pátek 18. dubna 2008

Víno nebo domeček?

Na dnešek jsem zase chystal takový ten páteční odlehčený příspěvek, ale jeden včerejší mail mne tak trochu přinutil plán přehodnotit. Je mi líto, pokud teď někoho urazím (ať již dovozce tohoto typu vín, nebo ty, kteří je kupují), ale začínám mít pocit, že některé „etalony kvality“ a legendární vína se i v mladých ročnících dostávají do cenových sfér, které jsou nejen nesmyslné, ale případný kupující musí být naprostý magor. Nebo investiční bankéř. Jaká nabídka to dorazila? Inu posuďte sami…

Nabízím / J'offre / I propose

1 x Romanée Conti, 1x La Tâche, 1x Richebourg, 1x Echezeaux, 1 x Grands Echezeaux, 1x Romanee Saint Vivant, 1x Montrachet:

7 Magnums DOMAINE ROMANEE CONTI 2003

à 1'790'000 CZK !

Cena v Kč bez daně, včetně transportu do Prahy

Tak já vám nevím. Víno je nápoj, alkoholický a dost často velmi příjemný. Je určen k tomu, aby si člověk přivoněl, napil se a užil si ho. Ideálně v dobré náladě a ve společnosti přátel. K jídlu i k večerní meditaci. Koupit láhev za stovky tisíc, uložit ji do sklepa, za pár let se ziskem desítek procent prodat někomu, kdo ji zase uloží a za další roky opět prodá investorovi… no proč ne, i to je cesta. V době nestabilních měn jsou investice do umění či zlata oblíbené. Starý legendární ročník je možná i starožitnost, láhev špičkového vína lze za umění považovat. Ale stejně je to svým způsobem úchylné. Doporučil bych Domaine de la Romanée-Conti, ať dává pravé víno jen na ochutnávkách, ale jinak si ho nechává pro sebe a lahvuje švestkový koncentrát. Stejně to nikdo opravdu nebude pít. A pokud ano, tak za stovky let, kdy už to stejně nepůjde poznat…

Jistě, píšu to jen ze závisti. Pro nadšence mého typu se totiž stává extrémně komplikovaným či přímo nemožným podobná vína byť jen ochutnat. Mám pocit, že chtít ochutnat velký ročník Romanée Conti (a porovnat ho s ročníky historickými) je něco jako zeptat se, jestli vám na víkend půjčí domů originál od Pabla Picassa. Ale ochutnat klasická velká vína (společně naopak s těmi základními či úplně selskými) je předpokladem k lepšímu pochopení toho kterého regionu. V dnešní době se opravdovým „znalcem“ Burgundska či Bordeaux (tam je to přeci jen asi trochu snazší) v podstatě stát nemůžete, pokud náhodou nemáte obludně vysoké příjmy. Ceny velkých vín už dnes nemají nic společného s kvalitou obsahu lahve, skoky cen u bodových rozdílů od Parkera a známějších château jsou příšerné, jedná se o luxusní značkové zboží jako kabelky, boty, hodinky… Jistě, špičkové Château Palmer musí stát výrazně víc, než o pár kilometrů dál ležící (a stále fajn) Château Labegorce. Ale někdy je rozdíl prachsprostá cenová komedie.

No jo, co naděláte. Ovšem není všem dnům konec, ještě stále se dá najít kvalita za snesitelnou cenu. A tohle celé bylo napsáno pod vlivem moc pěkných ryzlinků, u kterých se (i v případě v podstatě velkých vín) právě ten poměr kvality k ceně ještě hledá relativně slušně :o) I tady v ČR, kde je víno předražováno tak, jak to jen spotřebitel snese. Příjemný pátek a hezký víkend… se sklenkou poctivého vína za odpovídající cenu.

P.S. Snad mne autor výše zmíněné nabídky neodstraní z mail listu, přeci jen je to občas zajímavé čtení. Ale jakožto normální člověk si zatraceně rozmyslím, jestli dám za láhev tisícovku. A stovky tisíc… děkuji, ale to si raději pořídím lepší bydlení :o) A ano, závidím těm, kteří podobným vínům nejen rozumí, ale mohou si je i bez zásadního stresu z platební neschopnosti vychutnat s vhodným jídlem, hudbou či knížkou. Ech… kolik jich asi tak je? Aubert de Villaine?Madam Leroy? Nebo snad Robert Parker? Možná Jan Tleskač…

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails