úterý 27. listopadu 2007

Malá degustace destilátů U Závoje

Zima se neodvratně blíží, noci jsou čím dál delší, chladné a chmurné… čas na skleničku něčeho ostřejšího. Uvítal jsem tedy degustaci destilátů, kterou naplánoval Dům vína U Závoje. Těšil se na hezkých pár vzorečků, zajímavé nové informace a srovnání různých typů pálenek. Výsledkem bylo lehké zklamání, ale více na následujících řádcích…

Vzhledem k nižší účasti se celá akce odehrávala ve stylovém salónku restaurace, v prostředí na podobnou ochutnávku jako dělaném. Destiláty prezentoval sommelier restaurace, pan Tomáš Čermák. A zde vznikl první problém – objem informací, které o jednotlivých destilátech měl, nebyl největší. Nejsem si jist, kolik toho člověk musí umět, aby si mohl říkat sommelier, ale při celkem šesti vzorcích není tak velký problém si informace předem nastudovat. Pokud někdo prakticky netuší odpověď na dotaz o rozdílu mezi Single Malt a Grain whisky, tápe při otázce na důvod dvojité destilace u koňaku a přesvědčuje nás, že nápis „Trés Vieux“ na koňaku znamená „třicetiletý“, když realitou je „starý“, a že skoro každý koňak a podobné nápoje jsou dobarvovány karamelem (což je realita spíš u těch levných, bez dlouhého vyzrávání v sudu), neměl by vést ochutnávku těchto destilátů, kam většina přijde něco se dozvědět.

Chutnalo se celkem šest velmi odlišných vzorků a po pravdě jsem moc nepochopil důvod výběru právě těchto. Srovnání základního Armagnacu – Baron de Sigognac V.S. – s již poněkud zajímavějším Cognacem - Louis Royer "Petite Champagne", bylo asi „nejlogičtější“ částí večera, byť bych uvítal spíše dva typy od každého destilátu (mladý a starý, nebo třeba běžnější V.S.O.P. ale malý zajímavý producent proti nějaké velké značce). Hrubší, mladý, drsnější a nevycválaný armaňak proti uhlazenějšímu, komplexnímu, delšímu a bohatému koňaku měl (alespoň pro mne) jasného vítěze. Na tomto koňaku je zajímavé, že pochází z jediné palírny – l’Ecole – a všechno víno pak z oblasti Petite Champagne, nejde o míšení různých palíren a oblastí. Bohužel sommelier neznal ceny, hledání na internetu prozrazuje částku okolo 2000,- Kč. Proč ne, byť v této cenové kategorii má již obrovskou konkurenci.

Třetím vzorkem jsme zůstali ve Francii, degustovalo se „Fine Bourgogne“ z Les Caves des Hautes-Cotes, tedy pálenka z burgundského vína, nebo přesněji podobně jako u Grappy (Itálie) či Marc (Francie) z matoliny. Tato pálenka se projevovala hodně „selským“ dojmem, hrubě, ne úplně čistě, vlastně nejvíce připomínala mix brandy a obyčejné mladé grappy, kdy výsledkem je něco podivného mezi. Ale vlastně to není vůbec špatné, tedy pokud vám aromatika grappy nevadí.

Intermezzo v podobě dvou pálenek z Bohdanečské palírnyjablkovice a slivovice – přejdu jen rychle. Obyčejné, kratší, nepříliš zajímavé. Každý druhý domácí výrobek nejen na Moravě je zajímavější. Kdybych ale musel volit, asi vezmu slivovici. Jako demonstrace klasických světlých ovocných destilátů skutečně nic zářného.

A nakonec opravdu krásný závěr – Caol Ila Single Malt „Signatory Vintage“ 1991, šestnáct let v sudu vyzrávaná whisky, z konkrétních sudů a s uvedením čísla lahve, na 46% alkoholu, bez filtrace za studena, a naprosto klasická jemná a velmi dlouhá, kouřová rašelinová láska na první očichnutí, tomuhle stylu whisky jsem prostě propadl. Ovšem v kontextu ostatních vzorků jde o něco naprosto jiného, bez srovnání s jiným typem whisky (tato je přeci jen hodně osobitá) o tomto druhu pálenky moc nenapoví.

Nakonec jsem neodcházel zklamán jen proto, že se skupinkou dorazivších milovníků vína se dalo pěkně povídat, spoustu zajímavých informací o pálenkách jsme dali dohromady mezi sebou a celkově to nakonec více než nějakou „edukační“ degustaci připomínalo malé klubové posezení. Stále se ale nemohu zbavit pocitu, že kdybychom tisícovku za tuto ochutnávku (dohromady s přítelkyní, na osobu 500,-) utratili třeba za láhev základního Glenlivetu nebo jiné whisky u Kratochvílovců, uděláme lépe…

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails