuje oblíbené téma leckterých z nás, vínomilců. Tedy s řádným despektem pronesenou větu „jak to můžeš pít?“ k někomu, kdo si zrovna užívá nějakého toho „klokana“ či jiný průmyslový výrobek. Dotýká se problému „pro koho psát“, zda by se měl vínopsavec vůbec o nějakých podobných vínech zmiňovat, protože ti, kteří se o tematiku nějak hlouběji zajímají (= čtou texty tohoto typu), je stejně nevyhledávají. Z jednoho jeho odstavce by se dalo udělat pěkné motto: „Nesnažím se oslovit ty, kteří pijí víno jen příležitostně a nekriticky. Proti takovým lidem ale nic nemám. Nikdo nemá povinnost zajímat se o víno. Nebo, abych pravdu řekl, mu vůbec věnovat jakoukoliv pozornost.

Snažím se, je-li možnost, těmto občasným pijákům „klokanů“ a „kýčovitě balených rytířů“ (což nejsou vína vadná, prostě jenom nejsou nijak zábavná, často plná „pouťových“ aromat a chutí z kdo ví jakých technologických postupů, a nevidím důvod je konzumovat) dávat alternativu, prostě přinést na návštěvu něco příjemného, ne úplně drahého a přitom ne průmyslového (a ještě se trapně snažím vyhnout screw-cap uzávěru i pokud je pod ním skvělé víno, protože lidé ho zatím často vnímají jako něco „levného“). Pokud možno bez komentáře k tomu, co pijí běžně. Ale mám obavu, že to někteří stejně vidí jako „to vaše já pít nebudu, otevřete co jsem přinesl“. Včera jsem se náhodou srazil se starým známým, který očividně občas zaskočí na tenhle blog. Zrovna jsem nesl šest lahví a on se zeptal, zda je to „nějaký nový objev“. Byla to rosé něco přes stovku, konkrétně Mikulica o kterém jsem psal dříve, což jsem také odpověděl. A dozvěděl se, že to „to, co ty považuješ za obyčejné pití, je pro leckoho víno na slavnostní příležitost“. Bez nějakého obviňování, prostě jako konstatování faktu. Možná to tak je, nejspíš ano. Kdybych ale musel začít řešit, zda pít nezajímavou průmyslovou produkci (kterou občas koupím, abych si udržel přehled, co se tak v našich marketech prodává a většina běžných konzumentů pije), nebo raději po večerech čaj a jednou za čas slušnou láhev, tak sáhnu po druhé variantě. Každopádně ten Asimovův článek, pokud vládnete angličtinou, doporučuji k přečtení. A zamyšlení.

P.S. Na podobné téma, i tenkrát jako reakci na Erica Asimova, už jsem tu jeden článek měl. Týkal se především toho, jaká vína servírujete návštěvám. Pro zájemce - Hostům klokan, sobě Grand Cru?

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails