pondělí 15. října 2007

Českomoravská červená seance

V poslední době jsem měl tak trochu smůlu na slušná domácí červená (a neříkejte, že neexistují ;-), potácel se po degustacích poměrně drahých a dobrých zahraničních vín a propadal lehké depresi. Uvítal jsem možnost sednout si v neděli večer v milé společnosti, zlikvidovat čtyři lahve a zjistit, zda mám smutnit ještě víc, nebo je stále ještě naděje i v naší malé zemičce…


Cabernet Moravia 2005 pozdní sběr (Baloun)

Přiznám se, že s Balounem mám problém, v poslední době už jsem ho už moc nepřechutnával, jeho vína mi přišla znásilněná technologií, rozdílů mezi bílými odrůdami moc nebylo a celkově mi ten styl nesedl. Morávii jsem tedy očekával poněkud s despektem. Vysoká mladá barva potěší, ale toho už dnes není problém dosáhnout. Vůně atakuje klasickým divočejším odrůdovým projevem, ale mícháním se zjemňuje, postupně se vylupuje krom ovocnosti i uzené maso (zajímavé) a následně známka vyzrálých hroznů, čerstvě upečená placka s mákem (u nás v podkrkonoší se té placaté sladké věci z plechu říká „placka“, pro zmatené je to „koláč“). V chuti je tato morávie překvapivě jemná, s ohlazeným tříslem (dost možná technologie probublávání kyslíku do nerezového tanku, jak odhadoval kolega), kořenitá a působí lehce nasládle, což připisuji spíše než alkoholu skutečně mírnému zbytkovému cukru. Dost slušné červené! Cenu na webu nenalézám, k dispozici je ročník 2006 za 167,- Kč (ten má ale diplom z International Wine Challenge v Londýně a tahle morávie „jen“ z Poysdorfu, takže mohla původně stát i o něco méně).

Cuvée Jaroslava Bureše 2005 (Stapleton – Springer)
A další vinař do sbírky, se kterým mám výrazné potíže. Jaroslav Springer je mi nesympatický, na degustacích jsem si to ověřil hned třikrát. Sice mi všichni říkají, ať zajedu přímo do vinařství, že ve „svém“ prostředí je mnohem víc v pohodě, ale zatím se mi to nepovedlo. O to víc mne štve, že takový pocit mám z někoho, jehož (především červená) vína jsou obvykle skutečně výborná. Navíc jsou Springerové domácí špička, pokud jde o použití barikových sudů, v tomto směru mají mnoho zkušeností a skutečně to umí. Do sklenek po hodinové dekantaci naléváme víno, které není na běžném trhu, a do rukou se mi dostalo spíše náhodou. Jedná se o cuvée vytvořené na míru pro soukromý archiv jednoho ze členů „Klubu Stapleton-Springer“, pana Jaroslava Bureše (asi znáte z domácí politické scény). Odrůdové složení pak mluví o směsi přívlastkových vín odrůdy Svatovavřinecké, Frankovka a „5% tajemna”. Víno má extrémně vysokou barvu, skutečně hodně netypickou. Ve vůni nepoznávám Moravu ani odrůdy, což někdo může považovat za prohřešek (a já bych k tomu také inklinoval), kdyby se ze sklenky nelinula fantastická kompozice ovoce, sudu, švestek ve všech jejich podobách, později čokolády s kandovaným ovocem (studentská pečeť) a celkový aromatický profil ze všeho nejvíce nepřipomínal Bordeaux v některých jeho „Cru Classée“ podobách (a skutečně to není tím, že jsem víno konzumoval ze zapůjčené sklenky Riedel Sommelier Bordeaux, se kterou si toto víno v klidu poradilo a kompletně ji vůni zaplnilo :o). Nechápu, nevěřím. Chuť pokračuje v nastoleném trendu, již nyní je harmonická, šťavnatá, se slušným tříslem, lahodná. Dochuť je pěkná, možná trošku krátká, což je asi tak jediné, co tomuto vínu mohu vytknout. Moravská červená špička, která by na slepé degustaci suverénně bojovala a v mnoha případech porazila vína z vyhlášených oblastí Francie či Itálie v cenové hladině 500 – 1000,- Kč. Na kolik pana Bureše jedna láhev přišla netuším, ale toto víno mu neskrytě závidím.

Rulandské Modré 2005 zemské (Vinice Královské Vinohrady – Gröbovka)
Tuhle odrůdu miluji a nekoupit si láhev z hroznů vypěstovaných pár desítek metrů od místa, kde bydlím, to prostě nejde. Víno bylo pořízeno brzo po uvedení na trh, tenkrát bylo na místo původu dost typické (výrazná kyselinka), ale odrůdové a příjemné. Co udělal rok archivace? Barva je poměrně vysoká, na odrůdu a oblast určitě. Vůně je hezky odrůdová, táhne se od jemnějšího červeného bobulového ovoce, přes hutnější a lehce selské tóny až po vůni chleba s kmínem. V chuti se kyselinka krásně asimilovala, víno je v ústech spíše plnější (nijak explozivně, ale při alkoholu 12% překvapivě dost), objevují se pěkné tóny nasládlého ovoce. Další archivaci bych nedoporučoval, vypít hned a užít si to. Nejspíš ještě pro lahvičku či dvě zaskočím, jestli stále je.

Rulandské Modré 2005 pozdní sběr (Lobkowiczké zámecké vinařství)
A druhý pinot, opět z Čech, tentokrát z Roudnice nad Labem, konkrétně z trati Labské vinice. Barva rozumně vysoká, byť již na odrůdu typičtější, znatelně nazrálá. Ve vůni se objevují tóny, které bych čekal spíše od vína o nějaký ten rok staršího – místo mladého červeného ovoce spíše jeho džemovitá podoba, kořenitější podtón. Později zvláštní tóny, které bych neoznačil jako „selské“, spíše někam k vlhčímu sklepu a bramborám. Zní to divně, ale je vlastně docela příjemné. V chuti je toto víno spíše tenčí až středně plné, jemněji ovocné, rozhodně na delší posezení s celou lahví a knihou, než třeba jen tak jednu sklenku k jídlu. Trochu (hodně) mu uškodilo, že šlo jako poslední vzorek (seřazeno tak, aby poslední víno byla „jistota“ na případné spravení chuti), nedokázalo se prosadit. Určitě přechutnám, víno je to takové zasněné…


Doufám, že vínům příliš nepomohla příjemná atmosféra večera, a jsou „objektivně“ dobrá. Přechutnávat domácí červená nepřestanu. Sice to dost často „nevyjde“ a smutně se pak vracím třeba k Bordeaux, ale občas se zadaří a to potom stojí zato. Jsem mnohem raději, když mohu pít skvělé víno domácí, ať už jde o „výhodný nákup“ nebo stojí stejně, jako odpovídající kvalita ze zahraničí. A doufám, že se mi to bude dařit čím dál častěji :o)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails