středa 23. července 2008

La Salle de Poujeaux 1999

A máme tu další kolo poznávací výpravy po zajímavých a cenově dostupných vínech z Bordeaux, či přesněji z Médocu. Dnes to bude druhé víno Château Poujeaux, jednoho z představitelů klasifikace Cru Bourgeois, v roce 2003 s přídomkem Exceptionnel (jejichž platnost byla v roce 2007 definitivně anulována a celá logika značení Cru Bourgeois se podle všeho změní v hodnocení jednotlivých vín toho kterého ročníku na základě degustace). Château, které opřádají historky ze slepých degustací, kde tento David poráží všemožné Grand Cru Goliáše. Před pár týdny jsem z „archivu“ vylovil láhev, která tam vůbec neměla co dělat. Šlo o La Salle de Poujeaux ročníku 1999, o kterém jsem již před více než rokem psal, že je spíše za zenitem. Z nějakého důvodu jsem druhou vlastněnou láhev založil a nevypil. Takže využiji této příležitosti, částečně okopíruji a lehce poupravím původní článek z února 2007 psaný pro O Víně, který zároveň doplním o nové degustační poznámky. Stala se z vína již úplná mrtvolka, nebo se další rok moc nepodepsal?

Jednou z částí Médocu, kde se nenachází žádné víno klasifikované jako Grand Cru Classée, je Moulis. Ovšem to neznamená, že se tu nedělají skvělá vína. V nejzajímavější části Moulisu, poblíž Poujeaux, najdeme hned dvě vína, která by si do klasifikace klidně vejít mohla Jsou to Château Chasse-Spleen a Château Poujeaux. Více o malém nadšení z mladého ročníku Chasse-Spleen se dočtete v nedávné recenzi. Dnes je ovšem na řadě druhé víno z Poujeaux.


Za sedmero řekami aneb historie na úvod
A začneme v 16. století, kdy pozemky pod názvem „La Salle de Poujeaux“ (Síň Poujeaux?) vlastnil Gaston de L'Isle, pozdější majitel Château Latour. V následujících desetiletích a stoletích vlastnilo pozemky mnoho různých osob, mimo jiné třeba majitel Château Beychevelle Marquis de Brassier. Vinice jsou vysazovány v průběhu 18. století a od roku 1806 je panství majetkem rodiny Castaing, která zde vládne do roku 1880. Právě v tomto roce dochází k rozdělení pozemku na tři části jednotlivým potomkům rodiny, navíc jsou mnohé vinice vyklučeny a na pozemcích se pěstuje obilí a další plodiny. Roku 1920 zakoupil jednu z třetin François Theil a během příštích desetiletí jeho syn Jean zasvětil čas a energii znovusestavení kompletního pozemku, čehož dosáhl připojením Poujeaux-Thibaut v roce 1957. Když roku 1981 Jean Theil zemřel, převzali otěže jeho tři synové – Philippe, Jean-Pierre a Francois. Roku 1997 zakládají „Société Anonyme Jean THEIL“, pod kterým spravují pozemky a připravují víno. Nedávno rozšířili území o dalších 10 ha, investovali do barikových sudů a pečlivější selekce na vinici.

Když jsem v anotaci k článku mluvil o tom, že Poujeaux (neplést s mnoha Château se jménem obce Poujeaux v názvu, Château Poujeaux je jen jedno!) je Davidem, který na slepých degustacích poráží Grand Cru Goliáše, odkazoval jsem především ke staré historce, kdy si famózní ročník 1953 spletl baron Rothschild se svým vlastním 1er Cru Classé, Lafite Rothschild.

Vinice, technologie, hodnocené víno...
Vinice Château Poujeaux leží na východním konci Moulisu, jedná se o celistvý blok 52 ha vysázených na štěrkovité půdě. Odrůdové složení je 50 % Cabernet Sauvignon, 40 % Merlot, 5 % Cabernet Franc a 5 % Petit-Verdot. Hustota výsadby je pak poměrně vysoká, 10.000 hlav na ha, stejně jako je vysoké průměrné stáří keřů – 35 let. Château Poujeaux používá pro fermentaci, jak dřevěné sudy, tak betonové nádrže a nerezové tanky, vše s kontrolovanou teplotou. Byť nyní se vše posunuje směrem k nerezu. Fermentace a macerace na slupkách trvá čtyři týdny, následuje zrání v barikových sudech, z nichž polovina je obnovována každý rok. Neprovádí se žádná filtrace, víno se čistí přečerpávání a čiří vaječnými bílky. Každý rok se produkuje něco pod 30.000 beden (po 12 lahvích) prvního vína, společně s druhým – „La Salle de Poujeaux“. A právě to ochutnáme...

Ambaláž nepřekvapí, zelená bordó láhev je uzavřena plným korkem délky 50 mm (značně prosáklým) pod kovovou záklopkou (měkčí typ). Korek po vytažení a přičichnutí evokuje sušené švestky, hruškový džus a vůbec takové ty vůně zpracovaného podzimního ovoce. Viněta mne neuráží ani neoslovuje, je spíše obyčejná. První víno se jasně odlišuje a jeho viněta je naopak velmi pěkná. Přikládám obrázek obou.

Hodnocení z února 2007
Barva vína je stále velmi vysoká, temně rudé tóny ale plynule přecházejí do nazrálé barvy terakoty až světlounce oranžové na okrajích. Vzhledem ke stáří a tomu, že víno nebylo filtrováno, v něm občas plují drobné částečky vysráženého barviva a usazenin, ničemu však nevadí. Vůně je hned po otevření agresivně alkoholová, se směsí apatyky a živočišnosti. Strohá a drsná. Víno jde na dvě hodiny do karafy a hle... jistá hrubost až agresivita přetrvávají, ale otevírají se další úrovně. Vůně je temná, především lesní ovoce, višně a nazrálé tóny. Přidávají se jemné tóny vzácného dřeva a překvapivě málo výrazně (je vyloženě k hledání) se projevuje ležení v barikovém sudu. Hezké. V prázdné sklence po nějaké době spíše nezajímavé aroma. Chuť je stále především docela ovocná, tělo středně plné. Víno je trochu trpčí, o slovo se hlásí kyselina. Je opravdu hezky nazrálé, i když možná už lehce za zenitem a ztrácí na harmonii. Třísloviny jsou znát jen trochu v závěru, než přijde ke slovu střední až delší, taková hezky uzená, dochuť. Víno je stále pěkné, ale ideální spíše k jídlu než jen tak samotné. Prodejce píše, že víno se než jako Bordeaux „spíše jeví jako dobře zralé burgundské“. Nevím, já bych přirovnával k až zbytečně dlouho archivovanému vínu z Riojy (nějaká lehčí Crianza uložená třeba 8 let). O typickou ukázku, jak zrají Bordeaux, tedy spíše nejde.

Hodnocení z konce února 2008
Barva souhlasí, zde se prakticky nic nezměnilo. Ve vůni přezrálá ovocitost až ovocný džem, podivné tóny připomínající bakelit, trochu apatyka. Ale celkově spíše nalomené a na drastickém sestupu. V chuti středně plné, trpčí s velmi výraznou kyselinou, úplně vyhlazené tříslo a celkově víno, které už to má za sebou. Jinak řečeno – za ten rok se dost zhoršilo. Momentálně už bych ho rozhodně k testování nedoporučil. Závěr z loňského roku (myslím, že toto víno má svůj vrchol již za sebou, přesto bych ho neváhal doporučit. Ještě určitě další rok se nějak výrazně nezmění a leckoho potěší. Já si ho rád otevřu znovu.) mi tedy úplně nevyšel :o) To jen taková informace pro ty, kteří nehledí na text v patičce tohoto blogu a zakoupí nějaké víno dle mé rady :o) Na druhou stranu za těch 285,- Kč za láhev to byl zajímavý test, jak se pozvolný sestup kvality po překročení vrcholu lahvové zralosti může změnit ve strmý pád.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails