úterý 7. října 2008

Vinařství Skoupil – vinař roku?!?

Dnes tu měl být nadšený jídelní článek, ale bohužel musím dostat z hlavy včerejší degustaci, jinak bych už tu reportáž nikdy nenapsal. Nejspíš mne brzy nějaký domácí vinař přejede traktůrkem s postřiky, ale nemohu jinak. K čertu s politickou korektností a snahou nikoho neurazit, tohle je osobní blog a ne komerční časopis. Právě jsem si absolvoval degustaci 13 vzorků vinařství Petra Skoupila a bohužel hned na úvod musím říct, že udělení titulu „vinař roku“, který obdržel letos v Dobřichovicích, považuji za tragický omyl. O vinařství jsme se toho na ochutnávce dozvěděli jen něco málo (ale to nevadí, na internetu je informací dost, kdo hledá také najde), o vínech díky ochutnaným vzorkům hodně. O co šlo? Kde je problém?

Nejdříve něco k místu degustace. Byl jím Viniční altán, na tuto ochutnávku narvaný za hranici kapacity pro pohodlnou degustaci (až tak, že někteří ochutnávali z nevhodného skla, protože to degustační došlo) a tím pádem také otravně hlučný. Možná i to se podepsalo na mých dojmech, ale snad ne nijak silně. Bílá vína byla podávána spíše podchlazená, což se samozřejmě dá řešit snáze, než kdyby byla teplá.


Nejdříve se chutnalo sedm bílých a jedno rosé, následováno pěti červenými. V oblasti, která vyniká právě ve vínech červených (a sám pan Skoupil to prohlásil), trochu zvláštní poměr, ale budiž. Všechna bílá byla... bílá. A „stejná“. Samozřejmě ne úplně, každé se projevovalo trochu jinak, někde byla trocha více minerality a jinde zase ve vůni více květin nebo ovoce, ale ten styl vinaře (technologie zpracování) byl natolik výrazný, že znatelně stíral projev odrůd a míst původu. Všechna měla hlubší barvu, byla korektní, obvykle technicky velmi dobře zvládnutá, slušně pitelná. Pokud pominu úlet v podobě kabinetní mullerky na 10.5% alkoholu a s 30 gramy cukru, tak i chuťove vyvážená. Ale přímočará, jednoduchá, nezajímavá, bez nějaké jiskry čehokoliv navíc za hranici tohoto základu. Chápu, že někoho tahle jednoduchost a snadná pitelnost osloví, své místo na trhu to asi má, ale jde naprosto mimo mne. Chápu, proč všechna ta vína měla na Vinaři roku přes 80 bodů a povedenější červená je katapultovala na vrchol (zhruba 84 bodů v průměru), ale i tak to cosi o našich soutěžích (ať už s částí zahraniční poroty či bez ní) a úrovni vinařství něco vypovídá. Z bílých bych si prostě nekoupil ani jedno, to už raději kabinetní rosé Zweigelt/Rulandské modré, malinovo-jahodovo-jogurtové, jednoduché a svěží a opět krásně pitelné, ale alespoň jsem z něj neměl pocit, že si hraje na něco víc než čím je.

Červená? Lepší, i kdyby jen tím, že nebyla úplně nudná (= nepřipadala mi tolik ohnutá do nějaké schematické podoby). Pozdní sběr Svatovavřinecké 2006 je výrazně ovocitý, svěží, ale ke konci dost nepříjemně hořký. Rulandské modré 2006 v pozdním (tratě neuvádím, vinař je krom asi dvou vzorků neříkal a v degustačním pořádku nejsou, na fotkách lahví je ale pro případné zájemce mám) má přímočaře odrůdový projev ve vůni a mohlo být docela fajn, kdyby ho neodstřelil výrazný alkohol (14.5% a zbytek vína se s ním nesrovná) a celková hrubost a opět znatelná hořkost ke konci.

V trudomyslnosti večera zazářil Cabernet Sauvignon 2006 výběr z hroznů v bariku (30% nové a zbytek použité sudy Mercier), navíc s přídavkem 10% Cabernetu Franc (Skoupil ho má asi 1000 hlav a používá jen takto do směsí). Víno s výraznou ovocitostí prolnutou medicínskými tóny a sudem a alkoholem, komplikovanější, s plnějším a pěkně strukturovaným tělem, „hladkým“ (tj. neškrábavým) tříslem, delší. Hodně slušné, navíc mladičké a s potenciálem dále zrát. Bohužel cena 380,- Kč po degustační slevě je poněkud mimo realitu (ale víno se prodá i tak, to je mi jasné) současné nabídky na našem trhu. A navíc je mi trapně, že i přes mé neustálé poznámky „Cabernet na Moravu nepatří“ mi zase chutnal nejvíc právě ten. No nic.

Barikový (starší sudy, Mercier a odněkud z Rumunska) Zweigelt 2006 v pozdním překvapil hutnějším projevem kvasících švestek a až „hnijících citrusů“ (mám to často u vín z až přezrálých hroznů, taková štiplavější „už moc“ ovocitost) a výraznou živočišností. V chuti peckoviny, dost kyselin, běžná dochuť. Ujde, ale nějak víc nezaujalo. Vlastně mnohem méně než Frankovka 2006 ve výběru, která alespoň pobavila tím, že jedna láhev byla rozjetá (jablka ve vůni i chuti) a druhá zase se znatelným korkem. A já opravdu neměl sil prosit o třetí, když se k tomu neměl ani nikdo okolo. Frankovce to prostě tenhle večer nevyšlo.

A dozvěděli jsme se spoustu informací o soutěžích, co vše už je vyprodáno a tak různě a všelijak okolo. Ale já se zákazníkem prostě nestanu. Nechápu to. Skutečně je tohle styl produkce, který dneska letí? Sedím tu s lahví vína jiného vinaře (abych si ověřil, jestli dneska nejsou nějaké fleky na slunci a chutná mi alespoň něco; a je to Morava, kdyby někdo chtěl obviňovat tímhle směrem), pochutnávám si a píšu tenhle naštvaný, subjektivně-neobjektivní pamflet. Zklamán z vín, která byla většinou úplně v pořádku, ale vyloženě nudná a obyčejná. A mám sto chutí zavolat do hotelu, kde jsem v sobotu a v neděli pil „svatovavřinecké od Skoupila“, které bylo moc dobré (ale rozlévané, láhev jsem nikdy neviděl) a předčilo vlastně cokoliv (krom toho Cabernetu) z dneška. Co to tam vlastně zákazníkům rozlévají?! :o)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails