čtvrtek 10. ledna 2008

U Válků válejí!

Tak se mi včera stala taková příjemná věc, která mne utvrdila, že to s částí domácího vinařství vlastně není tak špatné a některé civilizované praktiky se postupně dostávají i sem. O co že šlo? Inu vlastně taková drobnost…

Před téměř dvěma lety, v březnu roku 2006, jsem oslovil vinařství Karel Válka s dotazem, zda neplánují ochutnávku v Praze. Skoro jsem ani nečekal odpověď, ale dorazila za den, že nejbližší možnost ochutnávky je na výstavě Víno a Destiláty. Už to je v našich končinách neobvyklé, hromada vinařství má uveden kontaktní mail, ale nikdo na něj nereaguje (v tomto případě jsem raději, když vinařství mail nemá a je tedy jasné, že jinak než telefonem informace nezískám). No a světe div se, včera mi přišel z vinařství další mail, začínající „Dobry den, i když už je to dávno, kdy jste se tázal na ochutnávku v Praze, nyní Vám můžeme nabídnout degustaci našich vín...“, tedy upozornění na degustaci ve Viničním Altánu (viz Kalendář degustací). Neuvěřitelné! Jistě, je to „jen“ marketing, ale moc potěšil. S tímto vinařstvím mám i osobní zkušenost z ledna minulého roku, na tomto místě si dovolím zkopírovat text P.J. z jiného článku, který návštěvu pěkně vystihuje…

Cestou na báječný Slow Food večírek do Bořetic začátkem ledna jsme s kolegou J.Č. hodlali projet dosud nepoznané kouty a nafotit ty nejzajímavější viniční svahy. Domácí přípravou, tj. listováním v nejnovějším bedekru od Heleny Baker a hraní si s vrstevnicovými a leteckými mapami byla vybrána tentokrát jako první zastávka Nosislav a Vinařství Karla Války. Sjeli jsme z dálnice na Exit Blučina, projeli Židlochovicemi a už jsem roloval autem ke straně před Nosislaví, abychom si nafotili krásné viniční svahy. Uličkou rovnoběžnou se silnicí jsme projížděli kolem řady sklípků s nefalšovanou patinou, vesměs příliš nezničenou kutilstvím a renovací, a hlídali si čísla domů, abychom vinařství neminuli. Celkem snadno jsme chytli šipkové ukazatele, zaparkovali a po pár krocích už zvonili na ty pravé dveře. Ač hodina nebezpečně věštila, že na stole se kouří z oběda, ochotná paní Válková nás bez problémů pustila do sklepa, zdvořile se otázala, jestli nechceme něco ochutnat a pak už jen vykládala a nalévala, vykládala a nalévala... Nevěřícně jsem valil oči! Naprosto samozřejmě jsme prochutnali snad devět vzorků a žádný z nich nebyl vůbec špatný! Výklad byl věcný a žádnou ze všetečných otázek se mi nepodařilo dosáhnout odpovědi: „Tak to byste se musel zeptat manžela.“ To se mi u manželek vinařů snad ještě nestalo. Ze široké škály lahvovek jsme pak vybrali pár kousků (byly nejen poslední ročníky, ale i vyzrálejší vína), k dovršení úžasu jsme objevili a ukořistili ještě mapku (viz níže) a vyšplhali do vinice nad sklepy, která byla OZNAČENA CEDULÍ SE JMÉNEM TRATI!. Nosislav má u mne tímto u mne titul „vinařská obec roku“ jistý, i když je teprve leden.

Připomínky té návštěvy mne navnadila tak, že jsem sáhl do archivu a vytáhl poslední vzoreček, který jsem si odtud přivezl. Jednalo se o Ryzlink Rýnský pozdního sběru ročníku 2003, z viniční trati Přední hory. Víno barvy rozumně vysoké a zlatavé, ve vůni květinovo-medové s lehkým petrolejem a trochou citrusů, nijak výrazné, ale příjemné. Chuť je pak suchá, čistá, ale spíše jednodušší a obyčejnější. Kyselinky je možná méně, než bych zvládl (ovšem co chtít po ročníku 2003). Víno není nějak zvlášť plné a je i poněkud kratší, ovšem jako doprovod k jídlu si jej jde užít více než dost. Asi naslepo bych nějaké nadšené hodnocení nepsal, takhle dohromady se vzpomínkami a příjemným „mailovým“ zážitkem je to lepší. I o tom víno je, ať si tabulková hodnocení říkají cokoliv. Ovšem přiznám se, že portfolio v lednu ochutnaných sudovek mne, i vzhledem k ceně, zaujalo víc. Každopádně už se těším na degustaci nových mladých vín. Tahle připomínka lednového výletu byla více než příjemná, což mne přivádí na myšlenku, že o tomto vinařství jsem tu psal už dříve, v souvislosti s želé z Frankovky od paní Válkové.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails