čtvrtek 6. listopadu 2008

První neúspěch u rýžového vína

Jak už jsem psal v úvodu jiného článku, přišla doba kvašení všeho, co vám přijde pod ruku. Jelikož na balkóně našeho bytu pěstujeme tak maximálně bylinky (ale jednou se povedlo i pár beraních rohů!) a shánět hrozny, i přes jejich nízké výkupní ceny, se mi nechtělo, rozhodl jsem se jít jinou cestou. Vzhledem k lehké úchylce pro gastronomii Japonska nám doma kvasí rýže :o) Jeden dlouhodobější projekt v množství několika málo litrů vesele bublá v demižonu a vypadá nadějně, ale ještě bude trvat pár týdnů, než bude připraven k pití (nebo vylití). Pokus druhý měl vytvořit sladké rýžové „víno“ za několik málo dní. Výsledek?

Následoval jsem receptu na jednom zahraničním blogu, jehož různé varianty se válí všude po webu. Pouze množství rýže omezil na kilogram, navíc sehnal (v téhle „glutinous“ variantě“) jen ochucenou jasmínem, prostě to byla impulzivní záležitost a nechtělo se mi jezdit po všech obchodech v okolí. Dopadlo to tragicky. Asi máme v bytě dost zimu (přiznávám, že takhle na podzim / v zimě tu udržujeme okolo 18 – 20°C), ale ten krám ne a ne uvolnit šťávu. Nakonec se to rozjelo asi za pět dní, ovšem vyprodukované množství se měřilo na mililitry. Sice se šťáva uvolňovala stále rychleji a ve výsledku by to třeba deci byla, ale celek voněl jako nakvašený rýžový nákyp s ovocem („rejžovník“) a chuť tekutiny byla… nehezká. Sladkokyselá a hnusná. Jediný kladný parametr je délka chuťového dojmu, jež byla skutečně nadprůměrná. Ale pokud je to veskrze nepříjemný pocit, tak se to myslím nepočítá :o) Kde jsem udělal chybu netuším, ale bude to kombinace blbé rýže, nevhodných kvasnic, zimy a špatně uzavřené nádoby s kvasící hmotou. Tak třeba to časem vyzkouším znovu.

Poučení: Nedůvěřujte zásadním vinným informacím na tomto blogu, protože jeho autor není schopen ani vykvasit kilo rýže :o) (až dokončí šarži č. 2, určitě o tom dá vědět)

No jo, holt ne vždy se zadaří :o) Ale jinak mám s vínem, tedy tím révovým, i dobré zážitky. Bohužel ne z výroby, ale pouze konzumace. V sobotu jsem v restauraci na malém městě narazil na láhev bílého Bourgogne ročníku 2005 od Maison Philippe Bouchard, základního Chardonnay od negociánta z Aloxe-Cortonu. Co mne překvapilo bylo, že nešlo o nějakou úplnou supermarketovou nudu, ale plnější, ovocité dobře udělané a stále svěží víno s lehkými tóny zrání a příjemnou máslovou krémovostí při trochu vyšší teplotě. Cena v restauraci byla 240,- Kč, teda „malý zázrak“ na domácí podmínky. Docela by mne zajímalo, za kolik se dá koupit mimo tu restauraci, respektive kolik budou stát nějaká jejich „vyšší“ vína. Ale nějak nemohu na žádnou aktuální nabídku narazit.

A včera večer jsem (v rámci spontánní akce „co to porazilo můj vzorek“ od dovozce jednoho z medailí oceněných vín, ale bodově prý spíš podstřeleného) pil Chardonnay od Trpělky a Oulehly, sice ne to vítězné z posledního čísla Víno Revue, ale pozdní sběr ročníku 2005. Nabušené, intenzivní koncentrované víno, plné sladkého ovoce a s dotykem minerality, podle projevu (ale tedy bylo dost pozdě a navíc to bylo po dvou odpoledních degustacích) nejspíš ponechané nějakou dobu na kvasnicích, poměrně dost dlouhé, již vyzrálé. Hodně povedené, i s jistou dávkou elegance, která tu není úplně obvyklá. Jestli by tedy mělo zvítězit nad klasickým barikovaným Burgundskem, které se v soutěži vyskytlo (a některá jsem i chutnal), tak to netuším. Osobně si myslím, že ne… rozhodně je líbivější, ale nedovolil bych si tvrdit, zda i lepší. Ale to je i o vkusu. A upřímně je dost pravděpodobné, že přesně tento styl vín má šanci na hodnocení „čtyři minuty v OIVce“ zaujmout spíš, než něco komplikovanějšího. Ale třeba je ten vítězný ročník ještě o pořádný kus kvalitativně dál :o) Ovšem i tenhle bych si rád zkusil doma a v klidu. Ve vinárně stál 410,- Kč, takže na maloobchodě by cena mohla být více než slušná. Když tak koukám na své staré záznamy, tak jsem od nich chutnal dříve jen Chardonnay 2004 v pozdním a to moc neoslovilo.

No a taky jsem si ověřil, že Cuvée Q je fajn a zajímavé pití, což bohužel vyrovnal už ne tak příjemný zážitek s extrémně řídkým a vyloženě nudným „bílé víno a nic víc“ Rulandským šedým 2006 pozdní sběr z Arcibiskupských vinných sklepů Kroměříž (původ hroznů v obci Hluk) v ten stejný den. Svět má rád vyváženost, jedno dobré víno na jedno blbé. Nějaký tip, jak nejlépe udělat bílý svařák? :o)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails