pondělí 4. srpna 2008

Dvě příjemná letní překvapení

Po víkendu v mém rodném městečku, které bohužel leží ve vyloženě nevinorodém kraji (tuším nejblíže jsou vinice na Kuksu, pil jsem i cosi z Hořic v Podkrkonoší ze zdejších červených půd, ale byla to dost tragédie), přesto přináším dvě vyloženě kladné vinné zprávy. V jednom místním restaurantu mají konečně více než přijatelný (a to i cenově) vinný lístek a prakticky každou láhev nabízejí i po sklence. Takže slušná nabídka (ovšem bez tradičního tragického předražení) už se dostává i mimo Prahu a další největší města v ČR. Konečně! :o) Snad to nebyla jen nějaká úplná náhoda a podobný trend lze pozorovat i jinde. No a druhou zprávou je, že jsem si trochu poopravil negativní mínění o dvou našich vinařstvích…

Je zajímavé, že od obou jsem dříve pil jen jejich spíše vyšší řady nebo vysoké přívlastky, a obě příjemná překvapení naopak reprezentují vína základní. Prvním je zemské Chardonnay ročníku 2005 od vinařství Krist. Z jeho elitních vín jsem měl vždy „ulepený“ dojem a hlavně mi vadila jakási falešnost, pouťovost, přetechnizované natlačení do nějaké podoby. Prostě na mne nepůsobila poctivě. Tahle šardonka je naopak velmi čistě udělané víno, aromaticky výrazné a odrůdu prozrazující, byť místo původu bych si neodvážil ani tipoval (působí skutečně „internacionálně“). Ovocité, svěží, s vlastně dost pěkně strukturovaným tělem, příjemně dlouhé, harmonické, skvěle pitelné. Za stovku je to víno, které bych si dovedl skvěle představit do gastronomie a dá se pít i jen tak, v tomhle horku na osvěžení. Nic, z čeho bych lezl po zdi, ale dost dobře udělané víno.
Dvě špatné restaurační zkušenosti jsem měl před dvěma lety s víny z „vinařského domu“ VINOHRAD CZ a od té doby je nechutnal. Opět v restauraci se mi dostala do rukou a sklenky jejich Frankovka 2007 ze základní řady „Flora Pálava“, u červeného vína v raritně viděném přívlastku „kabinet“. V hezké lahvi, se sice hodně barevnou, ale moderní a pěknou vinětou (obtáčí celou láhev, obsahuje hromadu informací ale zamlčuje vinici, byť jinak původ hroznů na Pálavě akcentuje hodně; naštěstí lze vinici dohledat na webu – jedná se o hornověstickou Pod Martinkou). Víno jiskřivě rubínové barvy, s ovocitou vůni především peckovin (švestky) a výraznými květinovými tóny, v chuti šťavnaté, vyvážené, hebké s vyhlazeným tříslem a překvapivě plnější, kabinet bych určitě netipoval. Krásně pitelné víno, které sice nemá žádné komplexní sofistikované vůně či chutě navíc nad ten primární základ, ale opět nejen do gastronomie výborné. A v restauraci bylo navíc cenově pod dvě stovky (na webu vinařství za 142,- Kč), být takovéhle mile nízké navýšení cen běžné i jinde, chodím do restaurací na víno mnohem častěji…

Tolik k dnešnímu dni uprostřed prázdnin a dovolených, trochu více pocitově a vlastně bez pořádných poznámek a spíše co jsem si tak pamatoval, ta vína jsem si jen tak užil a netrápil se škrábáním do notýsku. Stejně mám pocit, že v tyhle dny bude zápisek číst málokdo a vlastně to píšu spíš pro sebe, jako takový deníček :o)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails