středa 31. prosince 2008

Objevy ročníku 2008 aneb malá rekapitulace

Konec roku je takový svátek nanic, moc se toho nezmění, jen další nejméně dva týdny píšete jako rok špatné číslo a naštvaně škrtáte. Ale tak nějak se sluší či je zvykem bilancovat, shrnout si úspěchy a zklamání, objevy a ztráty. Většinu si „zpracuji“ tak nějak pro sebe a jen v hlavě, těch pár s vinnou tematikou si dovolím uveřejnit i zde. Vlastně půjde spíše o takový rychlý průřez tématy článků za uplynulých 365 dní. A jelikož jsem byl v poslední době nějaký moc negativní, vyberu jen ty kladné a příjemné záležitosti. Vína, u kterých bych rád vypil další láhev. Restaurace, kde bych chtěl znovu něco sníst. A tak vůbec. Jdeme na to…

Vína co chci ochutnat znovu či pít častěji
Velmi často jsem tu skloňoval cuvée Pinot-Chardonnay z Dobré Vinice (odkaz je na první článek, další v případě zájmu jistě snadno vyhledáte), v ročnících 2004 a 2005 bych jej moc rád popíjel i v příštím roce, nulašestka mi po pravdě moc nesedí, ale o tom bude řeč v samostatném článku. Chci vypít celou lahev Barbera d’Alba Cerreto 2003 od Azienda Agricola Roberto Voerzio. Zkusím hledat zajímavá druhá vína z Bordeaux, leckdy hodně potěší, třeba jako Les Tourelles de Longueville 1999. Hrozně rád bych si udělal radost lahví Chambolle-Musigny 2004 od Leroy, ale peníze nutné na tuto investici spíše uložím na cestu do Burgundska a hledání zajímavých vín přímo na místě. Klidně opět s nějakým suši bych si dal Bourgogne „Cuvée Gerard Potel“ 2005 nebo nějaké jejich víno vyšší řady. Pořádně hodlám prochutnat produkci z Poddvorova, nejen výborná vína od Sůkala, ale i třeba z nového vinařství Krásna Hora. Pokud budu mít příležitost, určitě bych rád chodil na degustace šampaňských, vyjde to levněji než si je kupovat domů :o) Někde takhle znovu pít Cuvée Charles de Gaulle 2000 nebo kousky z domu Paul Déthune či Billecart-Salmon by mi vůbec nevadilo. Moc se těším na další lahve L´Heritage de Chasse-Spleen 2004, už čekají na otevření. Stejně jako kousky z vinařství Koráb, které jsem nechával trochu uležet. Ty přijdou na řadu ještě o něco dříve.

Jedním z nejvýraznějších objevů bylo Château Croix Mouton, za ty peníze neuvěřitelně dobře udělané červené, které budu sledovat v jeho výstupu k výšinám :o) Hodně mne nadchlo a rád si dám celou láhev Pétalos del Bierzo 2006. Znovu chci pít Ryzlink Rýnský 2006 pozdní sběr z Velké Vendule od Žernoseckého vinařství a vůbec přechutnat pořádně všechna jejich vína. Opakovaně mne moc potěšila barikovaná červená od Františka Mádla, třeba jeho Zweigeltrebe 2005 (a teď se chystám otevřít vedle sebe tři varianty jeho Frankovky 2006). Hodně mne bavila mnohá vína z Vinných sklepů Kutná Hora, třeba jejich Svatovavřinecké. Rád bych si uskladnil a postupně upíjel Neuburské 2005 Family reserve pozdní sběr z trati Čtvrtě v Bořeticích od vinařství Springer, znovu ochutnal Riesling Réserve Cuvée Frédéric Emile libovolného ročníku z vinařství Trimbach i pravidelně popíjel ryzlink „Dr. L“ (ale raději ten ročník 2006, nulasedmička je o chlup méně zajímavá a možná potřebuje čas). Naprostým zásahem na srdeční komoru se stalo Vosne-Romanée 1er Cru „Les Suchots“ 2003 z Domaine Prieure-Roch, ze stejné degustace ale spíše (tedy určitě, mám doma) a rád znovu ochutnám Macon-Milly-Lamartine „Clos de Four“ 2004 z produkce Les Héritiérs du Comte Lafon, přeci jen je v kategorii pro mne finančně snesitelnějších :o)

Hodně jsem tu zmiňoval vína a další speciality Richarda Stávka, asi nejvíce z aktuálních mladých vín mne dostalo Cuvée Špigle 2006, nedávno jsem ho pil ve společnosti dalších pěti ročníků a je skutečně výjimečné (ale o tom bude řeč později, článek se připravuje). U Riesling & Co. mají z Německa slušnou nabídku moc pěkných vín, z ochutnávek mne tam hodně zaujal třeba kousek od Weingut Johannishof, konkrétně Geisenheimer Kläuswerg Riesling Spätlese trocken 2006. Těším se na již trochu zralejší láhev Connétable Talbot 2004. A musím ochutnat další (co nejvíc!) vín odrůdy Chenin Blanc z Loiry, ne nutně jen netypického Nicolase Jolyho, ale třeba něco jako bylo Savennières Roche aux Moines „Cuvée d’Avant” 2002 od Château de Chamboureau. Vím, že bych určitě zvládl ještě jednu láhev Riesling Cuvée des Comtes d'Eguisheim 2000 od Léona Beyera, vůbec většina jeho vín je prostě skvělá. Z poznámek koukám, že jsem chtěl pořídit (a zatím to rozhodně neudělal) Rulandské modré 2005 od Holánka, protože mi moc chutnalo. Ale to víc věcí, třeba taková Franciacorta Cuvée Imperiale Brut od vinařství Berlucchi, tu jsem stále ještě nesehnal za rozumný peníz. A blbě se mi bude shánět i St. Aubin 1er Cru „En Remilly“ 2005 od od Catherine & Dominique Derain, na ten se též vzpomíná moc dobře. Letos nadchlo nějak víc bílých burgundských než červených, třeba Rully 1er Cru „Grésigny“ z produkce Domaine de Chévremont (Paul Jacqueson). A není to jen u Burgundska, obecně letos vzpomínám na bílá o chlup víc než na červená, dříve to bývalo přesně naopak. Že by přicházelo to globální oteplování? :o)

Třeba hned další tip co bych rád pil (a především voněl) znovu je opět bílý - Le "G" de Guiraud 2007. Z červených a navíc bezproblémově dostupných už mne opakovaně potěšilo Carmenére 2007 z řady Estate od Errazuriz a myslím, že příští rok se mu to ještě párkrát povede :o) Z červených musím přechutnat produkci Oty Ševčíka z Bořetic, první dojem byl veskrze pozitivní. Příjemným objevem bylo Pecorino „Casale Vecchio“ 2007 od Farnese Vini, hned bych zkusil znovu. Nadchla mne vína z Weingut Franz Hirtzberger a další letos přechutnané kousky z Wachau, třeba skvělý Riesling „Steinriegl“ Federspiel 2005 od Weingut Prager. A ještě jednou odskočíme do Kutné Hory, opakovaně mne potěšil jejich Müller v různých podobách, třeba kabinetní nulasedmička. Z degustace Burgundska v Hradci Králové bych moc rád vyzkoušel celou láhev Morey-Saint-Denis 2004 od Dufouleur Pére et Fils. Doma mne hodně příjemně potěšilo Roučí 2006 od vinařství Stapleton-Springer, ovšem stejné víno později na degustaci mi přišlo zbytečně ohlazené a líbivě „sladké“, tak snad nějaký třetí pokus časem ukáže :o).  Nadšený jsem byl ze Sylvaner Réserve 2006 „Clos des Capucins“ od Domaine Weinbach a pak dvou červených burgund, Chambolle-Musigny 2004 z Domaine Comte Georges de Vogüé a Volnay 2005 od Domaine Joseph Voillot, z obou na jedné moc příjemné degustaci.

Chtěl bych znovu večeřet…
Pokud vynechám dojmy z Japonska, tak asi nejsilnějším jídelním zážitkem byla večeře v La Dégustation Bohême Bourgeoise, tam prostě musím zajít znovu. Nově je šance pořídit jejich gastronomii o něco levněji, nabízejí totiž i polední menu (dva či tři chody a k tomu pár amouse bouche). Dost mne začalo bavit páchat jednoduchý domácí chleba, pořádný krajíc s míchaným vajíčkem je taková lahoda! Na cestu do Japonska nás nechal krásně zavzpomínat Hanabi Hibachi House a hodně potěšila i jeho druhá návštěva. Doufám, že v roce příštím tam zavítám taky alespoň dvakrát :o) Nebo raději třikrát, do Japonska už se bohužel znovu hned tak nedostaneme.

Nejsilnější touhy po cestě za vínem…
… jsou momentálně tato místa a přesně v tomto pořadí: Burgundsko, Wachau, Alsasko :o) Ale jak se znám (a vzhledem k tomu, jak bude podle všeho vypadat příští rok, však se to tu pořádně projeví), tak budu rád, když zvládnu pár cest na Moravu a především navštívit několik zajímavých vinařství v Čechách.


A tím jsem, s drobnými přeskoky, projel články za posledních dvanáct měsíců, hezky od ledna do prosince. Byl to ale fajn rok :o) O některých věcech (i příjemných) jsem, kdo ví proč, nepsal a tak nemám na co odkázat, ale něco se ještě chystám zpracovat a při troše štěstí se mi to povede (malá slepá ochutnávka třech Bordeaux a cuvée Skale, degustace vinařství Pio Cesare, Dobré Vinice, domácí vertikálka Cuvée Špigle, návštěva vinařství Springer a pár jednotlivých fajn lahví). Uvidíme :o)

No a taky bych si moc přál, aby tu příští rok u článků probíhala spousta podnětných diskusí, ať už to bude o vínech a vinařstvích jako takových, nebo o všech těch věcech okolo, VOC systémem počínaje a pohledem na biodynamiku konče :o) Tak snad to vyjde, záleží to i na vás :o)

Od sklenky Alibernetu ze Slovenska zdraví a na příští rok se těší
Jižní Svah :o)
Zobraz celý článek...

úterý 30. prosince 2008

Budete bublat?

Když jsem tu nedávno měl anketu o šumivých vínech, celkem jasně z ní vyšlo, že většina z vás pije bublinky jen jako součást oslav či spíš výjimečně (a je to škoda, protože láhev fajn bublinek se dá pořídit za podobné peníze jako slušné bílé víno a jde o skvělého partnera ke spoustě jídel, ale to opakuji stále dokola). Právě tou výjimkou je blok svátků od Vánoc do Silvestra, kdy jen ten druhý den padnou možná i čtyři miliony lahví. Vzhledem k tomu, že do půlnoci dosáhne spousta oslavujících „pokročilého stavu mentální inkompetence opakovanou konzumací fermentovaných rostlinných nápojů“, pijí se i šumivé nápoje, které by leckdo za střízliva do úst nevložil, nebo by je alespoň označil za chutnající dost „podezřele“. Ale čím dál víc se prodávají a na trhu objevují za snesitelné peníze dost zajímavé bublinky, dle aktuální módy i ve variantách bez alkoholu.

S nealkem přišel nově i Bohemia Sekt (u kterého pozoruji vzrůstající kvalitu některých produktů v portfoliu, snad nové technologie), ale nějak jsem zatím neměl odvahu ho vyzkoušet. Tak možná zítra. Bohužel zkušenost s tichými nealko víny, například Carl Jung, je dost tristní. Zkoušel jsem aso tři, naposledy jejich Merlot, ale teda odrůdu bych si tipovat nedovolil. Ve sklenici to dost zapění a trochu podchlazené chutná jako o něco zajímavější verze limonády Vinea. A právě jako limonáda se to i pije, letní osvěžující pití to není špatné, jenže pocitově to prostě, ať už to dáte do jakékoliv skleničky, moc nepřipomíná konzumaci vína. Nealkoholická piva v tomto směru fungují o řád lépe a svým „plnotučným“ bratříčkům jsou výrazně podobnější.

Ale zpátky k sektům. Nedávno jsme, v rámci zbytečného vánočního utrácení, otevřeli láhev Bollinger Special Cuvée, tedy neročníkového „základního“ šampaňského dost slavného domu. O jejich slávě (a marketingovém umu, jakožto nejspíš i volných financích na reklamu) svědčí i to, že před více než třiceti lety na jejich bublinky přešel James Bond a opustil do té doby preferovaný Dom Perignon :o) Bollinger produkuje několik vín, nejčastěji je skloňováno „Grand Année“, což je ročníkový výběr jen v opravdu výborných ročnících, ale jejich elitním (Prestige) cuvée je Blanc de Noirs „Vieille Vignes Françaises“ ze dvou malých cru Clos St-Jacques a Chaudes Terres v Aÿ (původně byla součástí ještě jedna vinice, ale tu zničil nedávno révokaz). Co by mne hodně zajímalo je Coteaux Champenois La Côte aux Enfants, ročníkové tiché červené víno z jižního svahu Côte aux Enfants v Aÿ, stoprocentní Pinot Noir. Ale ten není zrovna snadné ochutnat :o)



U Bollingeru probíhá první fermentace obvykle ve dřevě, každé cru a odrůda samostatně, až později dochází ke scelování. Ročníková vína pak kvasí v malých soudcích, ale minimálně čtyři roky starých. Vína tráví na kvasnicích poměrně dlouhou dobu, neročníkové víno minimálně tři roky, ročníková od pěti do osmi. Po degoržování se dodává pouze minimální množství dosážního likéru, u Special Cuvée je tam ve výsledku cukru 6 – 9 gramů na litr. Odrůdové složení tohoto základu produkce je 60% Pinot Noir, 25% Chardonnay, 15% Pinot Meunier, zhruba 10% směsi (ale momentálně kolují zvěsti, že se tento poměr nově zvedl) je rezerva let předchozích (až patnáctileté archivy). Chutnaná láhev měla hlubší barvu, nádherné jemné perlení malinkatých bublinek a především krásnou aromatiku. Velmi intenzivní, s dominancí kvasnic, pečeného jablka a hrušek s výrazným toastovým aroma, které přecházelo i do krásně svěží chuti, s páteří živé kyseliny, navíc i slušně dlouhé. Klasické, vyladěné, stylové a moooooc povedené bublinky, za které ovšem zaplatíte lehce prémiovou cenu a určitě nebude větší problém najít něco přibližně srovnatelné kvality (ale za podobné peníze leckde koupíte třeba i základní Moët nebo Veuve Clicquot a tam už je cena naprosto neopodstatněná) znatelně levněji.


Na trhu je toho teďka opravdu spousta. Nedávno dělala test Mladá Fronta, výsledky jsou celkem dost příznivé. Na Château Valtice Grandioso Brut jsem vyloženě dostal chuť, slyším o něm poprvé a vypadá velmi lákavě. Jestli ho někdo zítra budete pít, tak dejte vědět, jak obstálo :o) Oslavy si užijte, nepřežeňte to a v případě zájmu se mrkněte ještě na nějaké mé další „bublinkové“ zápisky…

- 10 domů, 20 lahví a spousta bublinek
- Crémant Blanc de Noir 2006 a dva inzeráty
- Degustace Sektdomaine Jan Petrák
- Supermarketový tip v chmurném dni
- Letně bubláme s Champagne Baron-Fuenté
- Michlovského bublinky ročníku 1999
- Degustace Champagne Drappier
- Od Rossijskoe po Champagne…
- Dvacet zašumění – velký den šampaňského Zobraz celý článek...

pondělí 29. prosince 2008

Bottle Shock a mýtus neporazitelné Francie

Vinných filmů není nikdy dost, na cokoliv s touto tematikou se vždycky moc těším.  Fenomén „pijte Pinot, kašlete na Merlot“ ze snímku Bokovka se sice hned tak opakovat nebude, k dalšímu podobnému tématu v řadě už bude diváctvo podezřívavější, přesto se tvůrci snaží.  Asi nejvíc mne dostal Dobrý ročník, na ten bych mohl koukat stále dokola. A po pár ukázkách se začal hodně těšit na Bottle Shock (podle šoku, který víno dostane po převozu, třeba jako v případě tohoto filmu letadlem), který vypráví příběh jedné slepé degustace vín, která možná tak trochu uspíšila dějiny a prakticky demonstrovala, o čem že je ten „nový svět“ a setřela část mýtického nánosu dokonalosti z lahví se slavnými jmény Bordeaux a Burgundska. O co přesně šlo a jak to celé dopadlo ve filmovém podání?

24. května 1976 zorganizoval britský obchodník s vínem (a dnes slavný vinný žurnalista) Steven Spurrier slepou degustaci 10 elitních cabernetů a 10 Chardonnay z Kalifornie a Francie, jež je nyní nazývána The Judgement of Paris. Ochutnávalo se naslepo ve Francii a v komisi sedělo devět Francouzů, jeden Brit a Američanka. A nešlo o nějaké amatéry, hodnotil třeba generální inspektor Appellation d'origine contrôlée Pierre Brejoux či Aubert de Villaine z Domaine de la Romanée-Conti. Složení komise a podmínky hodnocení jasně vypovídají o tom, že Francie měla zvítězit. Nestalo se tak. Souboj Kalifornie vs. Bordeaux zvítězil Stag's Leap Wine Cellars 1973, v Chardonnay pak bylo Burgundsko poraženo lahví Château Montelena 1973. Hodnocení bylo opakovaně zpochybněno (např. proto, že USA vždy zastupovalo šest vín, zatímco Francii jen čtyři), mimo jiné pro metodiku výpočtu vítěze. Steven Spurrier prostě sečetl body pro jednotlivá vína a rozdělil je počtem hodnotitelů. Ale reportáž v Time Magazine vyšla a novinka se rozletěla do světa. Jen ve Francii ji média tak trochu ignorovala :o) O třicet let později Steven Spurrier degustaci zopakoval a to se stejnými červenými víny, navíc se chutnalo paralelně v Napa a Londýně. Pokud mělo být důkazem, že červená co se dobře pijí mladá umí lépe v Kalifornii, ale Bordeaux mnohem kvalitněji vyzrává, pak to nevyšlo. Na prvních pěti místech skončilo USA (nejlépe se umístilo Ridge Vineyards Monte Bello 1971), až na šestém místě první z Francie, Château Mouton-Rothschild 1970. Zajímavý text k tématu, včetně detailních tabulek hodnocení jednotlivých členů komise, můžete nalézt na Wikipedii.


A jak to vypadá ve filmovém podání? Film Bottle Shock (v ČR jako Víno roku) přináší k tématu především hezké obrázky, tedy hlavně přelety nad vinicemi v Napa, výborného Alana Rickmanna v hlavní roli Stevena Spurriera a... to je tak všechno, bohužel. Jinak je to takové snadno stravitelné poloromantické béčko, u vína by to bylo z kategorie líbivek se zbytkovým cukrem a nedostatkem kyseliny, která by sladkost držela. Dějovou linii slepé degustace doprovází příběh o splněném americkém snu, napravení nezbedného chlapce, „romantická“ linie s krásnou blondýnkou co se chce naučit vše o vinaření (po pár dnech se kupříkladu dozví, že „tady to je vinice, zde vše vzniká“) a postupně vyspí jak s geniálním enologem, tak se zlobivým synem vinaře a tento „problém“ následně není vůbec řešen, hlavně že dělají skvělé Chardonnay :o)

Film prostě cílí na mladé publikum, hrdinové pijí lahve zteplalého vína „ze skleniček od hořčice“ a vůbec je to celé postaveno na protikladu, že víno v USA je na pití a pro zábavu, kdežto v Evropě je to snobská drahá záležitost, což podporuje i zkratkovité zjednodušené vykreslení všech postav (= všichni z Francie jsou spíše figurky pro zasmání). A navíc jsou ta evropská vína mnohem dražší. Paradoxem je, že v dnešní době jsou elitní Chardonnay a Cabernety z Napa často dražší než srovnatelné kousky nejen z Francie, mládež USA se toho o víně dobrovolně učí a ví více (včetně těch různých snobských rituálů) než jejich vrstevníci z Francie a vůbec doba se hodně změnila. Celé to působí nejsilněji jako PR pro vína z Napa Valley, jenže tak nějak dost průhledně (v některým momentech vypadá spíš jako teleshopping) a u hlavně vůbec nevolá po dolití sklenky, což u vinného filmu považuji za velké selhání. U Bokovky jsem v kině bez lahve vína trpěl, u Dobrého ročníku doma nikdy nestačí jen jedna. Tady jsem po skončení filmu nedopitou zašpuntoval a uložil. A po celé té reklamní masáži dostal chuť si na truc další den otevřít v klidu něco snobského, z Francie, s nějakou tou tradiční apelací na vinětě :o)

 Ale vás to třeba bude hodně bavit, možná je to i o náladě a očekávání, stejně jako víno. Je to film spíš na odpojení zásadnějších částí mozku, vyvalení před obrazovkou a snadné strávení. Nic zásadního, co bych chtěl vidět znovu. Pokud se někde na YouTube objeví sestřih několika zábavných momentů (z nichž je třetina už v ukázkách), bude mi to úplně stačit. Ostatně se na ukázky mrkněte (dával jsem je do jednoho staršího článku) a udělejte si obrázek sami, všechny dějové linie je tam vidět celkem dobře a film v zásadě nic moc navíc nepřínáší, jen vše rozplizne do delšího časového úseku.

Mimochodem film v podstatě odsoudil i sám Spurrier s tím, že ho zobrazuje naprosto nevhodně (falešně, hanlivě a potupně, navíc mu v roce 1976 bylo teprve 34 let a na to Rickman opravdu nevypadá), překrucuje mnoho faktů a další hromadu věcí si kompletně vymýšlí. Neposoudím, v roce 1976 jsem u toho nebyl :o) Každopádně v produkci je další snímek se stejnou tematikou, podle knihy George M. Tabera „Judgment of Paris: California vs. France and the Historic 1976 Paris Tasting That Revolutionized Wine“, který by měl být ten „správný“ a mnohem věrnější. Zástupci Bottle Shocku kontrují, že scénář na jejich film byl dokončen dříve než vznikla kniha, nikdo si nemůže nárokovat práva na historickou událost a že producenti Judgment of Paris se prostě a jen bojí, že proti Bottle Shocku ten jejich propadne. No uvidíme. V roli Spurriera by se tam prý měl objevit Hugh Grant nebo Jude Law :o)

P.S. Nedávno jsem tu psal, že slavné 2éme Cru Classé z Bordeaux, Château Cos d'Estournel (resp. jeho majitel Reybier Investments), kupuje za blíže nespecifikovanou částku (mluví se o 110 milionech dolarů) vítězné Château Montelena v údolí Napa. Z oznámeného a médii propraného obchodu nakonec sešlo pro „neschopnost kupce dodržet své závazky“. Zobraz celý článek...

sobota 27. prosince 2008

Nejlepší je kůže! Chci rypáček!

Během svátků jezdíme po příbuzenstvu, ládujeme se hromadami různých pochutin a užíváme volna. Taháme sebou lahve různých „jen tak“ vín trochu jako kočka koťata, vína na obyčejné příjemné pití, spíš než hlubokomyslné poznámky. A vlastně touhle dobou vůbec nemám chuť psát nějaké vinné příspěvky, sice by se pár témat našlo, ale nechám si je na dny následující. Cvakám kompaktem co mi přijde pod ruku. A tak snad jen fotka jednoho svatoštěpánského sektu z Maďarska (spíš obyčejné a trochu nudnější pití a zajímavost než co jiného), kachničky, večera s hromadou pašíka z brutaru s křenem s jablky, lahváči a stáčeným tuzemákem (176,- Kč za litr, prý někde od Semil) a tak vůbec. Užívejte volna a kašlete na brouzdání po webu! No, co tu ještě děláte? :o)

Zobraz celý článek...

středa 24. prosince 2008

Pěkné svátky vinšuju…

Užijte si všechny ty dny volna, popijte dobrých vín, pokuste se nepřejíst bramborovým salátem do mrtva a taky tak nějak hezky vkročte do nového roku, kdybychom se do té doby už „neviděli“ :o) Ať se vám v měsících následujících povedou přesně ty věci, které si plánujete. A k tomu přibude pár příjemných překvapení. A tak vůbec, však to slyšíte stále a znovu ze všech stran :o) Zobraz celý článek...

úterý 23. prosince 2008

Vína s příběhem – Est! Est!! Est!!!

Víno potřebuje příběh. Dá se samozřejmě pít i bez něj, ale je o tolik lepší a zajímavější v případě, že obsah lahve není degradován na pouhý alkohol z prokvašených hroznů. Samozřejmě jsou příběhy, které chcete slyšet stále dokola, znovu a znovu, i když je znáte nazpaměť. A pak takové, které vás nudí už při prvním vyprávění. Znáte třeba ten o jakostním Cabernetu?

Byla to slavná odrůda velkých vín Francie, ale tentokrát rostla na úplně nevhodném místě poblíž Znojma. I tu přišel velký podnik, vykoupil od mnoha anonymních pěstitelů nevyzrálou suroviny, dosypal trochu řepného cukru a v provozu, který takto každý rok připraví tři miliony litrů všeho možného, vyrobil víno. Kyselé, řídké a legendám velmi vzdálené.
Ten správný příběh dokáže osvětlit spoustu věcí, nenásilnou formou připravit milovníka vína na to, s čím se v lahvi setká. A svým způsobem třeba i prodat něco netypického, zvláštního a třeba i ne úplně bezvadného. Pokud je příběh pravdivý, pak vlastně proč ne. Ten dnešní je možná z kategorie bájí a legend, ale třeba také ne. Ať je to jakkoliv, radost si tím kazit nenecháme :o)

S víme Est Est jsem se vlastně setkal poprvé při četbě románové ságy jednoho mého oblíbeného autora, Andrzeje Sapkowského. Možná tento styl „fantasy“ literatury považujete za pokleslý žánr pro děti, co nemají nic lepšího na práci, ale to je ostatně právo každého. Myslite si co chcete, já si především Sapkowského povídky, kupříkladu variace na klasické pohádky a příběhy, přečtu znovu a rád. Na webu jich pár je, mrkněte se takhle při svátečním volnu třeba na Zlaté odpoledne nebo krásnou verzi malé mořské víly Trošku se obětovat. Ale zpět k Est Est. Poprvé je myslím zmíněno ze začátku čtvrtého dílu ságy…
Rozhořčeně supící Vattier vzal z Cantarelliny ruky pohár naplněný proslulým Est Est z Toussaintu, znamenitým vínem sklízeným v době, kdy imperátor Emhyr var Emreis byl malým, nároků na trůn zbaveným a ukřivděným chlapcem, a Vattier de Rideaux mladým, bezvýznamným oficírkem.
Byl to dobrý ročník. Pro vína.

I později v knize jej hrdinové konzumují a v pátém díle se dostanou přímo do Toussaintu, kde se to vinnými pojmy jen hemží. A tady se vlastně poprvé mluví o tom, jak je Est Est vzácné a drahé.
„Pravda,“ souhlasil Regis, který se vyznal snad ve všech oborech. „Podílí se na tom půda vulkanického původu a zdejší mikroklima, jež každoročně zajišťuje ideální poměr vodních srážek a slunečných dnů. A poněvadž přírodní podmínky jsou doplněny tradicí, umem a pílí místních vinařů, výsledný produkt je prvotřídní kvality a značky.“
„Pěkně jsi to řekl,“ projevil uznání rytíř. „Kvalita a značka. Pohleďte kupříkladu na svahy pod tím zámečkem. V našem kraji dávají hrady a zámky jména vinohradům a sklepům, které jsou pod nimi. Tento se zove Castel Ravello a z jeho sklepů pocházejí taková vína jako Ervelu­ce či Fiorano. Nemohu nepřipomenout naše slavné Est Est, museli jste o něm slyšet. Soudek Est Est stojí tolik, jako deset soudků vína z Cida­ris anebo nilfgaarských vinic kolem Alby.

Jenže Sapkowski zvolil pro toto víno jméno z jedné mnohem starší legendy, takto o ní mluví Ottova encyklopedie:
Est, Est, Est: název výborného muškatového vína italského, jež pěstuje se v Montefiascone. Dle pověsti sluha něm. praeláta Joh. Fuggera, byv poslán svým panem napřed, psal po jeho rozkazu, kdekoli dobré víno nalezl, na dvéře est (= jest). Zvláště dobré víno montefiasconské označil slovy [Est, Est, Est] V kostele sv.Floriana v Montefiasconě ukazuje se pomník praeláta toho, jenž vínem [Est, Est, Est] se upiv, zde byl pochován, s nápisem od jeho sluhy pochodícím: Est, est, est, propter nimium est dominus meus mortuus est (-pro mnoho »jest« pan můj zemřel jest)
A samozřejmě snadno najdete zmínky nejen v encyklopediích, ale v mnoha knihách, které pojednávají o Itálii. Moc pěkně je příběh popsán na webu E15, kde v závěru hovoří přímo o víně jeden z restauratérů v Montefiascone a dodává: „To víno je opravdu skvělé. Ale jen z několika vybraných vinic a připravené skutečně klasickými metodami. Jinak se mnozí výrobci na slavné značce vína pouze vezou."

A jaké je tedy jedno z těchto slavných vín, které lze na našem trhu získat? Est! Est!! Est!!! di Montefiascone 2006 je připraveno z odrůd Trebbiano Toscano, Malvasia Bianca a Rossetto (místní název pro jednu variantu Trebbiana) a pochází z vinařství Trappolini. Zde si pomohu s popisem od dovozce (zájemci o mnohem obsáhlejší text jej najdou třeba na DiWineTaste): „Vinařství Trappolini působí ve vinařské oblasti Orvieto v Laziu, jen několik kilometrů od hranic Umbrie, a svá výtečná vína vyrábí s pečlivým ohledem na tradici zdejších půd a jedinečný charakter hroznů. Dnes převládá trend pěstování takzvaných „mezinárodních“ odrůd, a je proto těžké najít vinařství, které věří v bohatství a potenciál místních hroznů a dosahuje při tom vynikajících výsledků. Vinařství Trappolini do této kategorie patří: jeho produkce je založena výhradně na domácích odrůdách (jedinou výjimkou je víno vyráběné z hroznů Chardonnay) a na bohatém dědictví tohoto vinařského terroiru.“

Víno má spíše bledší žlutou barvu, aromaticky se projevuje dost jednoduše stylem „bílé víno“, s výraznějšími tóny jablek a peciček a trochou bílých květin, velmi jednoduše. Chuť je velmi lehká, svěží, opět květinovo-jablečno-pecková, s trochu delší dochutí než bych podle těch předchozích projevů čekal. Velmi jednoduché, hodně obyčejné pití, kterým se dá bez problémů zapíjet jídlo (zkoušel jsem hned několik těstovin a druhů pizzy), ale žádný velký zážitek neposkytne. Ideálně jej trochu podchladit, čím chladnější tím lepší. Prostě typické velmi lehké pití za pár korun z italského supermarketu a nebo ještě lépe jako víno, které by se mělo podávat po litrech ve džbánku někde na zahradě. Inu bez příběhu bych byl zklamán opravdu hodně :o) Ale co čekat od místa, které se jmenuje Montefiascone? ;-) (ano, v italštině je to krom průšvihu i výraz pro láhev, ale nemohl jsem si pomoct…)

Víno jsem pil v Ambiente Pizza Nuova společně s „degustačním menu“, prostě neomezenou konzumací neustále přinášených těstovin a pizzy. Jak mám podniky sítě Ambi rád a nedám na ně dopustit, tak tady je úroveň pokrmů spíš velmi průměrná. Ale mají tu veliký dětský koutek a nekuřáckou sekci, což byl důvod, proč na předvánoční posezení padla volba právě na tenhle podnik. Za Est Est Est tu chtějí skoro šest stovek, což je cena opravdu velmi přehnaná. Stejně stálo výběrové Rulandské Šedé 2007 od Súkala a ač mladičké (a na můj vkus s trochu méně kyselin, než bych si představoval) naprosto a bez nejmenších komplikací Est! převálcovalo. Ale kvůli tomu, že jsem potom znovu otevřel své oblíbené knížky a začetl se do nich, to víno vlastně stálo za objednání :o)
Zobraz celý článek...

pondělí 22. prosince 2008

Pár bio vánočkových útržků ze dní minulých

Tohle předvánoční období je obvykle dost děsivé, tolik stresovaných a neurvalých lidí jindy než na „svátky klidu a míru“ v ulicích neuvidíte. V poslední dny hodně cestujeme po příbuzných, známých a kamarádech, popíjíme a baštíme, klábosíme. Snažíme se vyhnout snaze nutně nakoupit nějaké zásadní dárky zrovna teď, dát někomu pěknou knížku (o které si myslíte, že by ji měl vlastnit) kdykoliv jindy v roce má skoro větší smysl, než se nutit něco vymyslet zrovna na termín 24. prosince. Ale co, jednou je to tradice, že. Tohle je ale blog o víně, neměl jsem ovšem moc chuť páchat nějaký souvislejší text, spíš se vyrojilo pár drobností, které tu teda pro dnešek pospojuji :o)

Nedávno jsem tu psal o degustaci Jiřího Horta, trochu u ní opomněl zmínit (snad všeobecně známý) fakt, že krom všech těch moderních postupů nemá a nechce vlastní vinice a veškeré hrozno nakupuje od smluvních partnerů. V komentářích se pak objevil jeden hodně zajímavý: „Od 1. ledna 2009 bude u biopotravin povolena kontaminace geneticky upravovaných organismů do výše 0,9%, tedy stejná, jako u běžných potravin. Rozhodla tak EU. Je to zřejmě reakce na velký problém, jak zabránit kontaminaci ekologicky pěstovaných rostlin geny GMO (například přenosem pylu). Spíš je to ale první krok k tomu, aby se geneticky modifikované organismy mohly v rámci bio zemědělství volně používat… Tímto rozhodnutím EU dochází k nebezpečnému sjednocování pravidel pro dva zcela odlišné druhy zemědělství a určitě to v očích mnoha spotřebitelů poškodí bio farmáře.“


Tohoto tématu se dotkl i Richard Stávek při dotazu Miloši Michlovskému v posledním čísle Vinařského Obzoru, kdy se ptal na současné tlaky k umožnění širšího spektra „aditiv“ i do bio vín. Odpovědí bylo „V prvé řadě chci říct, že pokud k nějakému uvolnění dojde, bude to počátek konce bio vín“. A má pravdu, momentálně jsme na krásně cestě k devalvaci celé té značky, kupa vinařů dost krátkozrace doufá ve schválení svých vinici do bio režimu a napálení cen (o ničem jiném to u nich není, nejde o nějakou životní filozofii) a kolují zvěsti, kdo to v letošním náročném roce nezvládl s nervy a přeci jen trochu stříkl. Narazil jsem v posledních měsících hned na několik vinařů, kteří tak nějak pátrají po novém výrazu pro svá „přirozená“ vína, protože výraz bio začíná mít stále větší pachuť pouhého marketingu. Každopádně všechny ty „Rozhovory s MM“ ve VO, tedy nejen ten poslední, opravdu doporučuji k přečtení, je v nich hromada zajímavých myšlenek, byť s leckterými lze snadno nesouhlasit.

Když jsem se tam probíral běžnými novinami, narazil jsem na články jako „Sen jihomoravských vinařů: 25 litrů vína na osobu“ (v textu navíc senátor a člen vinařského fondu Jan Hajda říká, i když půjde asi jen o špatnou formulaci věty, že chtějí dosáhnout, aby „spotřeba domácích vín stoupla na pětadvacet litrů na osobu“, tedy ne pětadvacet celkem se zahraničím, to mají s těmi osmdesáti milionu rozpočtu na reklamu co dělat) či „Bohemia Sekt vsadil na hrozny z Moravy“ (a koupil jich deset milionů kilogramů), tak to se máme se stoupající produkcí nových vinic na co těšit, především u menších vinařů cítím hon za objemem a přetěžováním keřů (ono si prodávejte za pět korun hrozny při redukci kila a půl na keř, tři jsou přeci lepší...). Taky tiskem proběhlo promo Decanteru, tak třeba už berou třetí číslo (a ta následující) jako hodna obecné pozornosti a ne jen zájmu vyložených fanoušků. Uvidíme :)

Abych jen nesmyslně neplkal, tak tu máte jedno vinné doporučení. Už jednou jsem se tu zmiňoval o vínech z Izraele, konkrétně jednom povedeném Merlotu. Od té doby jsem měl možnost ochutnat nějaké další vzorky a to včetně dvou dalších merlotů, téhle odrůdě se tam očividně dost daří. Opět dovoz firmou Terra Vinifera. Tabor Adama Merlot Volcanic 2006 je víno velmi moderního střihu, koncentrovaně ovocné s poměrně dost výrazným sudem, vlastně kdyby mi někdo řekl, že je to kousek třeba z Kalifornie, asi bych se nedivil. Vůbec většina těch vín šla právě tímhle „novosvětským“ stylem, tak trochu k mé lítosti. Naštěstí mají i dost kyselin a živosti, nejsou úplně přetažená do sladkého alkoholického džusu. Prostě jsou skvěle udělaná a výborně se pijí, byť často plují na poměrně „uni“ vlně. Kousek druhý, Segal’s Single Vineyard Merlot „Dovev“ 2002 prezentoval, co tato vína udělají po pár letech. A naštěstí se prostě a jen nezlomí, ale poměrně hezky zrají, objevují se v nich „starosvětské“ smrádky, příjemná a zvláštní terciální aromata, byť si stále drží dost toho ovoce a znatelného nadubování. Ale opět moc příjemné pití. Takže jestli chcete zkusit něco netradičního a za ceny dost snesitelné (od stovky, při lahvích okolo 180 – 250,- Kč už hodně povedená vína), dejte šanci Izraeli. I kousky od velkoproducentů jako Barkan stojí za pozornost.

A na závěr malá poptávka: o) Jako vánoční dárek od nadšence pro vína z Izraele jsem nečekaně dostal dva údajně elitní cabernety z Číny, tak se docela těším, jak budou vypadat. Právě Čína je místem, ze kterého budou mít tradiční vinařské země brzy „stažený zadek“, byť tedy produkci budou více či méně řídit ti, kteří už dnes vinaří v zemích nám bližších (skupiny okolo vinařství Torres, vinné impérium Rothschildů a mnozí další). No uvidíme, ale na ty čínské cabernety se moc těším. Bohužel je to dovoz přímo z Číny, bez jakýchkoliv vysvětlujících popisek v angličtině (tedy krom odrůdy a případně toho, že jde o červené víno suché) a z lahví toho moc nevyčtu. Nějaký dobrovolník na překlad? Dostane ochutnat! :o)

P.S. „Bio“ téma jsem proložil fotkou z přípravy vánoček, kde tedy minimálně vajíčka byla domácí, od slepic „ze zahradního chovu bez přidaných antibiotik“. Taky budete mít letos vlastnoručně pletenou „štědrovici“, nebo (jako ostatně většinou i my) ji zakoupíte hezky jednoduše v obchoďáku? A zapijete ji vínem ze „svaté země“? :o) Zobraz celý článek...

pátek 19. prosince 2008

Výsledky ankety „Vánoce a víno?“

Vánoce jsou už skoro tady a tak trochu vánoční anketa naopak u konce. Tentokrát si zahlasovalo 73 návštěvníků stránek a celkem s přehledem (30 hlasů, 41%) zvítězilo, že na svátky budete vybírat nějaká ta „lepší“ vína. No kdy jindy si udělat radost a utratit, krize nekrize, trochu víc peněz, aniž by z toho měl kdokoliv špatný pocit? :o) Na druhém místě (17 hlasů, 23%) se umístil postesk nad tím, že už i tady na blogu někdo otravuje se svátky stresu a nákupní horečky. Chápu :o) Devět hlasujících (12%) plánuje nějakou speciální láhev, i já se řadím do této skupiny a (nejspíš stejně jako vy) doufám, že velké očekávání nebude následováno ještě větším (jak se znám tak korkovým) zklamáním. A jedenáct hlasů (15%) přišlo pro variantu promýšlení celého vinného menu. Doufám, že se pak podělíte o výsledky! :o) Ani ne desetina z vás něco jen tak otevře a v klidu si užije, vynechat víno úplně se nechystá nikdo. Což ostatně byla jediná „nesprávná“ anketní odpověď :o)


A teď už můžete hlasovat v anketě další, zase dost zjednodušené, ale třeba si vyberete a nějakou z možností v plánu máte. A jelikož je jasné, že kupa lidí si bude brát na příští týden dovolenou a do svátků se tu už neobjeví, tak preventivně už teď přeji, ať se oslavy vydaří, vína dobře ladí s jídlem a pod stromečkem najdete nějaký hezký vinný dárek :o) Zobraz celý článek...

čtvrtek 18. prosince 2008

Italové a Němci v růžovkách Jiří Horta

Přiznám se, že vína Jiřího Horta se v mé domácnosti moc nevyskytují, celou láhev jsem v poslední době vypil snad jen jednu a to byl ještě dárek či nějaký zvláštní impulzivní nákup. Spíš občas něco ochutnám na degustaci, sem tam po návštěvách a zkusil jsem, po obecném mediálním nadšení, jeho růžovky. Ale  tak nějak jsem měl jeho vína zařazena spíše jako „moderní slušené řemeslo vyhovující obecnému vkusu s povedeným marketingem“ (které podpořila třeba odpověď na e-mail ohledně Pinotu Noir v ČR, ve které se mimo jiné psalo „při výrobě je důležité použít taniny do kvasu, získá se tak plnější a nasládlejší charakter vína“) a míjel je. Vinaři i jejich vína se ale mění, v rozhovoru pro Decanter mluvil i o „přirozenosti“, „souladu s přírodou“ a v krátkých frázích o důležitosti polohy, i proto jsem po delším váhání vyrazil na degustaci do vinného sklepa Lustermannský, kde sám pan Hort prezentoval průřez jeho současnou tvorbou a seznámil nás se svojí filozofií. Nakoupím něco domu? Třeba v režimu „en primeur“?

Asi tušíte, jaká bývá odpověď na tyhle řečnické otázky. Ne, nekoupím ani láhev, klidně zase někde ochutnám, ale vína pro mne to prostě nejsou. Ale zároveň tu dneska nebudu dštít síru a nadávat na to, že vína jsou taková, jaká jsou. Jiří Hort prezentoval, spíše než vína z nějakých jasně definovaných poloh, produkt vyrobený pro určitý vkus, pro co nejširší množství konzumentů vína. Naprosto se netajil tím, že právě taková vína jsou jeho cílem. Že předem položí budoucím odběratelům dotaz „jak chcete aby nová část našeho sortimentu, Pinot Gris, vypadala?“ a následně i doplní, že víno je sice už prakticky hotové (na degustaci se chutnalo), ale stále jsou ještě možné některé zásahy a úpravy. Je to přístup naprosto legitimní, pokud se vinařství takto prezentuje, nehraje si na nějaké „bio“ a dá zákazníkovi jasně najevo, jak to s jeho víny vlastně je. To považuji za férové jednání.

Navíc měl Jiří Hort schopnost nadchnout dav velmi vtipnými průpovídkami a i ty technologie prezentoval tak, že ač sám nejsem příznivce podobného kouzlení ve sklepě, bavil jsem se. Když zaníceně popisuje, jak do půlky moštu šla kvasinka z Itálie, temperamentní a rychlá jedoucí na primární výraznou aromatiku, a do půlky druhé zase kvasinka z Německa, která postupovala pomale a jistěji a šla „na koncovku“, a pak to vše smíchá a super víno je tady, prostě podlehnete :o) Pro mne ta degustace byla vlastně docela zajímavá show, o všech vínech mám sice poznámky, ale sem je přepisovat nebudu (v případě zájmu klidně něco doplním, ale přijde mi to zbytečné). Většina byla slušně udělaná a bez problémů pitelná, něco mi přišlo nedotažené (kupříkladu v jeho současném elitním Chardonnay 2007 Sur Lie na bariku je dominance sudu velmi přehnaná a navíc byla kyselina odbouraná až „do ztracena“), ale obecně jsou to líbivé věci zapadající do obecného vkusu a nebudou nejspíš mít problém najít si zákazníka.

Vadilo mi vlastně jen pár drobností. Jiří Hort sice mluví o tom, že hrozny na jednotlivé odrůdy pocházejí z těch poloh (oblastí) vhodných právě pro ně, že nakupuje od velmi kvalitních pěstitelů (například pan Peřina a hrozny v „bio“ kvalitě) a v případě zájmu se dozvíte i konkrétní viniční trať, ale už nedoplní, že bio hrozen z trati U Křížku v Drnholci je vzhledem k použitým technologií pravděpodobně posunut tak, že uvádět jej prakticky nemá smyslu (možná pro srovnání s jiným vínem z této polohy, ale s kvasinkami kdo ví odkud připravenými pro určitý styl fermentace či přímo úpravu aromatu a třeba dosypání taninů opět získaných kdo ví kde je fakt jedno, jestli je to U Křížku nebo Sluneční vrch). A pak také jen tak lehce promluvil i o bio zpracování ve sklepě, které v podstatě zjednodušil na minimální používání síry a postavil na úroveň něčeho, co nezajistí pro zákazníka dostatečně bezpečný nákup (ve smyslu toho, aby obsah lahve vypadal přesně tak, jak vinař chtěl). Jinak řečeno, ač to přímo a nahlas veřejně nepadlo, filtrace (třebas i sterilní) je holt lepší :o)

Na závěr jsem neodolal a položil otázkou, kde jsou jeho hranice v „přirozenosti“ a „souladu s přírodou“, ze začátku byla odpověď trochu vyhýbavá (šla směrem co je vlastně tradiční, k sur lie, barikovým sudům atp.), ale nakonec jsem ji alespoň přibližně získal. Hortovou hranicí jsou přípravky, které nejsou „přírodní“ ale uměle chemicky vytvořené, v čemkoliv jiném problém nevidí. Takže kvasinky a taniny v pohodě, arabská guma je prý moc užitečná a ač na hraně taktéž ještě není problém. Různé speciální enzymy už prý ne, stejně jako doslazování řepným cukrem. Tak vlastně stále nevím, na dodefinování „přírodního“ a „umělého“ budu muset ještě zapracovat :o) Jiří Hort ale dokáže nadchnout, připravuje spoustu aktivit především k růžovým vínům a celkově se v propagaci vína jako takového velmi angažuje, což oceňuji. Pokud díky němu jen pár lidí začne víno pít více a trochu o něm přemýšlet, tak jedině dobře. Protože oni nakonec zkusí i nějaká další vinařství :o)

Oceňuji i to, že si pan Hort za stylem, kterým vína produkuje, stojí. Leckterá vinařství s podobným stylem výsledného produktu vám budou na degustaci stále dokola mluvit o tradici, rukopisu vinaře, terroir a kdo ví o čem dalším a nebude to upřímné, jen marketingové žvásty. Vinařství Hort má marketing postaveno mimo jiné na tom, že dokáže své technologie, cizozemské kvasinky a experimenty dobře podat. Jejich vína kupovat domů ani doporučovat dalším nebudu, vzhledem ke koncovým cenám (na degustaci byl průměr ceny jedné lahve přes 250,- Kč, při minimálním odběru 48 lahví pak bylo možno některé nenalahvované nulaosmičky zakoupit v režimu „en primeur“ levněji, ale upřímně při tomhle počtu bych to u každého slušného vinaře tak či onak viděl nějakou objemovou slevu, ať už v předobjednávce či až přijde víno na trh, takže en primeur sleva bych tomu neříkal) vždy bez problémů najdou kousky, které mi nejen budou chutnat mnohem víc, lépe se strefí do mého vkusu, ale zároveň budou připraveny postupy, které mi přijdou mnohem správnější. A budou to vína jak z ČR, tak ze zahraničí.

Po ochutnávce jsme ještě poseděli v přilehlém vinném baru s několika „vínopsavci“ nad lahvemi „konkurentů“, bavil mne Pinot Blanc 2007 od Iliase a potěšil mladičký muškát z Krásné Hory. Probíralo se všechno možné a pro svět vína určitě naprosto zásadní :o) Ale o tom třeba zase někdy příště… Zobraz celý článek...

středa 17. prosince 2008

Tři podoby Burgundska v sedmi vínech

Je tomu pár dní, co do Prahy dorazili zástupci třech vinařství z různých částí Burgundska a společně odprezentovali svá vína. Tři rozdílné oblasti a vinaři, které spojoval vlastně především společný dovozce pro ČR, Domaine R&W, se občasným pokukováním na své kolegy a vzájemném ujišťování, že to všichni vidí podobně (a troše toho zábavného a více či méně vážně myšleného špičkování), rozpovídali o Burgundsku, terroir, počasí, pohledu na různé ročníky, postupech ve vinicích i ve sklepě. O něčem bude řeč později, na úvod si neodpustím jejich pohled na v posledních dvou letech prý skoro nejčastější dotaz – jak vidí ročník 2005. V zásadě všichni se totiž shodli, že ročník je to sice výjimečný a s velkými víny, které ale tak nějak mají méně odlišné charakteristiky dle jednotlivých terroir, než by se jim líbilo (nejvíce na to upozorňoval zástupce z Chambolle-Musigny). Při té koncentraci a bohatosti ovoce (vínech „svalnatých a strukturovaných“) se prý trochu stírá půda, která je pod tím. A je vidět mnohem lépe v ročnících ne tak nabušených, typičtějších. Osobně mi více chutnají právě ty „chladnější“ a méně koncentrované roky, ale tuhle náhlou shodu mezi vinaři jsem tak trochu bral jako marketingový trik. Nulapětky v jejich sklepích skoro nenajdete, jsou beznadějně rozprodány mezi koncové zákazníky a prodejce, s odbytem měl málokdo problém a nyní přišel čas propagovat ty typičtější léta okolo a ročníky nové, ty bez aury výjimečnosti. Ze sedmi vín byla ale tři právě v nulapětce a každý si mohl udělat obrázek sám, byť tedy šlo o village záležitosti a ne demonstraci nějaký menších jednotlivých vinic.

Degustaci jsem, s lehkou obměnou, absolvoval ten den dvakrát. Jednou dopoledne (nečekaně jsem se dostal na ochutnávku pro sommeliéry restaurací v La Degustation) a podruhé večer (pro zákazníky Domaine R&W v jejich partnerské restauraci Le Pavillon), poznámky k vínům i vinařstvím budou takový lehký „kompilát“ obou akcí, s občasným doplňkem z dřívějších setkání. Samotné zástupce vinařství překvapilo, jak odlišně se na těch dvou degustacích vína projevovala, tudíž netrpím depresí, že i mé poznámky se trochu liší. A některá z těch vín byla prý vůbec nejlepší, když je pili ten den k obědu… tak nevím :o) Šlo o vinařství z kategorie těch slavnějších, s cenami (nejen) na našem trhu v kategorii „prémiové“ (tj. pro mne lahve, které spíše chutnám na degustacích a jen občas, když mne něco opravdu dostane a nemohu jinak, koupím celou láhev domů). Čest bílých vín hájila Domaine Etienne Sauzet, kterou zastupoval Benoît Riffault. V červených se prezentovalo Chambolle-Musigny v podání Domaine Comte Georges de Vogüé, ty zastupoval Jean-Luc Pépin, a dva pinoty, z Volnay a Pommardu, od Domaine Joseph Voillot, zastoupené Mikem Stevensem. Vína šla právě v tomto uvedeném pořadí, byť pan Stevens si tak trochu postěžoval, že prezentovat village Volnay po vyzrálém Les Amoureuses není úplně fér :o) Nebylo, ale vína se s tím poprala víc než slušně. Ale nejdříve tedy k šardonkám.

Domaine Etienne Sauzet
Rodinné vinařství sídlící v Puligny-Montrachet, které připravuje právě a jen bílá z okolních vinic (10ha vlastní, z dalších nakupují), ročně z jejich sklepů vyjde asi 100.000 lahví. Jako už poněkolikáté v krátké době (skoro jakoby se ohánění bio postupy stávalo stále zprofanovanější záležitostí) jsem slyšel, že vinařství používá „reasonable treatment“ vinic, tedy minimalizují chemii jak jen to jde, ale v případě krize třeba i něco stříknou. Prý experimentují i s biodynamikou, zatím ovšem jen na malém pozemku (asi 1ha) a nebylo to součástí naučeného proslovu, ale odpověď na velmi konkrétní dotaz. Na vinicích mají jak mladé výsadby (momentálně 6 let), tak keře staré až 68 let. Co se práce se sudy týče, tak vína v nich obvykle leží 10 – 12 měsíců, u village kousků jsou sudy nové maximálně z 20 procent, u Grand Cru to může vystoupat ke 45%. Víno pak stáčejí ještě na několik měsíců (až půl roku) do nerezu a teprve poté lahvují. Obvykle u nich probíhá batonáž, vína nechávají nějakou dobu na kvasnicích a promíchávají. Celkem připravují 16 různých vín (od Aligoté po vína ze čtyř Grand Cru poloh), ale pro detaily vás již odkáží do encyklopedií. Pár dalších informací o vinařství je i na webu dovozce.

Puligny-Montrachet 2005
Víno jsem chutnal jen dopoledne, projevovalo se jako velmi čisté a svěží Chardonnay s nějakým tím bílým ovocem (a v případě jablek i peckou) s minimálním vlivem dřeva, aromaticky „slinosbíhavé“ a i v chuti kyselinka velmi řízná, s krásnou delší dochutí (až do kávy, tam se sud projevil asi nejvíc), velmi živé a mladičké, ale zároveň hodně sevřené a i při zuřivém kroužení ve sklence dávalo spíše málo. Chce ležet, pořádně rozdýchat a je to víno spíše k jídlu, povedené ale cenu znatelně překračující tisícovku tu nevidím.

Chassagne-Montrachet 2005 
Naopak degustováno jen večer a mělo právě na rozdýchání více času. Vůně je klasika, ovoce se značně znatelnějším sudem proti Puligny, pěkné tóny „moře a mořské potvory“, vůně se do vás skoro zabodne, takový ten styl aromatu jako když zlomíte citronovou kůru a kapičky vám vletí do nosu. Víno má krásné pevné tělo, suché, výrazné a delší, řízná kyselina se snoubí s vlivem dřeva, víno doznívá velmi dlouho s čoko-kávovým (Kofila) dřevitým projevem. Čisté a velmi pěkné barikované Chardonnay, které má to nejlepší ještě před sebou.

Puligny-Montrachet 1er Cru „Les Folatiéres“ 2004
Hlubší barva s trochou depotu. Krásná vyzrálejší vůně, bílé ovocitá s květinovými tóny, kupa minerality, velmi komplexní sic na počátku trochu sevřená, ale vymíchávání v minutách následujících se neuvěřitelně otevírá a mění. Při lehkém zteplání se objeví výrazněji tóny sudu v podobě vanilkových rohlíčků a vzácného dřeva (balza), trochu kouře, při večerní degustaci s podivnějším tónem dřeva vlhkého. Velmi zajímavé, u mne trochu chybí „ach!“ faktor. Nádherně strukturovaná chuť s grepovou linkou kyseliny, jablka pečená se slupkou, fantastický nástup chuti, která postupně zaplní ústa a chuť dále jakoby stoupá a stává se intenzivnější, přejde do barikových čoko-káva tónu (opět Kofila) a končí naopak až slaně, mořskou vodou. Nějak si nedovedu představit, že bych to pil celý večer jen tak, pro mne to hodně volá po spárování s nějakým ideálním jídlem (a to asi spíš v restauraci). Přes stůl jsem ráno opakovaně zaslechl „typické Folatiéres“, ale to posoudit nedokážu.

Dvakrát dříve jsem chutnal ročník 2003 tohoto vína, zlatavý v barvě, opulentní, široký, vyzrálejší, sladce ovocný, s uzenými a hodně oříškovými tóny, kandovaným ovocem, máselnatý, spíše hladký než s nějakou výraznější kyselinou, s kupou ušlechtilého dřeva (takový ten styl „drahý sud“)… vlastně trochu tak, jak si já představím spíše silnější nabarikovaný Meursault než co bych čekal od Puligny. Efektní, ale tak trochu se ptám, jestli to nebylo trochu moc dřeva na spíše přezrálých hroznech…


Domaine Comte Georges de Vogüé
Asi nejslavnější vinařství ze třech prezentovaných, po mnoho generací (od roku 1450) rodinný podnik z Chambolle-Musigny , který vlastní 7.2ha z Grand Cru Musigny (7/10 celkové plochy) a 2.7ha Grand Cru Bonnes-Mares. Na Musigny mají přes půl hektaru Chardonnay, ovšem do lahví se nedostává pod označením Grand Cru (ač by teoreticky díky místu původu mohlo) a je deklasifikováno na pouhé Bourgogne Blanc (protože neexistuje AOC pro bílé Chambolle-Musigny, ať už village nebo 1er Cru). Z „technologií“ prozradil Jean-Luc kompletní odstopkování, dřevo použité „rozumně“ (považuje jej spíše za make-up), nové sudy 10-15% u Bourgogne, 15-20% u village, 30-35% pro 1er Cru a 40-45% až 18 měsíců u Grand Cru, ovšem čísla se mohou měnit podle ročníku. Obecně byla řeč spíš o podmínkách jednotlivých ročníků v kombinaci s potenciálem vinic, jak se který detail podepíše na výsledném víně. Poslouchalo se to opravdu krásně. Tohle vinařství je legenda, takže na internetu i v encyklopediích bez problémů dohledáte hromadu zajímavostí a detailů.

Chambolle-Musigny 2004
Hrozny pocházejí z polohy Les Porlottes, ale také z 1er Crus „Les Baudes“ a „Les Fuées“ (navíc z keřu 45 – 55 let starých), kterých vlastní tak málo, že je nevinifikují samostatně a systematicky deklasifikují do tohoto village. Pohled na méně hlubokou a na okrajích nazrálejší barvu prozrazuje odrůdu, přivonění pak přináší blažený úsměv. Nádherná vůně řízená ovocitostí sladkých třešní, svěží a mladistvé, efektně doplněné dřevem v podobě kouře, neuvěřitelná čistota projevu. I v chuti spíše méně plné, jemné, ale s velmi pěknou kyselinkou a dostatečným důrazem, pěkným tříslem a delší dochutí. Jsou tu drcené červené plody, mineralita, úžasná lehkost projevu. Prý je Chambolle-Musigny ženské víno... tohle bych si s nějakou dámou k osmahnuté rybě klidně dal :o)  Bohužel cena přes dva tisíce je velký úlet.

Srovnání s dříve chutnaným ročníkem 2005 zatím jasně vyznívá lépe pro 2004, nulapětka je hutnější, pěkně strukturovaná a s výrazným tříslem, velmi extraktivní, ovšem aromaticky mi to ovoce přišlo až moc přetažené, po pravdě mám v poznámkách „Tesco mladost“, což je taková moje zkratka pro až na dřeň vytaženou mladou a poněkud vulgární ovocitost leckterých supermarketových Chile či Kalifornie (byť to v tomto případě zní jako dost velká urážka). Tohle víno potřebuje hodně času se rozvinou ze své infantility, na degustaci k tomu ale nemělo příležitost.

Chambolle-Musigny 1er Cru „Les Amoureuses“ 1997
Legendární vinice, o které se často mluví jako o jasném adeptovi na Grand Cru status. Vogüé z ní obhospodařuje lehce přes půl hektaru a roční produkce bývá zhruba 160 bedýnek (tj. pod dva tisíce lahví). Sám Jean-Luc Pépin byl dost překvapen, že se na degustaci otevírá, víno neměl možnost chutnat už roky a očividně si jej ve sklence velmi užíval. A začal básnit o ročníku, který sice nebyl nějak výjimečný, ale prý byla přirozeně nízká produkce,  indiánské léto se na vínech krásně projevilo, svítilo pěkně sluníčko ale nebylo příliš horko a sucho a tak všelijak a okolo. Víno je prý na vrcholu a na něm setrvá ještě nějakých deset let. Méně hluboká a pěkně nazrálá barva, i ve vůni víno věk nezapře. Stále dostatek ovocitosti, bohaté, s kořenitými tóny a trochu ostřejší, s jemnými tóny lidské kůže, nutí vonět stále dál a zkoumat, vymícháváním se poměrně dost mění a probouzí. V chuti plnější, hladší a dlouhé, krásně vyvážené s jistou zvláštní netypickou elegancí. V ústech se krásně rozvíjí, končí sladším ovocem. Velmi zajímavé víno, pěkný zralejší pinot, ale vyložené nadšení se nedostavilo. Možná je na něj podobná degustace prostě příliš zjednodušující prostředí. Ale láhev za dvacet tisíc doma skoro určitě v klidu nepřechutnám :o) A po pravdě i v sortimentu Domaine R&W bez problémů najdu vína od 1/50 do 1/10 této ceny, která mne nadchnou víc.


Domaine Joseph Voillot
Jak Jean-Luc mluvil spíše „o počasí“, tak Mike Stevens naopak dost času věnoval postupům a technologiím zpracování. O vinařství, které zastupuje, jsme se dozvěděli třeba to, že funguje zhruba od roku 1870 a ročně připraví asi 50.000 lahví vína v 17 různých apelacích a ze 45 poloh původu hroznů, jen třeba village Volnay je mixem asi deseti míst. Vína nedostávají nějak zásadně moc dřeva, v sudech leží na kvasnicích a lahvuje se bez filtrace a čiření. Celkem zajímavá poznámka byla k redukci výnosu, která je dnes nutná k získání kvalitních vín. Podle Stevense je to kvůli zmršeným a na výnos šlechtěným klonům, v letech dávno minulých prý redukce potřeba nebyla, keř rodil tak akorát a víno mělo vše potřebné.

Volnay 2005
Výraznější barva, mladičká a až tak nějak „roztomilá“ vůně (tedy pro někoho asi tak trochu líbivka, ale pod tímhle pojmem si já představuji spíše něco vlezlého a o čem víte, u roztomilosti tak nějak podléháte a roztáváte víc podvědomě, ta reakce je automatická; v poznámkách k této lahvi asi půl roku starých jsem si ten projev popisoval jako „sexy“ a „svůdný“) s dominancí třešní v jejich kompotované podobě i s trochou dřeva, pecek. V chuti krásně suché a povedenou kyselinou, opět se veze na třešních (lehce trpčích), s pěkně dlouhým závěrem s jemným závanem hořké čokolády, ale třesně se stále drží. Prostě jako když dojíte vyzrálou třešeň a pak ještě dlouho cumláte pecku. Moc mně to baví, tohle bych chtěl pít častěji. Říkám si, že když už se u nás ne moc často podaří vytvořit opravdu elegantní a bohatý Pinot, proč tu nejsou častěji alespoň tyhle mile ovocité a svěží. Buď je to ovoce zbytečně moc přejeto dřevem, případně když už nějaký kousek alespoň trochu podobně voní, tak v chuti je podivně uhlazený až sladký, s nevýraznou kyselinou, která u tohoto Volnay naopak krásně zůstává a dává tomu švih. Je to jen o místu původu hroznů, nebo tu selhávají technologie zpracování, sběr hroznů ve vhodný moment a jejich pečlivé třídění a další nákladné záležitosti? Každopádně stát tohle víno tři stovky, tak koupím karton. Za tisícovku zvolím asi přeci jen vína trochu „dospělejší“ a méně hravá.

Pommard 1er Cru „Les Pézerolles“ 1998
Vyzrálá vůně s ovocem již na ústupu a nastupující sérií jiných tónu, až zeleninovým směrem a k tomu přihozená opečená slanina :o) Je tam kouř, vůbec taková vůně opékání, je tam aroma seníku, celek zvláštní a důrazný, ale přitom stále Pinot na první očichnutí. Pěkně vyvážená chuť, plnější ale ne nějak zbytečně opulentní, suché až trochu trpčí, s výraznějším ale nerušivým tříslem, nadprůměrně dlouhé. Zajímavé pití, ale mám obavu, že mi u něj něco uniká. Vlastně mne, jak ráno tak večer, bavilo více to běžnější Volnay. Možná je to prostě tím, že jednodušším a hravějším vínům degustace pomohou a naopak.

Inu pěkná degustace to byla, jen co je pravda. Sice mne mrzí, že většinu těch vín si na domácí popíjení jen tak nekoupím, ale alespoň tu vzniká prostor hledat vinaře méně slavné a levnější, kterým se daří vyrábět víno, jež mne nadchne podobně :o) O případné objevy (i zklamání) se samozřejmě rád podělím.

P.S. Pro další pohled na večerní ochutnávku, jednotlivá vína a setkání s těmito třemi vinařstvími doporučuji velmi povedený článek na O Víně, vyšel tam mnohem dříve, než jsem stihl spáchat své poznámky já :o) Sice jsem seděl vedle autora, se kterým se na degustacích Domaine R&W často potkávám, a některé dojmy jsme navzájem konzultovali, ale naše poznámky se přeci jen docela znatelně liší :o) Zobraz celý článek...