úterý 2. října 2007

Houby kam se podíváš a výhody ochutnávky

O víkendu jsme vyrazili na výpravu „po stopách prvních skautů“ , počasí nám přálo a místa byla krásná, a nakonec dorazili i do hospody, kde Hašek napsal Švejka (pivo tam prý točí jeho vnuk). Celou cestu především v lesích na Vysočině nás provázela neuvěřitelná záplava hub. Já vím, říkají to všichni a celý domácí web je plný receptů, ale nedá mi to. Každý les doslova svítil nejen muchomůrkami (víc najednou jsem jich v životě neviděl), ale i houbařský zoufalec jako jsem já nacházel desítky hříbků. Při stanování na mýtině bylo nutné nejdříve „sklidit“ houby, neuvěřitelné.

S propanbutanovým vařičem na tábořišti těžko ukuchtíte nějaké efektní jídlo, takže úprava hub spočívala především v klasické smaženici, ovšem bez vajíček. Další pochoutkou se stal kuskus s prefabrikovanou bešamelovou omáčkou opět říznutý hříbky. A vznikla i volná variace „Francouzská polévka z pytlíku s houbami“. A všechno to bylo, ač to tak možná nezní, sakra dobré! Otázkou je, kolik dělá to místo a lidé okolo. Celou dobu jsem se ovšem těšil na extrémně jednoduchou úpravu hříbků v domácím prostředí – tenké plátky, lehce osolené a opepřené a zakápnuté olivovým olejem. Křupe to, chuť hub je zde v jejich čiré, tepelně neupravené formě, a jako předkrm doslova fantazie. Zkuste někdy překonat pocit, že vše musí být alespoň lehce osmaženo, a zbaštěte houby (stejně jako ryby, hovězí…) syrové. Třeba budete příjemně překvapeni.

V závěru výpravy, na pouti ve Světlé nad Sázavou, jsem si opět ověřil, jak dokonale funguje možnost degustace před zakoupením. Tentokrát ne u vína, ale u medoviny. Bodrý chlapík (celkem dost „společensky unavený“, abych byl přesnější) se nás ujal po prvním zálibném pohledu na lahve. Postupně nám vrazil několik různých vzorků (sladší, hořčí, bylinková…) a nakonec jsem si, ač původní úmysl takový vůbec nebyl, koupil tu láhev, která mi chutnala nejvíc (hořká medovina z Výzkumného ústavu včelařského, anebo jak se taky může výzkumák živit). Ani ne tak z pocitu, že bych prodejci za tu volnou ochutnávku něco dlužil, ale prostě proto, že mne minimálně jeden ten vzorek o své kvalitě přesvědčil. Kdy si prodejci vín (tedy ti, kteří si za svými produkty opravdu stojí a vědí, že neprodávají humus) uvědomí, jak zásadní je možnost ochutnat? Samozřejmě nepočítám, že mne někdo nechá propít se celou svou nabídkou Grand Cru z Burgundska či Bordeaux, od toho jsou řízené degustace, ale základní sadu vín, která bude tak či onak tvořit stěžejní část obratu, bych měl mít možnost bez větších problému ochutnat. A když ne, tak holt nakoupím jinde…

P.S. bohužel stále nemám vlastní digitál a do lesů jsem půjčenou zrcadlovku tahat nechtěl, takže omluvte nedostatek dokumentárních záběrů :o) Tak alespoň vypitá medovina a talíř s oslavovanými křupavými houbičkami.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails