čtvrtek 31. července 2008

La Cuvée 2005 od Léona Beyera

Čeká mne menší zásilka vín z Alsaska a tak pomalu odpíjím dříve naskladněné zásoby. Včera padl los na La Cuvée od Léona Beyera, směs několika odrůd Alsaska, o které jsem tu psal už dříve, ovšem v souvislosti s velmi horkým ročníkem 2003. Ale nějaké další detaily v článku najdete. Ročník 2005 je přeci jen mnohem klasičtější, ale detaily z Beyerova webu přeložím až u některého jejich čistého ryzlinku :o) Cuvée pochází z vápencovo-jílovitých vinic v okolí Eguisheimu, z méně prestižních poloh či mladších keřů, a uváděné složení je 20-30% Muscat, 30-50% Riesling, Pinot Blanc a Sylvaner. Na webu se lze dále dozvědět, že produkce ročníku 2005 byla 35.600 lahví, doporučená teplota konzumace je okolo 10°C a potenciál zrání někde kolem čtyř let, takže víno by mělo být více méně na svém vrcholu.

Zelená alsaská láhev, kovová záklopka a plný kvalitnější korek, u Beyerů na tomhle nešetří ani pro svá nejzákladnější vína. Viněta mi stylově moc nesedí, vám třeba bude, fotku tu máte. Barva vína hodně „neutrální“ žlutá, ne zlatavá, ne se zelenkavým nádechem. Očekávat, jak je v Alsasku zvykem, jednoodrůdové víno a ne směs, tak ve vůni hodně tápu, jakou odrůdu tipnout. Vůně se dost mění v závislosti na teplotě, dominují květinové tóny, po dlouhé době cítím „ryzlinkový“ lipový květ (v čistém ryzlinku jsem ho nenašel ani nepamatuji), nacházím tam vůni máty a mandarinkového kompotu. Prostě nacpěte mátu do kompotu, zalijte lipovým čajem a tak nějak to voní :o) Ale velmi jemně, čistě, svěže. Taková je i chuť, spíše lehčí, s pikantní kyselinou a kořenitými tóny, na svou lehkost překvapivě dlouhá a se závěrečnou linkou snad jablečné slupky či i pecičky. Ani nevím proč, ale chuťově mi to připomínalo (ale jsou to hodně staré vzpomínky) bílá vína z Vinařství rodiny Cíchovy v Blatnici. Ale žádné doma na přímý srovnávací test jsem neměl.

Lehké, svěží víno, výborné na dnešní horké dny a zároveň poměrně univerzální doprovod k mnoha jídlům, kterému u mne pomáhá snaha „najít v něm něco víc, protože je to Beyer“. Na slepé degustaci by u mne skončilo jako lehký nadprůměr v bílých na běžné pití. Zaplatil jsem za něj 280,- Kč a za tyhle peníze je to sice zajímavá zkušenost se směsí z Alsaska, ale pro nákup dalších lahví strašně moc.
Zobraz celý článek...

středa 30. července 2008

Voda ve vašem víně

Skoro jako součást reklamní kampaně na film Bottle Shock, který jde do kin již za pár dní, působí aktuální zpráva, že slavné 2éme Cru Classé z Bordeaux, Château Cos d'Estournel, kupuje za blíže nespecifikovanou částku (mluví se o 110 milionech dolarů) Château Montelena v údolí Napa. Právě Chardonnay z Monteleny zvítězilo v roce 1976 v „Judgement of Paris“, slepém srovnání vín Francie a Kalifornie, o kterém pojednává film Bottle Shock. Ostatně ukázky z něj najdete v jednom starším článku. Jean-Guillaume Prats (manažer Cos d'Estournel) bude nyní moct do Wine Spectatoru ve svých blogových zápiscích psát nejen o vývoji vín v Bordeaux, ale začne jim fušovat i do Napa Valley :o) Vtipný na tom je i fakt, že jedno z prvních promítání Bottle Shocku proběhle venku před zdmi Château Montelena. Inu co, investoři z USA nakupují vinařství ve Francii a naopak ti z Francie si vybírají špičkové usedlosti z USA a dosahují na nich hodně pěkných výsledků. Ovšem tahle zpráva o nákupu château mne přivedla na zajímavou diskusi ohledně jednoho „veřejného tajemství“ vinařství v Kalifornii…

Běžnou praxí především v Evropě, pokud počasí či kvalita vinice nedovolí hroznům dozrát do ideálního stavu, je přidání nějakého toho kila cukru (či moštového koncentrátu) nebo naopak kyselin. Cukr se přeci jen do výsledného vína zapracuje asi o něco lépe než ty přidané kyseliny, ale obě metody jsou tu už hodně dlouho a nevyhýbají se žádné z vinařských oblastí. V USA je zase „oblíbeným sportem“ (případně diktátem horkého roku) nechávat hrozny vyzrát do takové podoby, že při kvašení je nutné ředit mošt vodou, aby se výsledek vůbec dal pít a kvasinky přežily tak dlouho, že víno prokvasí do sucha. Jeden z bodů „California Administrative Code“ (protože vinařské zákony v USA jsou dost… benevolentní) říká, že je povoleno přidávat vodu právě a jen do takového množství, aby se zabránilo zastavení fermentace. Ale realitou je spíše „ředění“ vína na snesitelné množství alkoholu. A není to případ jen supermarketovek, k této technologii se přiznávají i významná vinařství s dost drahými víny.

Jak se na to dívají odborníci z našich krajů (kteří, pravda, zatím asi ředit nemusí…)? Je přidaná voda větší zlo než cukr či kyseliny? Nebo pro vás vína připravená za použití těchto technologií a postupů, včetně záležitostí jako reverzní osmóza, spadají vyloženě do kategorie „technologická“ a smysl pro vás mají jen ta „přírodní“, kdy nic podobného nebylo nutné použít? Kde je hranice „příliš velkého zásahu“ při přípravě vína, aby se změnilo z přírodního produktu na něco jiného?
Zobraz celý článek...

úterý 29. července 2008

Ryzlink Rýnský 2004 od Mikrosu

Vinařství Mikrosvín Mikulov bylo po dlouhou dobu považováno (alespoň jsem tento silný pocit získal třeba na O Víně) za jednoho z vůbec nejlepších producentů bílých vín na Moravě a špičku ve Vlašském ryzlinku. Přiznám se, že jejich vlašákům jsem podléhal a podléhám stále rád, když narazím na nějaké suché kousky. Lehké vymizení Mikrosu z mých pravidelných konzumací bylo způsobeno změnou sklepmistra, pohlcením firmy velkovýrobcem Moravské vinařské závody Bzenec (byť i ti dělají někdy dost zajímavá vína) a především trvalým a vzestupem zbytkových cukrů, doprovázených výrazným vzestupem cen. Dnes jejich vína vlastně chutnám spíše na degustacích a doma otevírám různě se objevující archivy. Posledním z nich byl Ryzlink Rýnský 2004 výběr z hroznů z mikulovské trati „Za cihelnou“. Víno jsem zakoupil tuším právě po nadšených ovacích na webu (spíše než po ochutnávce, to by padlo dříve; bylo i v Salonu vín 2005/2006, ale v tehdejších na web přepsaných poznámkách ho nemám a ty papírové nenašel), ale pak okolo něj chodil skoro dva roky, pravidelně na něj narážel mezi jinými ryzlinky a nikdy neotevřel. Důvodem byl nápis „polosladké“, prostě se mi k jídlům nic tohoto typu nehodilo. Padnul až nedávno, bez snahy o snoubení jen tak k jakýmsi zapečeným těstovinám. A tak jsem zjistil, že polosladkosti se v tomto případě nebylo nutné bát a docela lituji, že nemám další láhev…

Na úvod několik technických informací o vinici, posbíraných různě po netu. Jižní expozice se sklonem až 15 %, částečně vytrasovaná. Půda hlinitá obsahující hodně vápníku. Výsadba je z větší části z počátku 90. let, nachází se zde odrůdy Sauvignon Blanc, Svatovavřinecké, Ryzlink Rýnský, Pinot Noir a trochu též Veltlínské zelené. Na mapce si můžete vinici najít ZDE.

O ambaláži se nebudu moc rozepisovat, Mikros ji měl vždy zvládnutou dost dobře, jejich viněty se mi líbí a ostatně tu máte fotku. Láhev je lehce zkosený zelený typ bordeaux, záklopka plastová a korek kratší plný. Dost zajímavý je ovšem popis analytických hodnot vína – 9,1 g/l kyselin, 26,2 g/l bezcukerného extraktu a 19,8 g/l cukru, společně s 13,9 % alkoholu. Papírově to vypadá to na pořádně nadupané víno. Barva je hlubší, nazlátlá a jiskrná, velmi pěkná. Vůně doslova exploduje, jde o medově nazrálou podobu ryzlinku s výrazným projevem kořenitosti. Objevuje se bohatá záplava delikátních květinových vůní, přezrálých hroznů a bylinek. Ne úplně ten styl co preferuji, ale skvělé. Chuť je plná, v úvodu vyšší cukr zaznamenáte, ale pak si s ním pikantní až citrusová kyselinka krásně poradí. Víno má pevnou strukturu, všechny složky působí harmonicky, vysoký alkohol nevylézá, přeslazený lepkavý dojem se nekoná. Delší dochuť jen vše podtrhne. Tak trochu typ ryzlinku, jaký umí vyrobit třeba v Německu (ani ne tak aromatickým profilem, jako spíš kombinací kyselin a cukru), ale zde se to obvykle nedaří (= víno je buď suché, nebo ulepené). Tentokrát to vyšlo. A pokud správně koukám, tak před dvěma a půl roky mne stála láhev něco přes 250,- Kč. Za tyhle peníze bych si dnes asi ještě nějakou koupil…
Zobraz celý článek...

pondělí 28. července 2008

Nahradí mělnické vinice domky?

Zhruba pod tímhle titulkem informovala o současné žádosti o změnu územního plánu TV Prima a následně se mi podařilo vyzískat několik dalších informací z regionálního vydání MF Dnes. V zásadě se jedná o to, že z vinice přímo uvnitř města známé pod historickým jménem „Na Svini“ (toto jméno je používáno v článku MF Dnes a bylo i v televizi, ale oficiálním současným jménem je myslím „Městská“, pokud správně hledám v mapách; vinice leží ZDE) by se měla změnit na smíšené obytné území a park. Celé to bohužel vypadá jako nepříjemný boj právě se rozvádějících Jiřího a Bettiny Lobkowiczových. A i když má žádost spíše malou šanci na úspěch, vrhá dost nepříjemné světlo na případnou budoucnost vín ze zámeckého vinařství, pokud budou podobné spory pokračovat. Jdu vylovit nějakou jejich láhev, snad tu ještě něco mám. A přikládám přepis toho textu z MF Dnes, společně s jednou starší fotkou soutoku Labe a Vltavy v době povodní, foceno z místa nad vinicí Sv. Ludmila (dnes taktéž označeno jako Městská).



Mělník - Z historických a unikátních vinic Na Svini v Mělníku možná budou stavební parcely, na kterých vyrostou nové rodinné domy. Vlastníci vinic, rodina Lobkowiczů, požádala město o změnu územního plánu. Z funkční vinice, která má v Mělníku nejméně dvousetletou historii, by mělo být smíšené obytné území a park. Proti jsou památkáři i komise životního prostředí města. Nyní o ní budou rozhodovat mělničtí zastupitelé.

O změnu územního plánu požádala rodina Lobkowiczů už letos na jaře. Z vinice Na Svini by chtěla mít park a zejména byty s obchůdky či kancelářemi, stejně jako z nedalekého parku mezi ulicemi Legionářů a Zádušní. Vinice Na Svini patří Bettině Lobkowicz, je zapsána jako majitelka v katastru nemovitostí, park jejímu manželovi Jiřímu. O změnu územního plánu požádal s největší pravděpodobností jen Jiří Lobkowicz. „O nic jsem nežádala, o ničem nevím,“ uvedla Bettina Lobkowicz, která se s manželem rozvádí. Zmínila se, že napadl smlouvy, podle kterých jí vinice náleží. „Chtěl po mně ty vinice zpátky, tak z nich asi chce udělat stavební parcely,“ poznamenala. Co přesně Jiří Lobkowicz s vinicemi zamýšlí, není jasné. Už dva týdny ho není možné zastihnout. Na otázky, které si nechal zaslat e-mailem, neodpověděl.

Likvidací vinice Na Svini, která je zanesená v historických mapách stejně jako soutok řek nebo zámek, by podle památkářů znamenala kulturně - historickou škodu. Vinice je totiž součástí jedinečného obrazu středočeské krajiny. Navíc dotvářejí výjimečný charakter města.

„Poloha vinice je jedním z posledních dokladů podoby periferie města,“ uvedl vedoucí oddělení památkové péče Jiří Dohnal. Doplnil, že vinice existují v Mělníku od raného středověku a jejich likvidací by se zničila mělnická kulturní dominanta. „Vinice lze považovat za nejstarší a nejcharakterističtější doklady lidské činnosti,“ doplnil šéf mělnických památkářů. Vinice je podle něj nutné zachovat. „Se změnou územního plánu v tomto případě nesouhlasíme,“ uzavřel Dohnal.

Zastupitelům změnu vinice a parku na stavební parcelu nedoporučila ani komise životního prostředí. „Stávající park je plně funkční, využívaný, se vzrostlou zelení a dobře přístupný,“ uvedl vedoucí odboru životního prostředí mělnické radnice a člen komise Ctirad Mikeš. I podle něj by změna části vinice na park změnila charakter jedné části města. „Vzrostlé stromy by v budoucnu ovlivnily i charakteristickou siluetu města při pohledu ze severního a západního směru,“ vysvětlil úředník.

Lidé se přesto obávají, zda i přes nesouhlas památkářů zastupitelé změnu územního plánu neodhlasují. „Baráky by se mi v tom místě rozhodně nelíbily. Chápu ale, že jestli je park soukromý pozemek, že s ním chce vlastník taky tak nakládat,“ uvedl Jan Novák, který ve městě žije padesát let.

Šance, že návrh projde, je mizivá. Potvrdil to zastupitel Radim Vajchr. „I kdyby město sebevíce chtělo změnu udělat, nemůže. Jestliže je stanovisko památkářů negativní, nelze hlasovat proti orgánu státní správy,“ zdůraznil Vajchr. Podle něj je nemyslitelné likvidovat historickou vinici. „Navíc je chráněný i horizont pohledu na město. Kdyby tam vyrostlo cokoli, tak to siluetu města naruší,“ poznamenal Radim Vajchr.

„Vinice lze považovat za nejstarší a nejcharakterističtější doklady lidské činnosti.“ šéf mělnických památkářů Jiří Dohnal

Regionální mutace | Mladá fronta DNES - střední čechy (střed)
Autor: LUCIE ZIKMUNDOVÁ
Zobraz celý článek...

pátek 25. července 2008

Ideál vína – poměřovat podle něho?

V poslední době jsem otevřel pár vín, o kterých vůbec nevěděl, co napsat. Degustační poznámky sice mám, ale nějak nemám chuť z nich vytvářet nějaký článek. Smysl by měl možná ten balík faktů o vinařstvích v úvodu. Asi sem hodím jako varování nějaké ty vyloženě šílené záležitosti, případně naopak vína „velmi dobrá, ale co mne nezasáhla“. Všechna ta průměrná pití snad i vynechám, nemělo by to smysl. A nebo sestavím nějaký souhrnný článek. O sázkách na jistotu, kterými jsem proložil ne úplně ideální vinné zážitky, jsem tu už většinou psal. Vlastně v posledních týdnech čím dál častěji sahám po osvědčených klasikách, spíše než že bych objevoval něco nového. Tak trochu je tenhle můj současný stav dobrým důvodem, proč odkázat na článek, který uveřejnil P.J. na O Víně…

Pod jménem „Ideál vína – poměřovat podle něho?“ najdete výbornou úvahu, kterou vřele doporučuji všem vinným nadšencům, těm se sklony o víně něco psát a hodnotit jej obzvlášť. Text původně vyšel ve Vinařském obzoru a mimo jiné možnost interakce se čtenáři je důvodem, proč se nyní objevil i na webu. Že to mělo smysl ukazuje dost zajímavá a překvapivě tematická diskuze. Takže hurá na O Víně, ode mne se tu už dneska nic víc nedozvíte. K tématu zmíněného článku se tady vyjadřuji průběžně :o)

P.S. O víkendu zase mají začít vyloženě horké letní dny, takže kdyby se tu náhodou neobjevil žádný další příspěvek, tak mne to buď zabilo, nebo ležím zavřen někde v chladném sklepě s lahví vína a knížkou :o)
Zobraz celý článek...

čtvrtek 24. července 2008

Jak chutná vinný olej?

Degustovat víno je zábava! S destiláty je to podobné, dovedu si představit i příjemný čas při testování řekněme různých druhů kávy. Docela se dá zvládnout ochutnávání olivových olejů, s kouskem bagetky rozhodně. Těm, kteří musí hodnotit v řadě třeba třicet různých hořčic či láků do okurek, tedy rozhodně nezávidím. Ale k čemu tenhle úvod? Dostala se mi do rukou láhev oleje, který je vyroben lisováním zrnek z bobulí vinné révy. Možná je to už roky běžná součást vaší kuchyně, ale pro mne to byla novinka. A tak jsem ochutnal i samostatně, abych věděl, jak chutná mimo salát či osmažený v jídle. Výsledky ostatně najdete dále v článku. Při té příležitosti jsem přechutnal i další doma dostupné oleje, jako třeba slunečnicový Vegetol. Po pravdě… moc velká zábava srkat tyhle záležitostí není. Ale svým způsobem je to zajímavá zkušenost. Kolik různých přísad cpete do jídel bez toho, abyste vyzkoušeli, jaká je vlastně jejich samostatná chuť?

Ale zpět k vinnému oleji. Ten, který skončil u nás doma, je litrovka původem z Itálie, konkrétně od velkovýrobce Olitalia. Popis výrobku na webu a lahvi hovoří o nízkém obsahu nasycených tuků a úplné nepřítomnosti cholesterolu. Zajímavostí je (u některých typů vinného oleje) velmi vysoké teplota, při které olej začíná kouřit, a tudíž vhodnost na smažení, grilování atp. Já ho stejně chutnal jen kvůli vztahu k vinným hroznům, ty zdravotní a technické benefity mne zas až tolik nezajímají :o) Olej voní i chutná trochu oříškově, je spíše lehčí a trochu řidší, hodně jemný. Kouzlo olivového nemá, ale nepůsobí úplně nudně (třeba jako ten Vegetol :o)  Jakýkoliv vztah k vínu v senzorice samozřejmě vůbec není, na salát si ho ale představit dovedu.  A telecí se na něm osmažilo krásně, prostě nová zkušenost a universální olej do sbírky. Ze zbytků po výrobě vína ale stejně ocením spíše dobrou Grappu! :o)



Na videu výše můžete vidět zajímavý exkurz do výroby vinného oleje v Německu, hezky z peciček po Ryzlinku. Jedna láhev z tuny hroznů! A hezky pěšky nošených po strmých svazích vinic.
Zobraz celý článek...

středa 23. července 2008

La Salle de Poujeaux 1999

A máme tu další kolo poznávací výpravy po zajímavých a cenově dostupných vínech z Bordeaux, či přesněji z Médocu. Dnes to bude druhé víno Château Poujeaux, jednoho z představitelů klasifikace Cru Bourgeois, v roce 2003 s přídomkem Exceptionnel (jejichž platnost byla v roce 2007 definitivně anulována a celá logika značení Cru Bourgeois se podle všeho změní v hodnocení jednotlivých vín toho kterého ročníku na základě degustace). Château, které opřádají historky ze slepých degustací, kde tento David poráží všemožné Grand Cru Goliáše. Před pár týdny jsem z „archivu“ vylovil láhev, která tam vůbec neměla co dělat. Šlo o La Salle de Poujeaux ročníku 1999, o kterém jsem již před více než rokem psal, že je spíše za zenitem. Z nějakého důvodu jsem druhou vlastněnou láhev založil a nevypil. Takže využiji této příležitosti, částečně okopíruji a lehce poupravím původní článek z února 2007 psaný pro O Víně, který zároveň doplním o nové degustační poznámky. Stala se z vína již úplná mrtvolka, nebo se další rok moc nepodepsal?

Jednou z částí Médocu, kde se nenachází žádné víno klasifikované jako Grand Cru Classée, je Moulis. Ovšem to neznamená, že se tu nedělají skvělá vína. V nejzajímavější části Moulisu, poblíž Poujeaux, najdeme hned dvě vína, která by si do klasifikace klidně vejít mohla Jsou to Château Chasse-Spleen a Château Poujeaux. Více o malém nadšení z mladého ročníku Chasse-Spleen se dočtete v nedávné recenzi. Dnes je ovšem na řadě druhé víno z Poujeaux.


Za sedmero řekami aneb historie na úvod
A začneme v 16. století, kdy pozemky pod názvem „La Salle de Poujeaux“ (Síň Poujeaux?) vlastnil Gaston de L'Isle, pozdější majitel Château Latour. V následujících desetiletích a stoletích vlastnilo pozemky mnoho různých osob, mimo jiné třeba majitel Château Beychevelle Marquis de Brassier. Vinice jsou vysazovány v průběhu 18. století a od roku 1806 je panství majetkem rodiny Castaing, která zde vládne do roku 1880. Právě v tomto roce dochází k rozdělení pozemku na tři části jednotlivým potomkům rodiny, navíc jsou mnohé vinice vyklučeny a na pozemcích se pěstuje obilí a další plodiny. Roku 1920 zakoupil jednu z třetin François Theil a během příštích desetiletí jeho syn Jean zasvětil čas a energii znovusestavení kompletního pozemku, čehož dosáhl připojením Poujeaux-Thibaut v roce 1957. Když roku 1981 Jean Theil zemřel, převzali otěže jeho tři synové – Philippe, Jean-Pierre a Francois. Roku 1997 zakládají „Société Anonyme Jean THEIL“, pod kterým spravují pozemky a připravují víno. Nedávno rozšířili území o dalších 10 ha, investovali do barikových sudů a pečlivější selekce na vinici.

Když jsem v anotaci k článku mluvil o tom, že Poujeaux (neplést s mnoha Château se jménem obce Poujeaux v názvu, Château Poujeaux je jen jedno!) je Davidem, který na slepých degustacích poráží Grand Cru Goliáše, odkazoval jsem především ke staré historce, kdy si famózní ročník 1953 spletl baron Rothschild se svým vlastním 1er Cru Classé, Lafite Rothschild.

Vinice, technologie, hodnocené víno...
Vinice Château Poujeaux leží na východním konci Moulisu, jedná se o celistvý blok 52 ha vysázených na štěrkovité půdě. Odrůdové složení je 50 % Cabernet Sauvignon, 40 % Merlot, 5 % Cabernet Franc a 5 % Petit-Verdot. Hustota výsadby je pak poměrně vysoká, 10.000 hlav na ha, stejně jako je vysoké průměrné stáří keřů – 35 let. Château Poujeaux používá pro fermentaci, jak dřevěné sudy, tak betonové nádrže a nerezové tanky, vše s kontrolovanou teplotou. Byť nyní se vše posunuje směrem k nerezu. Fermentace a macerace na slupkách trvá čtyři týdny, následuje zrání v barikových sudech, z nichž polovina je obnovována každý rok. Neprovádí se žádná filtrace, víno se čistí přečerpávání a čiří vaječnými bílky. Každý rok se produkuje něco pod 30.000 beden (po 12 lahvích) prvního vína, společně s druhým – „La Salle de Poujeaux“. A právě to ochutnáme...

Ambaláž nepřekvapí, zelená bordó láhev je uzavřena plným korkem délky 50 mm (značně prosáklým) pod kovovou záklopkou (měkčí typ). Korek po vytažení a přičichnutí evokuje sušené švestky, hruškový džus a vůbec takové ty vůně zpracovaného podzimního ovoce. Viněta mne neuráží ani neoslovuje, je spíše obyčejná. První víno se jasně odlišuje a jeho viněta je naopak velmi pěkná. Přikládám obrázek obou.

Hodnocení z února 2007
Barva vína je stále velmi vysoká, temně rudé tóny ale plynule přecházejí do nazrálé barvy terakoty až světlounce oranžové na okrajích. Vzhledem ke stáří a tomu, že víno nebylo filtrováno, v něm občas plují drobné částečky vysráženého barviva a usazenin, ničemu však nevadí. Vůně je hned po otevření agresivně alkoholová, se směsí apatyky a živočišnosti. Strohá a drsná. Víno jde na dvě hodiny do karafy a hle... jistá hrubost až agresivita přetrvávají, ale otevírají se další úrovně. Vůně je temná, především lesní ovoce, višně a nazrálé tóny. Přidávají se jemné tóny vzácného dřeva a překvapivě málo výrazně (je vyloženě k hledání) se projevuje ležení v barikovém sudu. Hezké. V prázdné sklence po nějaké době spíše nezajímavé aroma. Chuť je stále především docela ovocná, tělo středně plné. Víno je trochu trpčí, o slovo se hlásí kyselina. Je opravdu hezky nazrálé, i když možná už lehce za zenitem a ztrácí na harmonii. Třísloviny jsou znát jen trochu v závěru, než přijde ke slovu střední až delší, taková hezky uzená, dochuť. Víno je stále pěkné, ale ideální spíše k jídlu než jen tak samotné. Prodejce píše, že víno se než jako Bordeaux „spíše jeví jako dobře zralé burgundské“. Nevím, já bych přirovnával k až zbytečně dlouho archivovanému vínu z Riojy (nějaká lehčí Crianza uložená třeba 8 let). O typickou ukázku, jak zrají Bordeaux, tedy spíše nejde.

Hodnocení z konce února 2008
Barva souhlasí, zde se prakticky nic nezměnilo. Ve vůni přezrálá ovocitost až ovocný džem, podivné tóny připomínající bakelit, trochu apatyka. Ale celkově spíše nalomené a na drastickém sestupu. V chuti středně plné, trpčí s velmi výraznou kyselinou, úplně vyhlazené tříslo a celkově víno, které už to má za sebou. Jinak řečeno – za ten rok se dost zhoršilo. Momentálně už bych ho rozhodně k testování nedoporučil. Závěr z loňského roku (myslím, že toto víno má svůj vrchol již za sebou, přesto bych ho neváhal doporučit. Ještě určitě další rok se nějak výrazně nezmění a leckoho potěší. Já si ho rád otevřu znovu.) mi tedy úplně nevyšel :o) To jen taková informace pro ty, kteří nehledí na text v patičce tohoto blogu a zakoupí nějaké víno dle mé rady :o) Na druhou stranu za těch 285,- Kč za láhev to byl zajímavý test, jak se pozvolný sestup kvality po překročení vrcholu lahvové zralosti může změnit ve strmý pád.
Zobraz celý článek...

úterý 22. července 2008

Višňovka 1997

Dost často tu na něco nadávám, něco se mi nelíbí, cosi nechutná a je předražené. Vlastně když tak na to koukám, těch vyloženě nadšených článků tu nacházím jako šafránu. Že bych byl až tak negativistická osoba? Kdo ví, dneska to ovšem bude jinak. Z právě popíjeného nápoje jsem tak nekriticky nadšen, že to snad bude vypadat jako prachsprostá reklama. Ale na výborné pití, navíc domácí produkce, je třeba upozorňovat. Stejně jako varovat před tím nezajímavým. Co že to právě srkám? Jak už titulek napověděl, je to vyloženě archivní višňovka, konkrétně pak z produkce Richarda Stávka.

Přiznám se, že lahvinku jsem otevíral očekávaje spíše „zajímavost“, něco trochu neobvyklého a zvláštního, ale ne nutně skvělého. Už barva, rudá definitivně přecházející do nazrále jantarové, mne nadchla. Vůně je pak ukázková fascinace, aroma zralých až přezrálých višní, sladkost, delikátní kořenitost a to vše přelito dávkou mandlového likéru Amaretto. V chuti nic nevyčuhuje ani nepřebývá, sladké višně se snoubí s výrazným ale nerušivým alkoholem (20%), chuť je hutná a přitom není ulepená, ale dostatečně svěží a navíc příjemně dlouhá. Celé to má kompaktní strukturu, převalí se ústy a zanechá tak trochu čokoládový závěrečný dojem, jako z bonbónů Mon Chéri, kdyby je někdo před skousnutím ještě trochu zalil tím výše zmíněným Amarettem, byť úplně na konci přetrvává vyloženě chuť základní suroviny, višně. Jsem polapen :o)

Přiznám se, že na běžná sladká vína moc nejsem, ale fortifikáty jako Porto, Sherry či Pineau de Charentes mají v mé chladničce své čestné místo a vyhledávám je poměrně často. Tahle višňovka se zařadí mezi mé oblíbence, bohužel její dostupnost je spíše složitá a podle všeho zbývá jen několik desítek lahví na ochutnání přímo ve sklepě. Každopádně gratulace do Němčiček! A díky za takové úžasné nápoje, jak snadno a rychle se pak píší zápisky na blog :o)

A na závěr nějaké „technické informace“, které jsem dostal jako odpověď na svůj dotaz: „V červenci 1997 jsem nakoupil ve Velkých Pavlovicích tmavé, přezrálé višně. Ty jsem opral a ihned naložil do dřevěné kádě na hrozny do dobré vínovice z dobrého vína. Přes léto to bylo na slunci, jen přikryté plachtou, aby se do toho neprášilo. Na podzim jsem to dal do barelu a hermeticky uzavřel ve sklepě. Příští rok v srpnu jsem stočil tekutý podíl a měl hodně přes metrák višní dost nasáklých vínovicí a tak jsem je hodil na lis a lisoval... a to jsem udělal moooooc dobře. Pecky začaly praskat, alkoholická šťáva protekala přes ně a přes jádra a uvolnila se tak nádherná mandlička. Poté jsem decentně upravil hladinu alkoholu a cukru (nemá přes 50 g/l) a od té doby zraje višňovka v dřevěném sudu. Višňovka, stejně jako ořechovka, musí par let ležet. Mladé nejsou až tak zajímavé a lahodné.“

P.S. Fotka je ze SlowFood degustace ve sklepě Bogdana Trojaka v Bořeticích, které se účastnili i oba bratři Stávkovi. Chtěl jsem najít záběr čistě Richarda Stávka s lahví, ale disk se všemi fotkami mi bohužel odešel do věčných lovišť, takže jsem vyhrabal alespoň tuhle použitou už dříve do jiného článku a tudíž „zálohovanou“ na webu.


Odkazy: K nedělnímu obědu… višňák! | Proč navštívit likérku?
Zobraz celý článek...

pondělí 21. července 2008

Pražská vína – Pinot Noir ze Salabky

Informace o tom, že i v Praze se pěstuje víno, se pomalu dostává z řad vinných nadšenců i mezi běžnou veřejnost. Z ne vždy povedeného pití se stává zajímavý marketingový nástroj a efektní dárek z návštěvy našeho hlavního města, konkrétně třeba jeho Botanické zahrady. Ale samozřejmě tu vznikají i vína hodně pěkná, někdy dokonce skvělá. Pomalu ale jistě jsou obnovovány historické vinice, hrozny zpracovávány pečlivěji než dříve a v lahvích se objevují první výsledky. Jednou z vinic, které se nově dostávají do povědomí, je Salabka v Troji. Stojí vína z této polohy za pozornost, nebo jde vyloženě o zajímavost a „dárkovou“ záležitost?

Nejprve něco málo o vinici a současné podobě vinaření na ní. Jedná se o informace zkompilované z různých zdrojů, mimo jiné třeba ze stránek Viniční rezidence SALABKA či Muzea vína a vinotéky Trojský zámek. Vinice Salabka má rozlohu zhruba 4,5ha a najdete ji kousek od pavilonu Fata Morgana Botanické zahrady. Má poměrně dlouhou historií, existují důkazy o její existenci již v roce 1226. Své současné jméno dostala po Janu Kašparu Salabovi, který ji získal v roce 1769. Mnoho desítek let vinice nebyla využívána a svému původnímu účelu začala sloužit znovu až v roce 1955, z těch dob je zde nyní asi 0,7ha produktivních keřů. Dalších 2,3ha bylo dosazeno po roce 2000 a v plánu je dosadit i zbylou plochu, čímž by se vinice stala tou největší v Praze. Od roku 2005, což je i první nově lahvovaný ročník, vinici obhospodařuje a víno z ní vyrábí ing. Lubomír Bílík. Celkem zpracovává devět odrůd, mimo jiné Pinot Noir, Ryzlink rýnský, Pinot Blanc a Frankovku. Nevyhýbá se barikování (pinoty), směskám (Pinot Noir s Frankovkou) ani rosé (z Pinotu Noir).



Hned první ročník „nových“ vín ze Salabky se docela rozjel, vybrané kousky najdete na lístcích restaurací hotelů Mövenpick, Radisson SAS či ve Francouzské restauraci Obecního domu. I požadované ceny ve vinotéce jsou dost „prémiové“, tři stovky za láhev (cuvée, pinoty v bariku) nejsou vůbec málo, obzvláště pokud to berete tak, že jde o první víno konkrétního vinaře na té vinici a jen těžko může být opravdu dotažené k „dokonalosti“ (maximu, co může vinice a odpovídající zpracování nabídnout). Ale což, vzhledem k malému objemu produkce a té přidané hodnotě v podobě „exotického“ místa původu se vína asi prodají.



Pinot Noir 2005 výběr z hroznů
Nejprve něco k ambaláži. Zelená bordó láhev, plastová záklopka a kratší korek lepený z drti s pevnou dvojploškou. V této kategorii vín bych asi čekal korek trochu lepší, ale což. Viněta se mi líbí, byť obrázkem i zlatými „zebřími pruhy“ trochu evokuje „víno pro ZOO safari“ :o) Zadní viněta obsahuje kupu textu, krom krátké informace o vinici i detaily ke konkrétnímu vínu (12 měsíců ve francouzském bariku, například) a kompletní analytické informace. Asi nejzajímavějším číslem je extrakt 29,4 g/l a vysoký alkohol 14,5%. Barva vína je docela hluboká mladá rubínovka, nic úchylně temného, ale na pinot z Čech překvapivé. Vůně odrůdu prozradí hned a bez nejmenších pochyb. Jde o její trochu „chladnější“ podobu, kde intenzivní vůni třešní a dalších červených peckovin doplňuje trocha kořenitosti. Ty třešně jsou tam hned v několika podobách, působí sladce, ovocnost je velmi pěkná. Celkem výrazně zazlobí vyšší alkohol, ve velké sklence štípe do nosu. Až na ten alkohol se mi vůně, ač trochu jednorozměrná, dost líbila a celkem by mne zajímalo, co s ní udělá archivace. V chuti výrazně dominuje něco, co nazvat „svěží“ či „šťavnatou“ kyselinkou by bylo velkým eufemismem. Kyselin je tu prostě až nepříjemně mnoho. Chuť je středně plná, opět intenzivně ovocná, příjemně dlouhá s již hodně ohlazeným tříslem, ale úder kyselin narušuje harmonii. Sladká ovocnost ve vůni mne na tohle opravdu nepřipravila :o) Není to špatné pití a po téhle odrůdě se Salabky se určitě poohlédnu i v dalších ročnících. Třeba se to sladění povede příště lépe.

Chutnal jsem ještě Frankovku 2005 pozdní sběr, víno ve vůni hodně jemné, švestkovo-peckovo-kořenité. V chuti pak tenčí a docela krátké, opět s výrazně kyselou ovocností. Víno pro mne hodně obyčejné, kde cena 205,- Kč je čistou „daní za místo původu a velikost produkce“ a neodpovídá obsahu lahve. Z ročníku 2005 ještě určitě prozkoumám Pinot Blanc a Ryzlink. Uvidíme, jak dopadnou ty. Věřím, že svou kvalitou budou blíže Pinotu než Frankovce.

Chutnal už někdo z vás vína ze Salabky? S jakým výsledkem?
Zobraz celý článek...

pátek 18. července 2008

Páteční supermarketovky a výsledky ankety „Víno v letních vedrech?“

Venku právě dnes rozhodně nejsou tropická vedra a červenec se zatím prezentuje spíše hromadou dešťů a teplotami okolo 20°C, tedy podobou, jakou má dle statistik mít. Ono po těch pár netypicky horkých „ročnících“ a nadprůměrně suchých či horkých letech se snadno zapomene, že v červenci bývalo po nocích i docela chladno, lilo po víc než třetinu dní a to pravé horko má přijít až v srpnu :o) Každopádně tady máte výsledky té úplně nevážně myšlené ankety, takže se nebudu pokoušet o jakýkoliv rozbor. Prostě 47% z vás pije v horkých letních dnech to co jindy či dle odpovídajícího jídla, 35% hlavně lehká bílá a tak. Více na obrázku…

Já sám horka nesnáším moc dobře a jsem za tyhle trochu pošmournější dny vděčný. V klidu mohu pít svá oblíbená červená a k nim odpovídající kus masa, aniž bych se ze mne nad talířem a sklenkou řinul pot :o) Ale s jedním červeným jsem měl nedávno děsivou zkušenost. V rámci jakýchsi masochistických výzkumů v Tescu zakoupil Tango de Argentina, v PET lahvi obsahu 1.5l za příjemných 44,- Kč. Asi bych to neriskoval, nebýt jména dovozce, kterým je Bacchus Vins & Champagnes (mají v sortimentu pár moc zajímavých vín). Prostě jsem čekal superlevnou technologickou sudovku z Argentiny, kterou buď půjde na táboře u ohně pít jen tak, nebo se bez nějakých výčitek nechá svařit a vypije za deštivé chladné noci. Možná jsem měl smůlu na nějakou „přestárlou šarži“ (už kvůli té divně nahnědlé barvě) nebo něco, ale „víno“ s vůní i chutí shnilých brambor nezachráníte ani skořicí a cukrem. Nu což. Třeba příště.
A když je ten pátek, tak příjemný víkend přeji! Já při něm asi tentokrát s víny experimentovat nebudu a půjdu na jistotu a mimo sortiment supermarketů. I když jsem zaslechl, že v Bille mají barikované Carmenére Reserva od Misiones de Rengo za pouhých 198,- Kč! Kdysi to byl můj velký oblíbenec v kategorii „hutný nový svět“ a různé verze Misiones Carmenére sbíraly medaile na hodně prestižních soutěžích (zlatá na Citadelles du Vin v Paříži a Vinalies Internationales tamtéž, velká zlatá na Concours Mondial de Bruxelles, stříbrná s podtitulem „Best in Class“ na International Wine & Spirit Competition v Londýně)  K sehnání to víno bylo spíše jen v několika vinotékách a za ceny 400,- Kč a více. Takže do Billy asi nakonec zaskočím, držte palce :o) Když to nebude k pití, určitě dám vědět. A pokud bude stejně skvělé jako dřív, tak nakoupím co nejvíc a dám vědět hned potom :o)
Zobraz celý článek...

čtvrtek 17. července 2008

Košt vín z Velkých Pavlovic

Nějak nezvládám účast na letošní letní vlně koštů všude na Moravě a tak jsem, jako takovou malou náhražku, navštívil alespoň včerejší prezentaci pěti vinařství ve vinném sklepě Lustermannský. Bylo zde prezentováno 44 vzorků od zástupců spolku „Víno z Velkých Pavlovic“ (www.vinozvelkychpavlovic.cz) a po přechutnání třech čtvrtin vzorků jsem z narvaného sklepa (účast na tuhle letní dobu opravdu nečekaně vysoká!) zklamaně odešel. Ne že by ta vína byla vyloženě špatná, byť pár technicky nedotažených by se též našlo (těkavky, nepříjemně výrazný brett), ale ve většině případů byla tak maximálně „obyčejná“. Nejčastěji jsem si zapisoval výrazy jako jednoduché, nudné, nezajímavé. A to jak i bílých, tak u červených. Možná jsem čekal víc, než jen standardní konzumní produkci. Asi chybně.

Svá vína zde prezentovalo Vinařství V&M Zborovský, kde mi asi tak nejpříjemnější přišlo Zweigeltrebe 2006 (výběr z hroznů, z trati Trkmanska spadající pod Bořetice), už méně oslovilo nasládle působící „tropicky ovocné“ Rulandské bílé (pozdní sběr 2007, trať Lizniperky). Obrovské množství vzorku zde mělo Vinařství Reichman & Reichman, ale vše ochutnané ve mne zanechalo spíše rozpaky. Kupříkladu tak tenké Rulandské modré jsem snad nikdy nepil a barva byla slabá i na rosé, nepotěšilo do exoticky citrusových tónu znásilněné Neuburské, naopak celkem dost ušla jakostní Frankovka (2006, Išperky). Od vinařství Buchtovi bych zvládl Cabernet Moravia (pozdní sběr 2006 ze Staré hory ve Velkých Pavlovicích), z vinařství Procházka zase neměl problém s André (pozdní sběr 2005 z trati Nadzahrady). U vinařství Halm jen tak na pití zvolil Svatovavřinecké (jakostní 2007). Z bílých vín od výše zmíněných vinařství nejmenuji ani jediné, nic mne nezaujalo dostatečně (ani „korektní“ slaďáky). Ani u jediného z ochutnaných vín (včetně výše jmenovaných) jsem si neřekl, že bych rád celou láhev domů. Mnohé z těch vín bych vypil a nedělalo by mi to potíže, ale nenašel na nich nic, proč je při současné nabídce stovek zajímavějších vín kupovat.


Byl tam ochutnávat i někdo další? Propadl jsem nějaké trudomyslnosti po pár (pro mne) nepovedených vzorcích, nebo prostě ta vína prezentovala naprostý průměr současné produkce pro většinového spotřebitele a ničím z něj nevybočovala? Sám nevím. Jisté je jen to, že doma jsem si otevřel Frankovku 2004 od Dobré Vinice a jakékoliv pochybnosti, zda jsem nezačal trpět odporem k „cenově běžně dostupné Moravě“, byly pryč. A možná to celé bylo jen vedrem, davem lidí a zpocenou košilí…
Zobraz celý článek...

středa 16. července 2008

Šnečí i vinný neúspěch

Minulý týden jsem vás lákal na budoucí zkušenosti s přípravou šneků v přírodě, takže svůj slib plním. Bohužel nemám moc zásadních informací, které bych mohl předat. Postupy na přípravu šneků před vařením se liší, někdo je vysušuje na dřevě, jiní zase pravidelně kropí a pouze přestávají krmit a nechávají vyprázdnit vnitřnosti. Nechávají se ležet na písku i ve skle. Nám se nepovedlo pořádně realizovat žádný z těchto postupů. Nepovedlo se nám ani šneky uspat dle receptu Gordona Ramsayho (asi nebyl potok dost ledový) a vůbec to bylo jedno velké fiasko.

Asi patnáct šneků jsme upravili na tři různé způsoby a zkoušeli konzumovat jak jen „nohu“, tak i komplet s vnitřnostmi, ale ani jedna z verzí prostě nebyla zajímavá. Jíst se to dalo, ale usmrcení plného kotlíku šneků prostě neospravedlňovalo. Máslo, česnek, víno… nic nepomáhalo. A tak nakonec zvítězila již několik dní sílící Snail Liberation Front a celá pracně nasbíraná hromada slizáků putovala zpět do trávy. Několikadenní půst jim snad neublížil, během hodiny po nich nebylo ani památky.

V přilehlém městečku, kde provádíme většinu nákupu, prakticky nejde sehnat slušné víno. V samoobsluhách tu mají jen tu nejhorší levné humusy. Příjemným objevem se tak stalo květinářství, kde stáčejí Veltlín (špatný, 44,- Kč za litr) a Modrý Portugal (49,- Kč za litr, za ty peníze dost slušný) z Dolních Bojanovic od firmy Vinacz. A především ve stojanech mezi květinami již očividně delší dobu „archivují“ několik lahví od pár lepších vinařů, kupříkladu Bízy či Františka Mádla. Právě druhého jmenovaného Rulandské Šedé kabinet 2006 jsem zakoupil k očekávané šnečí pochoutce. A jak se nám šneky připravit nepovedlo, tak zklamalo i víno. Určitě může být moc fajn když je v kondici, ale má láhev prezentovala korkovou vadu s přímo encyklopedickou přesností. Škoda, přeškoda…

A tak vím, že pro příště si budu dávat šneky spíše v restauraci. Nebo se pokusím o druhý pokus v lepších podmínkách, ale žádná další přírodní improvizace asi nemá valného smyslu. Ten tábor mi to samozřejmě nemohlo pokazit, to by mi musel nějaký ten šnek sežrat kus ruky :o) Přikládám pár fotek z celého toho pobytu, jen tak pro atmosféru. Bohužel už zase trčím v Praze, sám se na ně rád podívám. Inu bude víc vinných recenzí, stejně bych ale raději zpět. A možná vypotím ještě jeden článeček s fotkami improvizované pece ve svahu a pečení buchet, o rybárně a čerstvých pstruzích, o letní pohodě…

Zobraz celý článek...

úterý 15. července 2008

Dvě podoby jednoho vína ze St. Aubin

V nedávném článku o fantastickém ryzlinku o Léona Beyera jsem se zmiňoval o vínu z Burgundska, které pro mne „ukradlo večer“. Sice na našem trhu není zrovna snadno dostupné, přesto mi to nedá a pár řádků vypotím, třeba se budou hodit někomu, kdo se zrovna chystá vyrazit do Francie a sestavuje plán míst, která navštívit. Mé poznámky se budou týkat především „senzorického hodnocení“, obsáhlejší informace o vinařství a dojmy z jeho osobní návštěvy dodal P.J. Pít budeme 1er Cru „En Remilly“ 2005 (nedávno jsem tu poněkud nenadšeně popisoval víno ze stejné polohy od Lefleiva), klasické bílé burgundské od Catherine & Dominique Derain. Tak tady to máte…

Na úvod texty od P.J., nejprve výpisky z knihy Monty Waldin: Biodynamic wines
Domaine Derain je vinařství certifikované od Demeteru, krom vinic v St. Aubinu mají i malé kousky v Gevrey-Chambertinu, v Mercurey a Pommardu. Majitelé osudově potkali v r. 1988 na semináři  biodynamickou „velekněžku“ Marii Thun. Poté prodali dům a za utržené peníze si chtěli zařídit v Luberonu polykulturu s vínem, obilninami a zvířaty, ale nakonec jim náhoda přihrála koupi domény v St. Aubinu. První víno zde dělali v roce 1990. Od ortodoxních biodynamiků se odlišuje svým přesvědčením, že přidávání pevného kompostu do půdy je zbytečné, když přeci staré keře koření tak hluboko pod zemí. I bez kompostu má keře živější, než by potřeboval. Potvrzuje mu tu teorii i století stará kniha Oliviera de Serres: Ménage des Champs, kde se píše, že hnojit se má sezónní plodina. Hnojení vinic dělá dobře vinaři a ne vinnému keři. Své vinice má zatravněné, jen na podzim a na jaře je orá. Postřikuje biodynamickým preparátem roháčkem a bylinami, které si sám sbírá v lese. Červená vína nesíří, tím pádem je pro ně fatální dobré skladování (i když jsou pro jistotu korky zalité voskem). Podle Montyho Waldina by se jejich vína kvůli nepřítomnosti síry měla pít co možná nejdříve. Když jsem se ptal při koupi na to, kdy je optimum pít ta jejich vína, dočkal jsem se upřímného pokrčení ramen a odpovědi: „No, to záleží na vás. Chutnají vám takhle? No tak je pijte.“


Mé dojmy z návštěvy
: Když jsme se dopachtili v parném dni do pitoreskní vísky St. Aubin, samozřejmě mě brnknul do očí štít s nápisem „biodynamique“. Poprvé jsme neměli štěstí, celá rodina právě zavírala vrata a odjížděla na svatbu. Ale před odjezdem z Burgund jsme se tam stavili znovu a to už nás Derain mladší provedl. Sklep nebyl moc hluboký, spíš jen mírně pod povrchem, ani extra prostorný, ale vládl tam takový zvláštně intimní nepořádek. Taková láskyplná patinovaná harmonie ve zmatku. I Derain mladší byl v pohodě. Jen tak rozhodil rukama: „No, tak se podívejte, no. Máme vinice tam a tam, skoro vůbec nic zvláštního s nima neděláme a s vínem už vůbec nic. Bílá kvasí v dubových sudech, červená tradičně v otevřených kádích, pak se to jen přetáčí, a to je všechno.“ A bylo to „všechno“ spíš v tom smyslu, že z toho čišela ta všeobjímající radost ze života, z práce, z přírody, z té prosté neokázalé bohatosti, z toho, jak se všechno prolíná se vším a všechno je to dobré. A přesně to bylo cítit i v těch vínech, která nám dali ochutnat, i v tom bílém, které jsme načli s J.Č.

A teď něco o konkrétním víně, jak fakta tak čistě subjektivní poznámky :o) Mezi fakta patří určitě zelená burgundská láhev a slušný plný korek. Hrdlo je zalito jakousi volnou variací na vosk, která prakticky nejde dolů a musím ji doslova odsekávat. Viněta obsahuje ty hlavní informace i pár drobností navíc, na mne je příliš přeplácaná různými velikostmi a typy písma, ale jinak proč ne. Ale opět… důležitý je obsah lahve, ať rčení že „obal prodává“ platí či nikoliv.

Barva vína je hodně hluboká, do zlatavých tónů. Ve vůni se povedlo krásně prezentovat, že při testování ve dvou různých sklenkách můžete popsat dvě velmi odlišná vína. V jedné, sklu co používám na hutnější bílá a některé typy červených (Zweigelt) se projevuje intenzivním ovocným aroma, s tóny opečeného toastu a „máslového ovocného krému“. Koncentrované, ale přitom s dostatkem delikátnějších tónů, výrazné ale nepraští do nosu jako některá „přezrálá“ Chardonnay. Krásné. Ve sklence jiné, doporučené a „ideální“ pro tento typ vín (Riedel Sommeliers Montrachet), dominuje vůně balzy („vzácná dřeva“), objevují se tóny oříšků, původní koncentrovaný dojem je nahrazen vyloženě jemností a elegancí, sofistikovanou krásou. Volil bych projev z Riedelu, ale ten z mé běžné a oblíbené sklenky je taky skvělý. V chuti je rozdíl prakticky neznatelný, kulatá a čistá ovocnost, uhlazenost a harmonie a na můj vkus trochu kratší dochuť. Vonět ke sklence bych ale mohl celý večer. A další důvod do sbírky mnoha, proč se konečně vypravit do Francie… Zobraz celý článek...

pondělí 14. července 2008

Tři malé víceméně vinné objevy

Nečekejte nic zásadního, jsou to spíš drobnosti, ale každá z nich mne moc potěšila. Jako první jmenuji bar Bresto ve Štěpánské (Praha 1). Recenzi na tenhle podnik psal už pan Cuketka a já tam zavítal minulé pondělí. Zadní část podniku, kde jsem seděl, je na můj vkus poněkud „sterilní“, vše ovšem vyrovnává stylová část u baru, slušná kuchyně a povedená nabídka vín. Na lístku je jich asi sto padesát, výběr je široký a zajímavý. Od základních z Moravy i různých koutů světa, přes kousky velmi kvalitní (opět jak z Moravy tak celého světa) až po pár opravdu skvělých záležitostí. Ceny působí snesitelně, marže nejsou úplně nesmyslné (co jsem tak koukal, tak leckdy je to lehce nad jeden a půl násobek běžné maloobchodní ceny, které jsou ale samozřejmě v ČR výrazně vyšší, než v civilizovaných zemích :o) a je to místo, kam se nejspíš budu vracet. Pokud budu chtít vyloženě v klidu posedět u lahve, mít možnost výběru, nepřijít na mizinu a navíc budu vyžadovat, aby se okolo nekouřilo, je to vhodné místo. Vyzuknul jsem tam láhev základního ryzlinku „Les Princes Abbés“ 2005 od Domaines Schlumberger z Alsaska a byl více než spokojen. Nazrálá medovost, trocha petroleje, řízná svěžest, mineralita, hezky strukturované a dostatečně dlouhé. Nic zázračného, ale velmi dobrá suchá klasika z Alsaska na vrcholu zralosti.

Druhý objev je zároveň dotazem na vinné nadšence čtoucí tento blog. Udělal jsem si radost a nechal se (rád) přemluvit na večeři v Aromi. A jako aperitiv vypil sklenku bublinek z Itálie, konkrétně Franciacorty Cuvée Imperiale Brut od vinařství Berlucchi. Chci celou láhev! Nebo víc :o) Špičkové šumivé víno v šampaňském stylu (67% Chardonnay, 25% Pinot Nero a 8% Pinot Bianco, druhotné kvašení v lahvi), ale s velmi osobitým šarmem. Nádhera. V restauraci, kde jsou vína obecně dost drahá, stojí sedmička 1.200,- Kč. Což znamená, že by se mělo dát koupit za polovinu nebo spíš ještě méně. Netušíte kde? Já ho našel jen v La Fattoria za zhruba 830,- Kč. Což by za Champagne téhle kvality byla stále „dobrá cena“, ale nějak jsem doufal v mnohem lepší nabídku :o) Nějaké tipy?

Ve stejném podniku, jako jsem učinil objev s Franciacortou, se mi poprvé podařilo ozkoušet, že je možné domluvit korkovné – donést si vlastní láhev a zaplatit jen něco za servis okolo. Tedy třeba si vychutnat nějaké své dlouho šetřené špičkové víno ve společnosti výborného jídla, aniž bych za něj musel zaplatit trojnásobek ceny. Pravda, v případě tohohle podniku je to vyloženě trapné nošení dříví do lesa, protože jejich vinný lístek je hodně obsáhlý, přesto jsem to zkusil. A láhev nebyla nějaká úplná špička, spíš nadprůměrné Nero d’Avola dovezené ze Sicílie. Poznámky jsem si nedělal (ano, i to se mi stává, i když čím dál méně často), stejně jako nefotil jídla, ten večer jsem si chtěl užít. Nakonec jsem, ač ušetřil za láhev červeného, utratil více než plánoval za jídlo. A aperitiv, sklenku bílého Vermentina k předkrmu a digestivní grappu (mají obrovský sortiment s pár hodně zajímavými kousky, tomuhle pití se dá tak snadno propadnout…). Co naděláte :o) Máte sami s korkovným nějakou zkušenost? Na předražená vína v našich restauracích jsem tu opakovaně nadával a než se něco změní, může být právě tahle metoda celkem zajímavým zpestřením. A nyní už vím, že funguje i v praxi.
Zobraz celý článek...

pátek 11. července 2008

Clive Coates a vína Burgundska

Na kvalitní knihy o víně je třeba upozorňovat a na ty špičkové obzvlášť. A třeba i opakovaně :o) P.J. sepsal pro O Víně pěknou recenzi na knihu The Wines of Burgundy od jednoho z nejuznávanějších odborníků na tuto oblast, kterým je Clive Coates. Recenzi doporučuji k přečtení a knihu následně k zakoupení, svým rozsahem jde o výjimečný počin a lze jen tiše závidět znalosti autora a množství famózních vín, které mu prošlo (nejen) rukama. K textu na O Víně doplním vlastně jen pár drobností….

Osobně bych v knize preferoval detailnější profily vinařství na úkor jednotlivých degustačních poznámek. Podobně, jako to má třeba (Coatesem proklínaný) Robert Parker v encyklopedii Bordeaux (recenze na tuhle knihu). Naopak nadšen jsem z úvodní sekce, která tak trochu poodhaluje „kuchyni“ Burgundska a smývá některé mýtické nánosy. Rozebírá vliv a názory batonáže, ponechávání třapin při fermentaci, problematiku kvasinek, různé technologie zahušťování moštu či vliv samotoku a výrazněji lisovaného moštu na celkové vyznění vína. Možná jsou to jen technologické záležitosti, které není pro vychutnání toho či onoho vína třeba vědět, ale mne to prostě baví číst.

Prostě a jednoduše – pokud vás baví o víně i číst a navíc se zajímáte o Burgundsko, je tahle knížka ideálním přírůstkem do knihovny. Navíc při současném kurzu dolaru stojí stejně jako dvě či tři lahve slušného vína (něco přes šest stovek) a to se vyplatí. V češtině zatím nevyšla a nejspíš hned tak nevyjde (pokud vůbec kdy, na rozdíl od různých velkých barevných encyklopedií by o ní asi tak velký zájem nebyl), ale i ta verze v angličtině se dá celkem bez problémů zvládnout.

Kniha je k dispozici třeba na Amazonu: The Wines of Burgundy: Revised Edition
Zobraz celý článek...

čtvrtek 10. července 2008

Připravujeme hlemýždě – dějství první

Šnečci. Někomu přijde jíst je odporné, jiní si je nemohou vynachválit. Mně nepřijdou o nic nechutnější než různé potvory z moře (= vůbec) a proto jak mám možnost je někde ochutnat, jdu do toho. Nejvíc mne dostala jejich malá varianta na Maltě, vařená v chili omáčce a vydloubávaná párátkem. A za pár korun! Ale ceny běžných velkých hlemýžďů (Escargot na jídelníčcích ve Francii) už jsou i v našich končinách úplně normální, ostatně se odsud vyvážejí do Francie mnoho let. A dokonce tu máme světový unikát (nebo alespoň prvenství), připravují se tu šnečí játra! (Snailex Plus, to jméno firmy mne vždycky rozesměje) :o)

Už mnohokrát jsme uvažovali o tom, že si nějaké šnečky připravíme i doma. Ale nikdy na to nedošlo. Ono vyrazit po ránu a dešti sbírat uliťáky k vinicím v Gröbovce (což je náš nejbližší park) není úplně lákavá představa. Ale teď dlíme u Šumavy a hlemýžďů se okolo tee-pee prohánějí hromady. To už nešlo vydržet! Dnes bude zpracována první várka, hezky v přírodních podmínkách. Tak pak dáme vědět, samozřejmě s dostatkem fotografií, jak to celé dopadlo. Jen nevím, s jakým vínem to snoubit. Pokusím se v potoce něco nachladit :o) A pro ukrácení čekání na výsledek našeho pokusu skvělé pětiminutové video, jak s hlemýždi ze zahrádky naložil Gordon Ramsay…



P.S. Fotka hlemýždě zatím není moje, ale převzata z této stránky wikipedie. V době publikování zápisku se po nuceném dočasném návratu do pracovního procesu už zase řítím zpět na tábořiště a slizáky pečlivě nafotím :o)
Zobraz celý článek...

středa 9. července 2008

Saint-Émilion přišel o klasifikaci…


… jak už se v Bordeaux stává v posledních letech oblíbenou zábavou. Zatímco v ČR se apelační systém mezi odbornou a nadšeneckou veřejností teprve řeší, ve Francie se snaží prosadit spoustu změn (především ve značení těch levnějších tříd vín) a zároveň soudy ruší zatřídění z let minulých. A konzument ať si v tom udělá pořádek. V Saint-Émilionu byla nejdříve klasifikace dočasně zneplatněna kompletně, pak jiný soud toto nařízení zrušil (pokud jsem to celé správně pochopil). A prvního července další soud snad už definitivně potvrdil zrušení pouze nové klasifikace Saint-Émilionu z roku 2006. Je nutné změnit i viněty, bedýnky a tak podobně všech vín od ročníku 2006 dál, kterých se to týká. Château to bude stát kupu peněz. Kdo se těšil, až mu dorazí třeba Château Troplong Mondot s novým označením „Premier Grand Cru Classé“, bude zklamán :o) Ostatním to může být jedno, vína v lahvích jsou stejná, na nápisu nezáleží. Ale celé je to tak trochu trapné a vrhá špatné světlo na celý systém klasifikací.


Mimochodem, nějak mne to napadlo v souvislosti s těmi velkými víny z Bordeaux, v posledním čísle časopisu Týden (27/2008, 7. července) je rozhovor s Pavlem Springerem. V článku s titulkem „Víno někdy nemá logiku“ se lze dozvědět pár zajímavých věcí a názorů, třeba o ideálním odrůdovém složení vinic v Bořeticích. Nebo že na Moravě je už tolik sluníčka, že červená vína se začínají blížit těm z jižních zemí. Ale po pravdě mnohem raději u Springerů vydám peníze za fantastickou Frankovku, než Cabernet/Merlot v podobě Skale (protože jsem, jak soudím podle odpovědí Miloše Michlovského v posledním Vinařském Obzoru, obětí bordeauxských marketinových triků a jejich směsky mi prostě obvykle chutnají víc, než ty z domácích luhů a hájů). Ale to už může být o vkusu. Každopádně ten článek je docela dobře sepsán, dokonce i novinář nenapáchal nějaké zásadní boty :o) Třeba začíná fungovat médiatrénink z Vinařského institutu! Následující scan ukraden od Cuketky.


Ve stejném časopise je i rozhovor s ředitelem skláren Rona, jejichž vinné sklo mám docela rád. Když už budete číst o Springerovi, mrkněte se i na tenhle článek.
Zobraz celý článek...

úterý 8. července 2008

Relaxuji na Šumavě… s bag-in-box víny

Letní tábor na jedné lesy obklopené louce u Šumavy je částí roku, na kterou se vždy hodně těším. Pravda, být úplně „offline“ se mi nedaří, letos se navíc vracím na části týdne zpět do Prahy, ale i tak je to skvělý způsob, jak trávit čas. Tee-pee s ohništěm uprostřed, ledově chladný potok, fajn parta a tak vůbec. Na rezavých kamnech či přímo ohni se dají připravit hromady báječných jídel, od topinek přes volnou variaci na těstoviny Carbonara, svíčkovou s houskovým knedlíkem či kuře na paprice. A k tomu právě ve výše zmíněném potoce chlazené „lahváče“ a v jeho těsné blízkosti i vína. Letos zatím tři různé bag-in-boxy z Tesca, nějak jsem nestíhal zakoupit i krabice v nabídce jiných firem. Malá recenze z divočiny, za asi ne ideálních degustačních teplot (ale na akcích, kde se tato vína podávají, také nebudou), ale s OIV sklenkou :o)

S bag-in-box balením vína mám smíšené zkušenosti, ale spíše převládají ty kladné. V tomto balení obvykle nekončí ty úplně nejhorší patoky, ale spíše vína slušně pitelná. Krabice s pípou se dobře transportují a skladují, objem obvykle mezi 3 – 15 litry bohatě pokrývá různé způsoby užití. Některé typy dobře zapadnou do přihrádky v ledničce, takže stačí otevřít dvířka a natočit si :o) Víno si svou kvalitu v bagu udržuje docela dlouho od nalití první sklenky, takže vystačí i pro tyhle různé pobyty mimo civilizaci. Nemusíte se tahat s lahvemi či něco stáčet do PETek, ale zároveň nedostáváte nechutné patoky, které jsou v klasických krabicích (tetra-pak). Spíše nějakým omylem se v tomhle balení objeví vyloženě špičkové víno, ale to tam asi ani nečekáte. A pro účely párty popíjení by jich stejně byla škoda.

K vínům jsem si bohužel nepoznamenal detaily (obsah alkoholu, šarži, cenu atp.), ale snad to vadit nebude. Těch variant v Tescu zase tolik není :o) Jako první otestujeme Frankovku z Vinium a.s. z Velkých Pavlovic. Nijak hluboká barva, jiskřivěji čistě rubínová, působí řidčeji. Vůně je pak intenzivně švestková a to včetně jader až do mandlové podoby. V chuti je víno lehčí, ovocnost je velmi trpká, s náznakem peckové hořčiny v dochuti. Jednoduché pití co mne určitě nenadchlo, ale hlava z něj nebolí. Pokud si něco takového nalije někdo ze skupiny „na Moravě není sluníčko a tak piju jen červená ze Španělska“, bude to voda na jeho mlýn. Taková „sudovka pro pražáky“, tak trochu… Cena 350,- Kč za 5l.

Jako druhé přichází Chardonnay z Austrálie. Zelenkavá barva, velmi intenzivní vůně tropického ovoce, nasládlá se stopami vanilky a hrušek (krabice v popisu nelže). V chuti středně plné, se slušnou ovocností a dostatkem kyseliny. Mírně podivná „lékařská“ pachuť v závěru. Jednoduché, spotřební Chardonnay. Působí tak trochu falešně, alespoň pro mne. Nejvíce z těch tří vín se mění s různými teplotami, překvapivě mu sluší spíše trochu vyšší, kdy se pije vlastně hodně dobře. Při podchlazení z něj mám „plastový“ dojem. Cena zhruba 260,- za 3l.

A na závěr Cabernet Sauvignon z Chile (Central Valley). Barva vyšší, trochu matnější. Ve vůni ostřejší, dominuje tmavé ovoce, trocha rybízu, náznak „barikových“ tónů. V chuti díky vyššímu alkoholu (který ale občas až nepříjemně vykoukne) působí plněji, je docela hezky ovocné, výrazně zazlobí tříslo, délka překvapivě slušná. Mám podezření na pár dubových chipsů, ale vínu to asi aromaticky pomohlo. Opět především při trochu vyšší teplotě jde pít bez problémů, k nějakému grilování bych neměl problém, neuráží. Cena 220,- Kč za 3l.

A to je tak všechno. Tahle sada bag-in-boxů nepřinesla nějaká zásadní překvapení, žádné nečekaně skvělé víno, ale vína byla technicky v pořádku, byť ani v jednom případě nešlo o pití, které bych mohl doporučit v případě, že bych si jej otevřel doma z klasické lahve v ceně nad sto korun. Když rozpočítám ceny na sedmičku, tak víno v těchto baleních je asi o něco kvalitnější, než by byla láhev stejné ceny. Ale není to nijak výrazný rozdíl. Vyšší objem a typ balení měl tedy spíše přínos ve snadnější logistice než kvalitě za lepší cenu.

A to by bylo pro dnešek asi všechno. Doufám, že se mi brzy podaří z Prahy zase vypadnout. Kvůli těm vínům z krabic se tolik netěším, ale jsou tu i jiná lákadla. Třeba jsem tam učinil zajímavý objev při přípravě osikového kolíku (věšák na prádlo, upíry tam nemáme). Když stáhnete osiku z kůry, tak to dřevo voní přesně jako okurkový salát! :o) A taková zjištění, to se vyplatí!
Zobraz celý článek...

pondělí 7. července 2008

Ryzlink Rýnský 2006 od Čebavu

Vinařství Čebav z Tvrdonic sice vzniklo již v roce 1996, ale je to zhruba rok, co se o nich najednou začalo mluvit skoro všude. Ročník 2005 sbíral jedno ocenění za druhým a vinný nadšenec, který ještě nechutnal Čebav, jako by nebyl :o) Přiznám se, že já jejich prezentace tak nějak míjel. Vypil pár skleniček v „bezpoznámkovém prostředí“, měl z nich příjemný dojem, ale na pořádnou průřezovou ochutnávku se nedostal. A když jsem zase zaslechl nadšené odezvy na jejich vína, otevřel alespoň láhev ryzlinku z ročníku 2006, který trend velkého zájmu a ocenění na soutěžích jen podpořil.

Informace o vinařství a nějaký jeho větší rozbor si nechám až na dobu, kdy jejich vín přechutnám více. Zatím alespoň odkaz na webové stránky – www.cebav.cz, ty podstatné věci tam najdete. Teď ke konkrétnímu vínu. Je uloženo v zelené lahvi tvaru bordó, s plastovou záklopkou a korkem z drti s pevnými ploškami (tj. pro mne to napovídá směřování spíše na rychlejší spotřebu či nějakou kratší archivaci). Viněta obsahuje základní informace (původ vína ve vinici Nové vinohrady v obci Tvrdonice, alkohol 13.5 % a přívlastek pozdní sběr, zařazeno jako polosuché) a její vzhled mne nějak moc nezasáhnul, ale to je silně subjektivní, posuďte sami z fotky v úvodu článku. Barva vína je dost pěkná, hlubší s lehce zlatavým nádechem, objevuje se trochu bublinek vzduchu, ale rychle vyprchají. Vůně se je spíš přímočařejšího, svěžího ovocitého stylu. Trochu sevřená, s jemným nástupem barev & laků (či petrolej, každý tomu říká jinak) a výrazněji sušených meruněk. Ryzlink je to jasný, rozdýcháváním se vůně nějak zásadně nemění. V chuti se víno projeví výrazně, je plnějšího těla s medovými tóny, pěknou ovocitostí a hezky dlouhou dochutí. Kyselinka tu je a pěkná, i když pokud by tvořila ještě trochu výraznější páteř vína, asi bych se nezlobil. Problémem pro mne je to, že v chuti se objevuje několik disharmonických tónu, které celkový dojem rozbíjejí. Jedním z nich je jakoby „přepálený cukr“, nasládlost co do celkového dojmu nezapadá vhodně. Obecně sladší vína nevyhledávám, ale třeba na Mosele či u Rýna se daří tu sladkost do ryzlinků vecpat tak, že neruší a je přirozenou součástí. Tady prostě ten cukr, byť nijak výrazný, trčel ven a rušil.

Určitě mne bude zajímat, co to víno udělá za rok či dva. Momentálně z něj mám takový pocit, že je to „korektní“ ryzlink, s trochu módním (a ne úplně ideálně zakomponovaným) cukrem, který jsem večer pil celkem rád, ale je daleko od něčeho, co mne nadchne. Při ceně 230,- Kč ve vinotéce mám jiné favority. Ale pokud ho náhodou někdo archivujete a za nějakou dobu budete otvírat, rád ochutnám ;-)

P.S. Kdo pozná pokrm na fotce výše, má u mne další bod do celoblogové soutěže :o) Nebojte, píšu si je... Zobraz celý článek...